Architektonicky nejhodnotnější stavbou typu rodinné vily ve Znojmě dvacátých a třicátých let, svým významem daleko překračující hranice města, je dům JUDr. Josefa Mareše (1885–1945), který patřil k předním politickým osobnostem meziválečného Znojma. Už v roce 1920 se stal prvním zdejším českým starostou. Tuto funkci zastával po tři volební období, až do svého zvolení poslancem Národního shromáždění Československé republiky. Během nacistické okupace byl třikrát vězněn gestapem. Naposled byl zatčen v roce 1944, zemřel na samém sklonku války 12. dubna 1945 v terezínské Malé pevnosti.
Vila Josefa Mareše
Pro své reprezentační sídlo si dr. Mareš zvolil výhodnou polohu v klidné části Znojma, v nově vybudované ulici nad údolím Dyje s krásným výhledem na panorama historického jádra města se znojemským hradem a kostelem sv. Michala v popředí. Projekt vily si objednal u rodinného přítele, brněnského architekta Jana Víška (1890-1966), který se do historie moderní architektury ve Znojmě zapsal už dříve přístavbou Státního německého reformního gymnázia z roku 1928 a o rok mladší přístavbou Učitelského ústavu.
Víšek pro dr. Mareše navrhl výtvarně efektní stavbu, jejíž architektonické kvality ještě gradovaly umístěním na exponovaném, zdaleka viditelném místě. Nejstarší architektův návrh - pohledová studie, dochovaná ve sbírkách Muzea města Brna, je datována prosincem 1931. Představuje třípodlažní dům se střešním polopatrem na téměř čtvercovém půdorysu. První podlaží (na plánech označené jako suterén) obsahuje byt domovníka, garáž, sklep a kotelnu a je zde situován jak vedlejší, tak také hlavní vstup do domu. Z haly v tomto podlaží vede hlavní schodiště s podestou do dalšího patra, funkčně diferencovaného na několik částí. Je zde umístěn samostatný byt matky stavebníka s kuchyní a pokojem a pokoj vychovatelky.
Vila Josefa Mareše
DALŠÍ SLAVNÉ DOMY:
Vedle něj se nachází pánský pokoj, sloužící také jako pracovna dr. Mareše; proto k němu náleží i čekárna. Směrem k údolí Dyje jsou obráceny společenské prostory, samostatným vnitřním schodištěm spojené s vyšším patrem, a to jídelna, osvětlená segmentovou prosklenou stěnou, a „obytná hala“ s velkým rohovým oknem a dvojkřídlými dveřmi na nárožní terasu. Ta je nadto rozšířena třičtvrtěkruhovou plochou s posezením, z níž vede půlkruhové schodiště do zahrady. Třetí podlaží je věnováno jednak ložnici pána a ložnici paní, které jsou odděleny šatnou, jednak dalšímu obytnému pokoji. V tomto poschodí, v blízkosti schodiště, vedle ložnice pána je situována hlavní kuchyň domu, z níž se připravené pokrmy posílaly speciálním výtahem do jídelny v nižším poschodí, případně do pokoje hosta ve střešním polopatře. Zbývající nemalou plochu, téměř třetinu tohoto podlaží zaujímá terasa, která je částečně kryta pergolou a zčásti je otevřená. Střešní polopatro slouží jednak provoznímu zázemí domu, je zde prádelna, sušárna, mandlovna a sklad a dále se tu nachází pokoj služky a pokoj hosta.
Vila Josefa Mareše
Úpravy v exteriéru vedly k tomu, že hmota domu je proti staršímu návrhu mnohem kompaktnější, neboť část původně zamýšlených teras byla vyzděna a využita jako obytné prostory. V době svého vzniku překvapivě moderní pojetí vily s množstvím křivek, blížící se až k hranicím organické architektury druhé poloviny třicátých let, nepochybně umocňovalo i Víškovo promyšlené řešení okrasné zahrady, později sice pozměněné, nicméně velmi citlivě upravené. V příkrém protikladu k zářivě čistým plochám světlých fasád s tmavě zelenými detaily rámů oken a zábradlí je ovšem honosné zařízení interiérů, navržené a provedené místní stolařskou firmou Siegel a doplněné historickým nábytkem z rodinného majetku.
Pečlivě udržovaná Marešova vila, která je dodnes v majetku rodiny, patří bez nadsázky k nejvýznamnějším příkladům privátních obytných staveb meziválečné jižní Moravy. Je zapsána v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek s rejstříkovým číslem 48973/7-8374. /L. K.
Převzato z knihy Slavné vily Jihomoravského kraje vydané agenturou Foibos. Více na www.slavnevily.cz