Editorial

Filip Grygera

Autor:

Milé čtenářky, milí čtenáři,

Když jsem se kdysi osamostatnil a začal si nosit práci domů, můj první pracovní stůl byla krabice od banánů. Na ní stál vyřazený počítač za pětistovku a na sezení jsem měl nízkou dřevěnou stoličku. Bizarní kompozici doplňovala lampa z 80. let, jejíž žárovka víc hřála, než svítila. I takhle se dá dočasně vybavit domácí pracovní místo. Ale jistě to není ideál. Jak by takové místo pro home office mělo správně vypadat, lze vyčíst z článku Kláry Herčíkové na stranách 92–93.

Ani já už dnes nepíšu články u krabice od banánů. Relativně nedávno jsme zařizovali byt a do něj jsem si vymyslel hned dva pracovní kouty. Jeden v ložnici, abych měl klid – pěkný stůl v rohu, s pracovním křesílkem a příjemnou lampičkou. A druhý pod oknem v kuchyni, kde je tepleji, dost denního světla a inspirativní výhled. Nechal jsem na toto místo dokonce vyrobit stůl s vysouvací deskou pro rozšíření pracovní plochy.

Jenže pak se ukázalo jako chyba, že jsme po bytě místo kabelového internetu rozvedli wi-fi. Už za několik měsíců přibylo v okolí tolik bezdrátových sítí, že je ta naše silně rušená. Nejvíc v ložnici, ale v kuchyni to taky není žádná sláva. Tak nakonec většinou sedávám u jídelního stolu v obýváku. K ideálu to má taky daleko. Sezení na dřevěné židli není právě pohodlné, ani zdravé. Obědváme přímo vedle puštěného počítače. Každou chvíli se tu na mě věší malý syn, který by byl radši, kdybych mu místo práce pustil nějaké video o vesmíru. Budu se muset někdy brzy rozhoupat, abych byt lépe pokryl signálem a mohl zase pracovat v ložnici. Jinak by se mohlo stát, že místo vytápění nebo architektury se mi do článků vloudí guláš a černé díry.

Filip Grygera, šéfredaktor

Komentáře

Načítám komentáře...