A ani to nejsou túje, čili zeravy. Jsou to cypřišky Lawsonovy, které ovšem od zeravů pozná jen cvičené oko.

Vždycky jsem kladl odpor. Nechtěl jsem být jako ostatní: zelený čtvereček, na něm domeček a kolem těsně vedle sebe seřazené osychající tújky pořízené ve slevě v nedalekém zahradníckém hypermarketu. Navíc, u nás ve středních Čechách je tújí více než ovocných stromů. A pak že to je dřevina cizokrajná!

Zvítězila ale praktičnost a nekompromisní požadavek mé ženy Alice.

Potřebovali jsme na zahradě soukromí a:

  • túje rychle rostou
  • túje jsou stálozelené
  • všechny ostatní stromy, používané jako živý plot, jsou ještě ošklivější nebo rostou pomalu
  • ani bambusy, přestože jsem je zaléval a vydatně hnojil, neposloužily - jsou sice vysoké, ale řídké.

Nejsou to vlastně mé první túje, u našeho rodinného domu jeden vzrostlý exemplář zeravu stál. A stojí nadále.

Howgh. Stále ale trvám na své minirevoltě: nebudu túje stříhat. Budou růst do oblak.

Co si myslíte o tújích vy?