Zastávka Nižbor žije Tomášem Hanákem

Vlaková zastávka Nižbor

Autor:

Zastávka Nižbor, restaurace Tomáše Hanáka, bude v příštím roce vstupovat do šesté sezony. Toto poetické místo působí na veřejnost doslova jako magnet. A tak si na stránkách podniku můžete všimnout nenápadné poznámky: Pokud si chcete návštěvu užít, choďte nejlépe ve všední den a mimo hlavní sezonu.

Atmosféra místa je doslova filmová. Dokonalé kulisy tvoří tři vyřazené železniční vagony, které se Tomášovi Hanákovi podařilo získat po neuvěřitelných peripetiích. V pečlivě zrestaurovaném služebním oddílu vagonu ČSD z roku 1948 se dnes nachází stylové ubytování a salonek s kapacitou pro 20 osob. Další vagony se zatím využívají jako zázemí pro restauraci, sklady a provozní kancelář, plánovány jsou ale další ubytovací kapacity pro rodiče s dětmi. Všechny vagony stojí na slepých kolejích a celek dokresluje semafor u vstupu na letní zahrádku.

Centrální budovou v malém železničním skanzenu zůstává osvěžovna. Tento přízemní celodřevěný objekt na vysoké kamenné podezdívce byl původně bez oken, s bočními posuvnými dveřmi. Objekt byl bez vody, kanalizace, elektřina proudila starými ztrouchnivělými dráty. „Musel jsem přemluvit sousedku, aby mi dovolila podkopat se pod jejich zahradou, a ohrozit tak její rajčata a lilky,“ vzpomíná Tomáš Hanák na jednu z největších komplikací přestavby.

Přirozené světlo do objektu přivádí citlivě repasovaná litinová okna se segmentovým obloukem. V exteriéru i interiéru stavby byly v maximální možné míře zachovány původní prkna z laťování, standardně ošetřované dehtovým nátěrem. Investor nemusel měnit ani původní dřevěné podlahy, ukázalo se, že i přes stoletou historii jsou v bezvadném stavu.

Autentický ráz si objekt zachoval i díky dodržení stávající výšky hřebene a sklonu střechy. Původní pálenou krytinu nahradila betonová taška Bramac Reviva v odstínu památkově červená. „Jsem staromilec a rád se dívám na věci, které takříkajíc prověřil čas. Na druhou stranu, někdy není nazbyt a musí se vyměnit za nové. Raději investuji do těch kvalitních, od kterých se dá očekávat to stejné. Tedy, že zde další generace pobudou,“ zdůvodňuje Tomáš Hanák, proč vybíral zrovna betonovou krytinu, která je pověstná velmi dlouhou životností. Model Reviva navíc kloubí tradiční vzhled s moderními technologickými přednostmi. Má klasický tvar dvojité bobrovky a vyrábí se mimo jiné v odstínu památkově červená, což ji předurčuje k rekonstrukci domů s historickou hodnotou. Na rozdíl od bobrovky jde ale o velkoformátovou tašku, takže spotřeba krytiny a její váha na 1 m² jsou nižší. Díky modernímu tvaru s drážkou a pokládce tašek na vazbu poskytuje Reviva i další výhody: rychlejší pokládku a tím pádem mnohem nižší náklady za realizaci. „Náklady na rekonstrukci jsem nesl sám a šetřilo se, kde se dalo. Naštěstí mi všechny dodavatelské firmy vycházely neuvěřitelně vstříc, včetně Bramacu. Skvěle fungoval jejich technický servis a poradenství a přivítal jsem samozřejmě i velmi dobrou cenovou nabídku,“ dodává investor.

Vlaková zastávka Nižbor
Foto: Ivan Vokurka

Autor:

Objekt nádražní restaurace nabízí hned několik možností posezení – v lokále, na nákladových rampách, na peronu před jedním ze tří starých vagonů či v salonku vagonu, který málem skončil na demolici. Odevšad je možné obdivovat panorama protějšího nižborského zámku, anebo ostře sledovat motoráky od Berouna či Rakovníka. Pozornost hostů ale bude jistojistě přitahovat hlavně interiér. Každý kus nábytku má svou historii, opodstatnění, svůj příběh. Většinu z nich se podařilo zachránit z bouraček či ze šroťáků, pro některé si majitel neváhal dojet na druhý konec republiky, některé donesli sami „ajznboňáci“.

Tomáš Hanák sám přikládal ruku k dílu a na repasování nábytku a stavebních pracích se podílel. „Užil jsem si spoustu kutilské práce, a i radost ze záchrany už mizejících věcí,“ prozradil herec, který se podle svých slov občas těšil do práce víc než na natáčení a montérky oblékal raději než filmové kostýmy. Za své největší úlovky pokládá Tomáš Hanák dřevěné lavice z vojenských vagonů z jižních Čech, které získaly nové polstrování z koženky. A dále také výčepní pult, který vznikl z ocelových částí demontované budky pro vážení vagonů. Nýtovaný, hodně prorezlý a oprýskaný výčep spoluutváří genius loci nižborské Zastávky.

Vlaková zastávka Nižbor
Foto: Ivan Vokurka

Autor:

Železniční skanzen se i nadále rozvíjí a poslední novinkou je opodál stojící (menší) dřevěný sklad z roku 1899, zachráněný před demolicí ve stanici Vráž u Berouna. Po kompletním rozebrání byl převezen o 12 km, důkladně očištěn a ošetřen a následně znovu vztyčen podle originálního projektu, nalezeného v Národním archivu ČR.

Oceněním dlouholetého snažení je fakt, že Obec architektů ČR zařadila Zastávku mezi následováníhodné příklady využití vysloužilých drážních budov. Zastávka se koncem října na půl roku pro veřejnost uzavřela a další sezonu zahájí v květnu. Je otázkou, zda to bude ještě pod taktovkou současného majitele, neboť herec se netají záměrem nalézt pro svůj srdeční projekt vhodného kupce. Důvod? „Chtěl jsem ospalou hospodu. Teď sem chodí příliš mnoho lidí a se svým obličejem si někdy připadám jako dvojhlavé tele.“

Komentáře

Načítám komentáře...