Editorial

Filip Grygera

Autor: Vladan Krumpl

Milé čtenářky, milí čtenáři,

Žijeme v poněkud pokřivené době: stěžujeme si, že se svět topí v odpadcích, ale zároveň hromadně vyhazujeme funkční věci. Není divu. Servis je mnohdy dražší nebo cenově srovnatelný s koupí nového předmětu. Opravářů ubývá, výrobkům se zkracuje trvanlivost a na obnovu vlastními silami není tolik času jako dřív. Konzum posilují módní trendy a hlad po nových vymoženostech, kterých si bohatnoucí lidé mohou dovolit čím dál tím víc. Jasně, recyklujeme. Ale má to pořád svoje limity.

Čeho si však lidé pořád většinou váží, jsou stárnoucí nebo vysloužilé stavby. Asi hlavně proto, že jejich hodnota je přece jen výrazně vyšší než třeba cena ponožky, televizoru nebo talířů. Ale jsou tu i jiné důvody, někdy i podvědomé. Dům v sobě uchovává historii, kterou vnímavý člověk dokáže vycítit. Může to být dědictví starých tradic, krása patiny. Ale také úcta k předkům a památka na lidi, kteří dům stavěli a obývali, ať byli příbuzní, nebo cizí. Jako by mezi těmi zdmi stále žili.

Proto mě vždy potěší, když vidím pěknou stavbu, které někdo rekonstrukcí vrátil půvab. Nejde to vždycky, někdy je opravdu lepší to staré zbourat a začít stavět od nuly. Ne každý starý dům je krásný, ne každý je v technicky a finančně udržitelném stavu. Ale častokrát to opravdu stojí za to. A nemusí to ani být chráněná památka.

Mimo jiné skoro vždy vypadá skvěle, když se někomu podaří na bydlení upravit budovu, která původně sloužila jinému účelu. Stodoly, mlýny, věže, obilná sila, zrušená nádraží, bývalé trafostanice či továrny... To vše jsou příležitosti, kterých se dá s úspěchem chopit. Často se dá vykřesat klenot i z někdejšího outsidera, jen se nebát přidat také současnou vrstvu, třeba i radikální.

Doufám, že k tomu někoho inspiruje i nové číslo našeho časopisu. Rekonstrukcím jsme v něm věnovali nezanedbatelnou část.

Filip Grygera, šéfredaktor

Komentáře

Načítám komentáře...