Svatá Lucie se podle pramenů narodila roku 284 či 286 v Syrakusách na Sicílii a svůj život zasvětila křesťanské víře. Legenda praví, že se odmítla provdat za pohanského mladíka z bohaté rodiny, čímž na sebe strhla hněv samého císaře Diokleciána, který křesťany urputně pronásledoval. Dívku nechal mučit a nakonec ji usmrtil. Podle jiné pověsti si Lucie vydloubla oči, aby se svému nápadníkovi přestala líbit, druhý den se však probudila s očima ještě krásnějšíma. Pro svou vzdornost měla být odvezena do nevěstince, ale koně se odmítali pohnout. Zhrzený snoubenec ji ve vzteku probodl mečem.

Mučednice se stala patronkou řady řemesel, napravených kurtizán a slepců. V našich zemích se stala hlavně symbolem čistoty, a to nejen té panenské: před vánočními svátky Lucie kontrolovala hospodyňky, zda mají doma pěkně naklizeno. Možná i kvůli této světici dodnes dodržujeme tradici vánočního úklidu. Ovšem v den jejího svátku se uklízet naopak nesmělo.

V některých krajích se ženy převlékaly za Lucky a chodily kontrolovat sousedky, zda nepředou, neperou prádlo nebo nederou peří. Přadleny schovávaly kolovrátky pro jistotu na půdu, aby je sv. Lucie nepotrestala. Kdyby je přistihla při práci, napředenou niť by jim zase vymotala.

Průvody bíle oděných Lucek zpravidla strašily hlavně zlobivé děti, zatímco ty hodné se mohly dočkat malého dárku v podobě sladkosti. Někde si Lucky vzaly na paškál i mužské vysedávající v hospodě: potíraly je kolomazí a šťouchaly do nich vařečkami, aby zvedli své líné zadnice a místo popíjení piva pomohli svým ženám v přípravách na svátky.

Přestože Lucie hrozila rozpáráním břicha za nedodržení půstu a prováděla hospodyňkám zlomyslnosti, mezi lidem se těšila velké úctě. V předvečer jejího svátku bývá totiž noc nejtemnější, což hraje do noty čarodějnicím a pekelným silám. Díky sv. Lucii byla lidská obydlí před zlými spády chráněna.