Chrlič zajišťuje odvod dešťové vody z okraje střechy nebo okapového žlabu do dostatečné vzdálenosti od budovy. Chrliče byly prvkem především gotické architektury, kdy byly kamenné, nejčastěji mívaly podobu nestvůr či pitvorné lidské či zvířecí postavy. V renesanci a baroku byly nejčastěji vyrobeny z plechu a zakončovány dračí hlavou. Chrliče znázorňovaly neřesti. Zůstávaly venku mimo katedrálu, dovnitř se dostaly pouze ctnosti.