Editorial

Filip Grygera

Autor: Vladan Krumpl

Milé čtenářky, milí čtenáři,

Před časem jsem s dětmi listoval knížkou s hláškami Spejbla a Hurvínka. A jedno Hurvínkovo moudro mě obzvlášť pobavilo: „Stavební inženýr je člověk, který vše, co spadlo, zase postaví, jelikož vše, co postavil, zase spadlo.“ Celkem trefně tahle replika vyzněla, když v Praze spadla Trojská lávka a ukázalo se, že i další mosty od toho nejsou daleko a budou potřebovat „zase postavit“.

Když se ale přeneseme k rodinným domům, takhle skeptický bych nebyl. Naopak, stavební kvalita se v Česku hodně zlepšila, jak mi nedávno potvrdila i dlouhodobá předsedkyně poroty Stavby roku Radomíra Sedláková.

Pořád se stávají různé excesy, jak je vidět na příkladech v našem časopisu. Ale české stavebnictví má Achillovu patu jinde: v povolování. Několik let jsme se v žebříčku Světové banky v obtížnosti získání stavebního povolení pohybovali kolem 130. místa ze 186 zemí světa, na úrovni zemí subsaharské Afriky. Až do loňska. Kdo si ale myslí, že jsme se konečně zlepšili, šeredně se plete. Spadli jsme až na 157. místo na světě.

Jen to dokládá, že ať se stavební zákon novelizuje, jak chce, situace se pořád zhoršuje. A tedy, že by české stavební právo potřebovalo spíš „zase postavit“. Už se na tom pracuje, ale bude to ještě těžké, soudě třeba podle problémů s prosazením centrálního stavebního úřadu v Praze. Mnozí se musejí vzdát svých pravomocí, a do toho se nikdo nehrne.

I při stavbě rodinného domu, jíž věnujeme toto speciální rozšířené vydání, bude povolování jedním z těžších bodů. Od ledna 2020 se navíc zpřísňují normy pro energetickou náročnost. Jak ale píšeme, přece jen se už řada věcí zjednodušila.

Všem, kteří se chystají stavět, přeji pevné nervy a štěstí na lidi. Rozhodně ať nepřipomínají třeba takového pana Spejbla.

Filip Grygera, šéfredaktor

Komentáře

Načítám komentáře...