Editorial

Ondřej Krejčí

Autor:

Milé čtenářky, milí čtenáři,

Vždycky se pousměju, když vidím inzerát na prodej některých rodinných domů. „Novostavba z roku 1998“. Nebo „Krásný rodinný dům z roku 2001.“ Ono to vypadá hezky, až vás v první chvíli ani nenapadne, že ten krásný rodinný dům je sedmnáct, dvacet let starý. Jednu generaci. Vypadá zachovale, ale dvacet let, to je i na dům hodně. Stěny drží, o to, žádná, střecha taky, ale vybavení zastarává. Kotel, vodovodní baterie, podlahy, to všechno je na hranici své fyzické životnosti, a to nemluvíme o životnosti morální. Bordó obklady v koupelně a levný laminát v obýváku už dneska parádu neudělají.

Problémem stavebnictví na přelomu tisíciletí byla i dost bídná kvalita jak práce samotné, tak materiálů. Leckteré plastové okno z této doby je dnes zkroucené jak paragraf.

Když si pořídíte dvacet let starý dům, pravděpodobně nebudete muset řešit hydroizolaci spodní stavby (I když, kdo ví...) nebo rozpadající se střechu, ale i tak vás zřejmě čeká nemalá investice.

Jak na to? Poradíme vám v zářijovém čísle.

Příjemné čtení

Ondřej Krejčí

Komentáře

Načítám komentáře...