Rodinný dům - neobydlený, vybydlený a neobývatelný - jsme v Řevnicích (městečku na řece Berounce na západ od Prahy) koupili v roce 2003. Problémy s fekáliemi a dalším tekutým odpadem jsme příliš nekomplikovali. Měli jsme totiž jiné starosti: zobytnit dům (já) a porodit dceru Antonii (žena Alice).

K domu nevedla kanalizace, a tak jsme nové odpady svedli do původní žumpy.

Jednou měsíčně jsme zaslechli familiární bublání v potrubí. Neklamné znamení, že je třeba zavolat hovnocuc.

Inu zavolali jsme pana Buchala - místního živnostníka podnikajícího ve svozu fekálií. Na zavolání přijel se svou tatrou, samostatně odčerpal jímku a po činu zanechal dekl od žumpy pootočený o 45 stupňů. Cestou z práce jsem se pak stavil u něj doma a zaplatil nejprve 900 a později 1000 Kč.

Pan Buchal se stal takřka součástí naší rodiny. Děti se ho bály (zařazovaly ho do stejné kategorie, jako je čert či Krakonoš). A byl to pro ně "pán, kelej cucá hovínka".

Až pak soused koupil pozemek, na kterém se nachází hlavní přístupová cesta k našemu domu. A cestu zahradil (mí stálí čtenáři tuto story znají z časopisu Dům a zahrada).

K našemu domu sice vede ještě další cesta (daleko obtížněji sjízdná i pro osobní auta, natožpak pro tatrovku s osmi kubíky fekálií), ale po té pan Buchal odmítl jezdit (a ani se mu nedivím).

Co s tím? Vlastně: kam s tím? "Vyčerpej to do lesa," radili starousedlíci. "Dřív jsme to tak dělali všichni," vysvětlovali jiní. Vzpomněl jsem si, že i můj předchůdce fekáliemi hnojil zahradu (dříve jeho, nyní naši).

To jsem ale nechtěl. Z různých důvodů. A tak nezbývalo než zavolat až z Černošic menší fekální vůz a žumpu vyvážet častěji a dráž.

Takže nyní neplatíme 1000 Kč měsíčně, ale dva.

Blíží se ale konec této agónie. V naší části Řevnic se bouřlivě staví kanalizace. Aby město splnilo příslušný předpis EU. A k nám má potrubí dorazit v létě.

Už se všichni těšíme. Konec bublání!!!!

A poučení? Nikdy už nechci žumpu. Ani v tomto, ani v příštím životě.

Neumíte si představit naše zimní deprese. Záchod bublá, ucpává se, skoro přetéká. Padá a padá sníh. K našemu domu se nedá dojet ani osobákem. Snad jedině terénním. Rozjetý sníh se mění v led. Po Řevnicích kloužou i bagry. Příjezd fekálního vozu vyloučen. Domlouvám traktor, kdyby se to nezlepšilo. Modlíme se. Nakonec černošický fekál přijede. Ale je to o fous...

Kdybychom si tehdy na začátku byli bývali nechali postavit domácí čistírnu odpadních vod, jenom z poplatků panu Buchalovi a spol. bychom ji už měli splacenou.

Fotografie a videa v tomto blogu pořizuji zapůjčeným redakčním fotoaparátem Olympus PEN E-PL1. Děkuji za spolupráci!