Štěpánko, míváte nutkání jít se do míst svého dětství podívat a zavzpomínat?

To víte, že ano, zrovna nedávno! Pamatuji, že v přízemí bydlela babička s dědou a já s rodiči a sestrou v prvním patře. Babička fantasticky pekla, takže mám dobu dětství spojenou hlavně s vůní buchet a bábovek. Když mi bylo sedm let, rodiče dům prodali. Dnes v něm sídlí notář. Před časem jsem opravdu neodolala a šla jsem si k němu ověřit podpis na nějaké smlouvě, abych viděla, jak to tam po těch mnoha letech vypadá. Byl to pro mě trochu šok! Usadili mě totiž do naší koupelny, ze které je dnes čekárna pro klienty. Tak jsem tam alespoň zavzpomínala, jak jsem vždycky šíleně řvala, když mi tam maminka chtěla umýt vlasy.

Měla jste svůj vlastní pokojíček?

Ve Strašnicích jsem měla svůj pokojíček, ale to si pamatuji jen postel se sítí a doufám, že tam byla proto, abych nevypadla. Později jsem měla společný pokoj se sestrou, která spala na vysouvací posteli. Můj oblíbený vtip byl, že jsem ji ve spánku i s postelí přesunula na druhou stranu pokoje, takže nikdy nevěděla, kde se ráno vzbudí.

A co vlastní byt? Došlo i na něj?

Měla jsem štěstí, že mi moje druhá babička v Úvalech přenechala „vejminěk“ po prarodičích. Byl v naprosto dezolátním stavu. Musela jsem ho nechat srovnat se zemí a na stejném místě jsem postavila nový dům. Žilo se mi tam krásně a nejvíc mě bavilo dům zařizovat. Strašně jsem se těšila, až v něm budu bydlet, a byla jsem tak nedočkavá, že jsem se nastěhovala ještě před položením podlah, což se ukázalo jako fatální chyba. Z betonu se nepředstavitelně prášilo a ten prach jsem během asi dvou dnů měla úplně všude. Trvalo několik měsíců, než jsem ho ze všeho vyklepala. Dnes už bych byla trpělivější.

Co se s domem v Úvalech stalo? Stále tam bydlíte?

Dům v Úvalech stále mám, ale teď bydlím s partnerem a dvěma dětmi na kraji Prahy v domě z roku 1895. A zvenku za těch více než sto let vypadá pořád skoro stejně.

ČTĚTE TAKÉ:

Trávíte hodně času na zahradě?

V létě jsme na zahradě stále, ovšem žádná velká zahradnice nejsem. Jednou za čtvrt roku přijde paní odbornice, všechno osází, zaúkoluje mě, jak často zalévat, a tím to končí. I když teď jsem zrovna pytlovala. Ořezávali jsme stromy a keře a je neuvěřitelné, jaké jsou z toho hromady odpadu. Pořád jen naplňuju a odvážím pytle.

Váš domek je velmi pěkně a vkusně zařízený, kdo si dal práci s výběrem nábytku?

Dům zařídil můj partner, ale mám volnou ruku, a když se věnuju mé oblíbené činnosti, kterou je přesouvání nábytku, tak většinou neprotestuje. Jen zuří, když mu něco oblíbeného vyhodím. Dodnes mi třeba vyčítá, že jsem před několika lety dala do sběru starou rozpadlou rezavou trumpetu.

Jak se vám žije v takovém domě s kluky dvojčátky? Jsou nepořádníci?

Jsou to velcí nepořádníci. Hlavně pořád něco vylévají, stříhají nebo obarvují a jejich snahy o úklid nedopadly dobře. Zametali rozsypanou rýži starožitným smetáčkem s lopatkou a rýži vyhodili do koše rovnou i s tímto náčiním. Bohužel se na to přišlo, až když odjeli popeláři.

Jaký mají pokojíček? Šlapete v domě občas po hračkách?

Pokojíčky mají dva, ale hrají si jen v tom vedle kuchyně, protože chtějí, abych byla blízko. Hračky po domě naštěstí nenosí. Jen občas plyšáky, což jsou jejich favorité. Na ty se tady dá šlápnout ledaskde. A taky jsou všude knoflíky a kuličky.

Jaký kout máte u vás doma nejraději? Kde si odpočinete?

Nejradši mám postel, a když není nikdo doma, vlezu si do ní a čtu si. Je krásně široká pro dva. Aktuálně v ní ale spí čtyři osoby najednou, tak to už taková sláva není. Kluci sice mají svoje postýlky, ale v noci pravidelně přicházejí. A bohužel i s těmi plyšáky.

Kdo u vás doma nejvíce uklízí a tráví nejvíce času v kuchyni?

Uklízím hlavně já a i v té kuchyni trávím víc času, ale partner rád vaří, tak někdy jen přisluhuju.

Pod jakou střechou strávíte prázdniny?

Část prázdnin strávíme ve španělském městě Jávea, kam jezdíme pravidelně několikrát do roka. Dobře to tam známe, máme tam kamarády a nic nás nepřekvapí. V hotelech spíme rádi, ale vybíráme takové, kde je vyžití pro děti. Jinak bychom to nepřežili.

Spala jste někdy ve stanu?

Na vodáckém táboře a moc ráda na to vzpomínám, ovšem ne kvůli stanu. Tehdy tam totiž bylo asi padesát kluků a jen dvacet holek. To vám byl ráj!

Nebála jste se bouřek a hmyzu?

Bouřky a hmyz mi ve stanu nevadily. Hmyzu si užiju mnohem víc teď. Náš dům je totiž útočištěm pavouků a brouků z celé Prahy a okolí. Nezabíjím je, ale odnáším ven na lopatce. Jednou jsem vynesla na zahradu pavouka, který měl chorou nožičku. Za chvíli jsem si šla vypít kafe na lavičku před dveře a koukám, kdo se to sune přes práh, vrací se pavouk s chorou nožičkou. Je vidět, že se u nás zvířátkům líbí.

Vizitka

  • Narodila se 16.11.1972 v Praze
  • Moderátorské začátky si prožila v pořadu Dobrý den, Praho
  • 2 roky pracovala jako redaktorka ČT
  • V roce 1997 přešla na Primu, kde uváděla hlavní zpravodajskou relaci a vedla diskusní pořady K věci a Nedělní partie
  • Přednáší na Vysoké škole ekonomické v Praze novinářskou etiku
  • Ráda čte a hraje golf
  • Jejím partnerem je podnikatel Jan Hruška a vychovávají spolu Adama a Jana (*2009)

Foto: Archiv Štěpánky Duchkové