A ani to nejsou túje, čili zeravy. Jsou to cypřišky Lawsonovy, které ovšem od zeravů pozná jen cvičené oko.
Vždycky jsem kladl odpor. Nechtěl jsem být jako ostatní: zelený čtvereček, na něm domeček a kolem těsně vedle sebe seřazené osychající tújky pořízené ve slevě v nedalekém zahradníckém hypermarketu. Navíc, u nás ve středních Čechách je tújí více než ovocných stromů. A pak že to je dřevina cizokrajná!
Zvítězila ale praktičnost a nekompromisní požadavek mé ženy Alice.
Potřebovali jsme na zahradě soukromí a:
- túje rychle rostou
- túje jsou stálozelené
- všechny ostatní stromy, používané jako živý plot, jsou ještě ošklivější nebo rostou pomalu
- ani bambusy, přestože jsem je zaléval a vydatně hnojil, neposloužily - jsou sice vysoké, ale řídké.
Nejsou to vlastně mé první túje, u našeho rodinného domu jeden vzrostlý exemplář zeravu stál. A stojí nadále.
Howgh. Stále ale trvám na své minirevoltě: nebudu túje stříhat. Budou růst do oblak.
Co si myslíte o tújích vy?