Emil Králík (21. února 1880, Praha – 26. června 1946, Brno[p 1]) byl český architekt a vysokoškolský pedagog. Od roku 1905 pracoval dva roky v ateliéru Antonína Balšánka a Osvalda Polívky, autorů pražského Obecního domu. V roce 1920 se stal profesorem právě vznikajícího oboru architektury České vysoké školy technické v Brně, kde vyučoval architektonické a ornamentální kreslení. Jeho tvorba byla zpočátku silně ovlivněna secesí a vídeňskou modernou, ve dvacátých letech 20. století se přiklonil k moderní architektuře. Králík byl v roce 1922 spoluzakladatelem Skupiny výtvarných umělců v Brně, o dva roky později se stal prvním předsedou brněnského klubu architektů. V roce 1927 byl jmenován prováděcím architektem při výstavbě areálu brněnského výstaviště, kde realizoval urbanistický návrh pražského architekta Jana Kalouse a sám pro výstaviště navrhl biograf s kavárnou.