Editorial

Ondřej Krejčí
Zvětšit fotografii

Autor:

Milé čtenářky, milí čtenáři,

Tohle číslo je pro mě, řekněme, osobní. V něm vám totiž přinášíme rozhovor s předním českým architektem Vítem Máslem, nebojím se říct hvězdou české architektury. Vít Máslo vybudoval se svým společníkem jeden z největších českých ateliérů, spolupracoval například s Frankem Gehrym, realizoval desítky významných budov a také nějaký čas učil na mojí alma mater.

Přijímací „pohovor“ do jeho školního ateliéru byl pro mě první šok – Vítek (nikdo mu na škole neřekl jinak) přišel odpoledne a svým typickým klidným hlasem pronesl, že kdo se chce ucházet o místo v jeho „třídě“, musí do půlnoci odevzdat jednu stranu svých prací. Libovolné velikosti, libovolného formátu, každopádně jednu strana. Nic víc, nic míň. Nikdy mě do té doby nenapadlo, jak je těžké představit sám sebe v nejlepším světle za tak krátký čas na tak malém prostoru.

Prošel jsem. A začalo to. Těšil jsem se, jak budu hned první hodinu skicovat a navrhovat, ale Vítek nám obrazně řečeno vyrval tužku z ruky a donutil nás udělat podrobnou rešerši daného místa. Týdny jsem ležel v analýzách, zkoumal územní plán, studie zastavitelnosti, koeficienty zeleně, podobné projekty ve světě i u nás. Portfolio, které jsem odevzdal, bylo tlusté jak román o Anně Kareninové, já byl na pokraji sil a Vítek pronesl: „Fajn a teď můžete začít.“

Zadání si pamatuji dodnes: Bytový a administrativní komplex u Holešovického pivovaru v Praze, vysoký maximálně 21 metrů. Čmáral jsem dnem i nocí, překresloval, trhal papíry, vztekal se...

Architektonická odevzdávka je peklo - obvykle se noc před tím jede nonstop, oči máte zalité krví (z nevyspání) a slzami (ze zoufalství), ve škole vystavíte velkou plachtu s projektem, odevzdáte model, portfolio a jdete se vyspat. Vítek nás donutil naše projekty odprezentovat ten samý den a na pomoc si přivedl oponenta, který nás rozcupoval jak starou peřinu.

Nakonec nejlepší známku dostal projekt mého kolegy, který na holešovický poloostrov navrhl dům s šedesátimetrovou věží. Cítil jsem to jako strašnou křivdu – vždyť zadání bylo jasné, ne?

„Jenže nebylo správné a váš kolega mě o tom dokázal přesvědčit, vy ne,“ odpověděl mi tehdy Vítek.

Když jsem ten večer odcházel ze školy s „Déčkem“ v indexu a zadupaným sebevědomím, přísahal jsem si v duchu, že toho chlapa už nechci v životě potkat. Nakonec jsem u Vítka studoval 2 roky. Dobrovolně a rád. Naučil mě totiž, že pokud chcete uspět, musíte svému „projektu“ věřit, obhájit si ho, bojovat za něj a pokud vám do cesty vstoupí překážky a limity, musíte vydat všechny své síly na to, abyste je odsunuli. To, že „něco nejde“, ještě neznamená, že to fakt nejde.

Díky Vítku na školu života.

A vám přeji příjemné čtení.

Ondřej Krejčí

Komentáře

Načítám komentáře...

  • editorial
  • Autor:
  • Vydáno:

Může vás zajímat

časopis Dům a zahradadum

Hledáte osvědčenou firmu na rekonstrukci?

Zadejte si poptávku v kategoriích: rekonstrukce,rodinný dům.
Najdeme Vám ověřené firmy a řemeslníky s referencemi od zákazníků jako například: Celková rekonstrukce bytu 80m2 3kk, designové úpravy bytu, Koupelna.