Pivoňka (Paeonia sufruticosa) patří k nejkrásnějším z jara kvetoucím dřevinám, které se v evropských podmínkách plně aklimatizovaly a získaly si trvalou přízeň milovníků okrasných dřevin. Keříky se zpeřeně dělenými listy - většinou modravě zelené barvy, dorůstající výšky okolo 1,5 metru najdeme dnes prakticky v každé zámecké zahradě. Zámečtí páni si je oblíbili zejména kvůli nádherným, většinou neobyčejně velkým (až 30 cm) květům kulovitého tvaru složeným z bezpočtu tenoučkých okvětních lístků nejrůznějších barev a odstínů.

Pivoňky se k nám dostaly nejprve ze Středomoří, později také z Číny a Tibetu. Už v 16. století byly pěstovány jako bylinky, ale jejich léčivé účinky byly velice brzy zatlačeny do pozadí a zvítězilo estetické hledisko. Od konce 18. století, kdy byly do Evropy dovezeny hybridy pivoňky čínské, která místní odrůdy převyšovala bohatým složením i velikostí květu, se pěstování těchto dřevin stalo zahradnickým hitem. Začátkem 19. století se ve Francii, Belgii, Holandsku a Anglii objevila spousta školek, které se začaly věnovat jejich šlechtění. Dnes už se s těmito okrasnými dřevinami setkáme prakticky ve všech světadílech severní polokoule.

Květenství

V našich podmínkách začíná od začátku května, kdy rozkvétá pivoňka lékařská, která se obvykle pyšní plnými tmavě červenými květy. Od konce měsíce už kvetou prakticky všechny kultivary vyšlechtěné z pivoňky čínské. Toto nejkrásnější období přetrvává nejdéle do konce června.

Pěstování Pivoňky lze pěstovat nejrůznějšími způsoby, a pokaždé v nich objevíme něco krásného. V malých zahradách se určitě budou vyjímat jako samostatné keříky, které vyniknou zejména na dobře udržovaném trávníku. Po celý rok je pak můžeme doplňovat kvetoucími letničkami i trvalkami. V sadech a větších parcích budou příjemně působit ve stejnorodých skupinkách, kde z nich mimo jiné můžeme vytvořit zajímavý pás kvetoucích keřů.

Na pěstování nejsou tyto dřeviny nijak náročné. Převážná většina pivoněk vyžaduje slunné stanoviště chráněné před prudkým větrem a do hloubky zpracovanou výživnou půdu. Nejvíce jim vyhovuje hlinito-písčitá, ale v krajním případě mohou růst i v jílovité. Během vegetace bychom neměli zapomínat ani na přihnojování průmyslovými hnojivy, která aplikujeme hlavně na konci léta. Proti mrazům jsou tyto dřeviny celkem odolné, v zimě je však třeba ochránit kořeny vrstvou silnější mulčovací kůry.

Množení Rozmnožování už vyžaduje určité zahradnické znalosti. Všechny kultivary lze množit roubováním na dlouhé kořeny pivoňky čínské, které provádíme buď v zimním období od ledna do března, nebo začátkem podzimu, způsobem na tzv. „kozí nožku“. Roubovance je třeba pevně ovázat páskou z PVC a rány omazat voskem. Pak je musíme nahrnout do směsi kompostu, rašeliny a písku a přenést do poloteplého pařeniště.

Méně používaný způsob je dělení starších matečních rostlin, které na podzim vyjmeme z půdy a založíme do hlubokého pařeniště chráněného před mrazem. Během zimy pak oddělíme jakž takž zakořeněné výhonky, zahrneme je a zapustíme do studeného pařeniště nebo skleníku. Když po 4 až 6 týdnech vyraší, přemístíme je na chráněné záhony.

Pivoňky lze také množit výsevem čerstvých semen. Ta vysejeme do truhlíků, které umístíme ve vytápěném skleníku. Po třech měsících je přeneseme do prostředí o teplotě 1 až 10 °C a po dalších třech měsících necháme osivo s postupujícím jarem vyklíčit. Jednodušší způsob je semena stratifikovat (uložit do písku při teplotě 10 až 15 °C) a před vyklíčením vysévat do pařeniště. V každém případě se však kvetoucích keřů dočkáme nejdříve za 5 až 6 let.

Protože všechny způsoby vyžadují určité zahradnické znalosti nebo jsou časově příliš náročné, bude v tomto případě vhodnější, když se jako laici obrátíme na odborníky.

Ochrana U nás se všechny pivoňky považují za zahradní rostliny, ale třeba v Itálii nebo ve Slovinsku, kde pivoňka lékařská roste i ve volné přírodě, jsou chráněny zákonem.

Zajímavosti Léčivé účinky pivoňky lékařské už vyplývají z jejího názvu. Využívali ji už staří řečtí lékaři a zmiňuje se o ní i známý římský učenec Plinius Starší, který zahynul při pozorování erupce Vesuvu v roce 79. Matthioli ji ve svém herbáři doporučuje zejména proti nočním děsům. Tvrdí rovněž, že novorozenec, který se vykoupal ve víně, v němž byla vyvařena pivoňka, nemůže později onemocnět padoucnicí. V současné farmacii se květ pivoňky lékařské přidává do čajových směsí utišujících kašel a křeče hladkého svalstva.

-šum- Foto: www.thinkstock.cz, www.isifa.com