Opuštěné průmyslové zóny jsou někdy označovány anglickým urbanistickým termínem „brownfields“ (hnědá pole). Jeden takový se nachází v bývalém areálu pekárny ve východním okraji obce Řevničov. Původně měla pekárna vnitřní dvůr, který byl obklopen objekty do ulice a solitérními hospodářskými staveními ve vnitřní části. Dodnes zůstaly zachovány pouze objekty do ulice, mlýnice, sýpka a komín, přičemž v jednom objektu již dříve proběhla přestavba na bydlení.
Zbourat, či rekonstruovat?
Objekt sýpky byl v takovém stavebním stavu, kdy nebylo nic jednoduššího než ho zbourat a na uvolněném pozemku vybudovat cokoliv jiného, standardního. Investor stál před zásadním rozhodnutím. Zbourat, a přijít tak o architektonický skvost areálu, nebo ho za cenu zvýšených nákladů rekonstruovat a dát mu šanci na nový život. O záchraně sýpky rozhodla železobetonová konstrukce objektu a především stav vnitřních stěn. Ty jsou z pohledového betonu s horizontální strukturou po deskovém bednění, povrchu, kterého se v moderních stavbách dociluje velmi pracně a za vyšší náklady.
Již od počátku bylo zřejmé, že vertikální bydlení ve věži sýpky je specifickou formou bydlení, která osloví pouze vyhraněného klienta. Jelikož konečný uživatel nebyl znám, vycházel architekt při tvorbě dispozice z potřeb čtyřčlenné rodiny. Prostory sýpky jsou vymezeny vnitřním nosným křížem tvořícím čtyři duté komory o půdorysu 3 x 3 m. Vyřezáváním otvorů v těchto zdech dochází k jejich vzájemnému spojování podle předpokládaného účelu, což zajišťuje dostatečnou variabilitu. Stropní desky jsou nově vložené a spolu s původním litinovým schodištěm vytvářejí celkem čtyři nadzemní podlaží.
Bydlení ve věži
Při návrhu dispozice bylo nutné rozhodnout, jakým způsobem funkci bydlení vertikálně rozvrstvit. Horní podlaží jsou určena pro klid, výhled, odpoutání se od okolí, proto je zde navržena ložnice rodičů s případnou vestavbou pracovny. Nižší podlaží nejblíže k terénu slouží jako dětský pokoj s koupelnou přístupnou ze schodiště. Střední část věže je chápána jako těžiště domu, místem setkávání členů rodiny. Zde se nachází jídelna s kuchyní a malým denním obývákem. Ve vymezeném půdorysu nelze vytvořit plnohodnotný obytný prostor tak, jak je běžně chápán. Z toho důvodu je obytný prostor rozprostřen do dvou úrovní. Mezi kuchyní a jídelnou tak vzniká malý „denní obývák“ a „večerní obývák“ v rámci pobytové ložnice.
Hmotu domu v přízemí podporuje celkem devět sloupů. Tento prostor slouží jako hlavní krytý vstup do domu. Z důvodu uvolnění parteru a celkového optického odlehčení věže jsou plochy mezi sloupy vyplněné průsvitnými polykarbonátovými panely. Vertikální hmota se v ničem proporčně nepodobá rodinnému domku a vybízí k volnému členění okenními otvory. V základě vychází ze dvou dominantních štítových oken, která zachovávají původní stopu, dříve v nich bylo umístěno zdvihací zařízení. Tím vznikl základní tvar a proporce pro další otvory. I přes nahodilost uspořádání okna přesně reflektují funkce místností za nimi.
Brownfield od Pavla Martinka
Celková užitná plocha domu činí 150 m², obestavěný prostor 570 m³.
Autor: Ing. arch. Pavel Martinek a jeho ateliér se zabývá především projekty rodinných domů, rekonstrukcemi, interiéry i designem. V současnosti působí rovněž ve skupině legislativy v ČKA.
Text: Ing. arch. Dušan Řezáč Foto: Ing. arch. Pavel Martinek
Článek je součástí časopisu DŮM&ZAHRADA, kde vyšel v roce 2012 v čísle 11/12.