Před prováděním jakéhokoliv druhu omítky je vždy nutné nejprve vyspravit veškeré instalační spáry s rozvody do roviny - v rozpočtech často chybějící položka zednických připomocí právě tuto činnost řeší. Má své opodstatnění, aby větší mocnost malty v rýhách řádně vyzrála a při provádění vlastních omítek se nám v místě rozvodů neobjevily trhliny. Vzhledem k tomu, že omítka v interiéru a i následné její úpravy vytvářejí estetický dojem, je potřeba se seznámit se všemi možnostmi materiálu a ujasnit si, jaký výsledný efekt požadujeme.

Pečlivost se vyplatí

Vnitřní omítky v zásadě slouží k vyrovnání nerovností ve zdivu, které jsou dané nejen zručností zedníků, ale i výrobní tolerancí použitého zdiva. Je jasné, že jinou technologii omítky zvolíme na přesné pórobetonové tvárnice nebo vápenopískové bloky, jinou na cihelné zdivo. Čím lépe a přesněji provedeme zdivo, tím méně spotřebujeme materiálu na omítky a nemusíme provádět nápravu. Odhalit chyby při zdění je velmi důležité, nechat se odbýt větou „To spraví omítka“ se nevyplácí. Při nedodržení vodorovných spár při zdění z cihelných bloků se nám časem v hotovém domě mohou objevit podélné praskliny ve zdivu v těchto spárách. Klienti často nutí firmy do umělého odvlhčování vnitřního prostředí stavby, doporučuji ale firmám, aby na tlak nepřistoupily - jen přirozené vyzrání vnitřních omítek zaručí jejich kvalitu a zabrání problémům s vlasovými prasklinami.

Míchačkám odzvonilo

Běžné klasické omítky se zhotovují z malty, která se dříve míchala přímo na staveništi, dnes již převládají omítkové směsi dodané v pytlích nebo silech. Omítky na cihelné zdivo se obvykle provádějí dvouvrstvé s jádrem a finálním štukem. Doporučuji cihelné zdivo připravit ještě před omítáním jádra cementovým postřikem pro lepší přilnavost jádra k povrchu cihelných bloků. Výhodou používání omítkových směsí je vyloučení lidské chyby při míchání a zpochybňování „hubené“ nebo příliš „mastné“ malty, která následně kvůli chybějícímu plnivu může popraskat. Ani štuk se již obvykle na stavbě nepřipravuje, využívají se spíše připravené pastovité směsi, které v sobě mají příměsi pro lepší přilnavost. Obvyklá tloušťka klasické omítky by měla být 15 mm, maximálně do 20 mm, při větších tloušťkách hrozí vznik prasklin. Při omítání je vhodné hlídat pravoúhlost ploch, neboť máme poslední možnost napravit chyby při zdění - například kvůli dlažbě, abychom se vyhnuli šikmým přířezům.

Detaily velkého významu

Obvyklá tloušťka štuku je 2-3 mm, se štukem se nenapravují nerovnosti, protože v tom případě popraská. Dokonalosti povrchu dosáhneme použitím rohovníků na všechny hrany omítek. Vzhledem k tomu, že se osazují předem, lépe se pak udrží rovinnost všech omítaných ploch. Za naprosto nezbytné považuji používání tzv. APU lišt ve styku omítky s okny, obzvláště s dřevěnými - omítka se při přímém styku s lazurou ničí a vznikají na ní tmavá degradovaná místa. APU lišta vymezuje mezi rámem okna a vlastní omítkou pružnou dilataci a zároveň svojí druhou částí umožňuje zakrytí okna fólií jako ochranu proti poškození. Tuto část lišty po hotových omítkách odstraníme. Pod obkládané plochy je vhodné provádět jádrovou omítku cementovou, na těchto plochách je nutno se zvýšenou pečlivostí dodržet rovinnost a pravoúhlost. Tyto omítky se nejčastěji realizují strojním nanášením.

V časopise dál najdete:

  • Jakou omítku k jaké zdi vybrat
  • Jak omezit praskliny
  • Co jsou to hliněné omítky
  • Benátský štuk, scagliola a sklo

CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ČASOPISU DŮM&ZAHRADA 11/13. OBJEDNAT SI JEJ MŮŽETE JAK V KLASICKÉ TIŠTĚNÉ PODOBĚ (VEŠKERÉ INFORMACE O PŘEDPLATNÉM NAJDETE ZDE), TAK I V ELEKTRONICKÉ PODOBĚ PRO VAŠE POČÍTAČE, TABLETY ČI MOBILNÍ TELEFONY.

Titulní foto: Thinkstockphotos.com