Yuka (Yucca) v našich zahrádkách už velmi dobře zdomácněla. Na rozdíl od klasických domácích rostlin působí velmi exoticky, protože svými dlouhými špičatými a mnohdy i zubatými listy připomínají agáve, které tak obdivujeme v přímořských letoviscích. A jak by také ne, vždyť patří do čeledi agávovitých rostlin (Agavaceae), která čítá přes 600 druhů rostoucích nejenom v teplých přímořských krajinách, ale též vysoko v horách, kde teploty klesají hluboko pod nulu. Na rozdíl od dužnatých agáve jsou však jejich listy tenké a v růžici jich je daleko více.

Samotné yuky pocházejí z přímořských a horských oblastí USA, Mexika a Guatemaly, kde se vyskytují ve více než 50ti druzích. Některé rostou přímo od země, jiné vytvářejí kmen, který může být až 10 m vysoký. Díky němu tyto rostliny připomínají palmy a na našem trhu jsou také (i když z botanického hlediska nesprávně) často nabízeny jako otužilé zahradní nebo pokojové palmy.

Mezi našimi pěstiteli se těší velké oblibě zahradní rostlina yuka vláknitá (Yucca filamentosa), která se dokonale přizpůsobila středoevropským podmínkám. Je to odolný druh vytvářející růžici z tuhých asi 60 cm dlouhých listů, který koncem léta vyhání až 1,8 m vysoký květní stonek s obrovským hroznem nádherných bílých kalíšků připomínajících obří konvalinku. Méně často se vyskytuje jeho odrůda Variegata se žlutými pruhy na listech. Z přenosných rostlin se u nás asi nejvíc prodává přízemní Yucca aloifolia s úzkými do špičky vybíhajícími listy a Yucca elephantipes, jejíž listy jsou poměrně širší a převislé.

V posledních letech se však stále častěji objevují specializované zahradnické firmy, které nabízejí řadu u nás zcela nových druhů rostlin na vysokých kmíncích, které dokážou zimovat i při teplotách minus 20 až 30 °C. Díky nim už české luxusní zahrádky mohou připomínat palmový háj. Jejich pěstování ale není zas tak snadné. I když jsou odolné vůči nízkým teplotám, potřebují přes zimu vhodnou ochranu. Aby mohly dobře snášet mrazy, musí být jejich kořeny v relativním suchu, a to kromě vyšší pořizovací ceny ještě dále navyšuje pěstební náklady.

Květenství

Yuka vláknitá, u nás nejoblíbenější rostlina tohoto druhu, kvete během letních měsíců června a července. Její květy vykvétají postupně, takže se opravdu po celou dobu máme na co dívat. Po odkvětu odstřihneme celý květní stonek nůžkami až u země. Přenosné rostliny, jako je Yucca aloifolia a Yucca elephantipes, se objevují zpravidla dříve, nejčastěji v březnu až červnu.

Pěstování Výše zmíněná yuka vláknitá a všechny příbuzné kultivary se výborně uplatní v zahradách evropského stylu, kterým dodávají exotický nádech. Výborně působí, když jim dopřejeme dostatek prostoru a jejich nejbližší okolí obsypeme kamínky. Dobře se budou vyjímat v popředí trvalkových záhonů nebo uprostřed nižších jehličnanů.

Potřebují slunné stanoviště a dobře propustnou písčito-štěrkovitou půdu. Před výsadbou nezapomínejme na důkladnou drenáž, protože yuky nesnášejí přemokření. Už v méně podmáčených půdách přestávají kvést, v trvale mokré zemi mohou uhynout. Také při zalévání se držme zásady, že je lépe méně než více.

S hnojením začínáme, jakmile začne trochu více pálit sluníčko, což bývá obvykle v březnu, a pokračujeme s ním až do konce srpna. Používejme rychle rozpustná minerální, ale i organická hnojiva, která aplikujme jedenkrát měsíčně. Během září dodejme rostlinám ještě doporučenou dávku draselného hnojiva (obvykle 1x týdně), které zvýší jejich schopnost odolávat nízkým teplotám. Ostatně, tento druh je mrazuvzdorný, takže dokáže přečkat zimy až do minus 30 °C. Úplně stačí, když rostlinu obložíme trochou ochranného materiálu, například chvojím. Jediné, co jí může v této době uškodit, je voda.

Na začátku jara je dobré ostříhat všechny potrhané a mrazem spálené listy a ponecháme pouze zdravé. Výrazně tím podpoříme růst a současně vylepšíme estetický dojem.

Množení Nejčastěji odnožemi nebo kořenovými řízky, kterým po odříznutí začistíme řezné rány dřevěným uhlím a dáme je zakořenit do vlhkého písku. Yuku však lze úspěšně množit i výsevem. Semena dobře vyklíčí, když je namočíme na 24 hodin do vlažné vody, a pak vysejeme na povrch vlhkého substrátu a lehce zatlačíme. Optimální je pařníček s teplotou okolo 25 °C, kde se udržuje vlhký vzduch. Pokud ho nemáme, zajišťujeme vlhkost rosením.

-šum- Foto: www.thinkstock.cz, www.isifa.com