Editorial

Filip Grygera

Autor:

Milé čtenářky, milí čtenáři,

Nedávno nám doma dosloužil rtuťový teploměr na okně. Nejdřív zrezavěly kovové části, pak mu degradoval plastový obal, až přestával být průhledným. A nakonec upadl. Z nouze jsme v železářství za rohem koupili nový, bimetalový. Ale nejen, že je technologicky sto let za opicemi. Na okně ani nechce držet. Přece jen ale jdeme trošku s dobou. V jiné místnosti máme ještě malý elektronický teploměr s vlhkoměrem, u kterého stačilo na okno přilepit čidlo. I když ani tohle není ideální. Moc mu nevěřím, protože vždy ukazoval něco trochu jiného než rtuťový sloupec v obýváku. Navíc je nutné počítat se zkreslením pronikajícím teplem z interiéru i tím z jihozápadního slunce. Proto když chci vědět, jak je venku, spíš se dívám do telefonu.

Dlouho mi ale trvalo, než jsem našel aplikaci, ve které to zjistím spolehlivě. Některé místo aktuální měřené teploty ukazují nějakou vymodelovanou či zprůměrovanou pro velký region, která je úplně mimo místní realitu. Když si člověk otevře tři aplikace přes počasí, rozdíl v aktuální teplotě je i několik stupňů. O předpovědích ani nemluvě. Jedna dobře určí teploty, ale špatně srážky, druhá přesně naopak, třetí na rozdíl od nich ukazuje i oblačnost a tlak. Jen málokdy se však všechny shodnou, takže aktuální teplotu i předpověď asi podobně spolehlivě vyvěštím z kávové sedliny. Kdybych ji tedy vydoloval z kapsle. Jistě nejsem sám, kdo denně zažívá něco podobného. Nejen pro mě tedy může být výše popsané důvodem, proč uvažovat o koupě meteostanice. A myslím tím spíš nějakou lepší, která nejen měří v místě, ale připojí se i na meteoserver nebo přijímá údaje rádiovým signálem. V nejlepším případě vše najednou. Když má člověk zahradu u domu, kde lze najít vhodné místo na instalaci čidel, může se dnes i přiblížit úspěšnosti profesionálního meteorologa.

Filip Grygera, šéfredaktor

Komentáře

Načítám komentáře...