Jestliže se řekne tepelná pohoda, představíme si spíše snahu vytopit co nejrychleji a nejlevněji naše obydlí v zimě. V létě však míváme zase opačné starosti – jak ochladit byt či dům, přehřátý letním sluncem. První možnost, která napadne každého v souvislosti s účinným chlazením, je klimatizace. Pokrok jde stále kupředu, současnou klimatizační techniku je možné podle výkonu a typu použít pro velké i menší prostory. Moderní přístroje, pracující na principu tepelného čerpadla, mají také vysokou účinnost. Ovšem výše jimi spotřebované energie stále není zanedbatelná. Brát v potaz je třeba také fakt, že ne všichni mají doma nejmodernější zařízení, ale v provozu je naopak i mnoho starých, levných, s dražším a z ekologického hlediska náročnějším provozem. Navíc klimatizace zdaleka není jedinou možností, nakonec toto zařízení slouží pouze po krátkou dobu roku, k zahřívání je využít nelze. Její instalace je tedy vzhledem k ceně a finanční náročnosti provozu určitým luxusem.

Nepustit teplo dovnitř

Pokud však pomineme klimatizaci, může se zdát, že letní chlazení nemusí být energeticky, technicky či finančně náročné, jako zimní ohřívání. Ovšem není tomu tak. A problém ochlazování se zdaleka netýká jen domů starších, ale i dokonale izolovaných novostaveb. Jejich lehké konstrukce či malá tepelná setrvačnost a další aspekty, výhodné pro levnější zimní provoz, bývají v létě spíše nevýhodou.

Problém zachování tepelné pohody po celý rok, tedy nejen jak teplo v domě držet, ale také efektivně zabránit jeho přebytku, bychom měli řešit hned při stavbě či rekonstrukci domu. Základem je tepelná izolace vnějšího pláště a střechy, která brání úniku tepla i jeho prostupu dovnitř. Sama o sobě však nestačí. Doplnit ji můžeme dalšími opatřeními, a nemusí být ani finančně náročná. Pokud jde o střechu, platí, že čím tmavší a hrubší je její povrch, tím více tepla absorbuje, nejméně tepelné energie pohltí střešní krytina s reflexním povrchem. Stejným způsobem mohou pomoci na fasádě termoizolační nátěry. Ovšem největší příjem tepelné energie mají na svědomí okna a velké skleněné plochy. Těmi by měla procházet viditelná složka záření, tepelné záření by měly odrážet a UV záření odrážet nebo pohlcovat. To vše dokážou takzvaná nízkoemisivní skla, která v sobě nesou ochranu proti slunci i tepelně-izolační vlastnosti, současně propouští do interiéru dostatek světla. Některá dvojskla (tzv. Heat Mirror) mohou být vybavena průhlednou fólií s nízkoemisivní vrstvou, která je napnuta uprostřed skel. Tento systém se osvědčil především u střešních oken. Podobně, ovšem s menší účinností mohou fungovat také fólie, nalepené na sklo dodatečně.

Možné způsoby chlazení

Pro ochlazování příbytku je důležitý stín – jestliže ho můžeme využít přirozeně, tím lépe – jeho zdrojem bývá vzrostlá zeleň, která zabrání dopadu tepelného záření na budovu, rolety, které chrání před slunečními paprsky a současně část tepla i odrazí, venkovní žaluzie a podobně a dále samozřejmě větrání. V posledním jmenovaném případě pomalu získává i u nás na oblibě takzvaný systém nuceného větrání s rekuperací tepla. Jestliže zde nezvolíme strojní chlazení, stojí za zvážení velmi zajímavá varianta zemního trubkového výměníku, chlazení podzemní vodou, v našich klimatických podmínkách lze využít i takzvané adiabatické chlazení, tedy přeměnu citelného tepla na latentní, k níž dochází při vypařování vody. Za zcela primitivní „zařízení“ lze v tomto případě považovat obyčejné mokré prostěradlo, ovšem účinnost tohoto způsobu klesá s růstem vlhkosti a poklesem teploty vzduchu. Ale speciální přístroje, obvykle vybavené ještě solárním kolektorem, mohou na tomto principu pracovat samozřejmě dlouhodobě. Jestliže nemáme dům vybaven systémem nuceného větrání s rekuperací tepla, musí nám stačit větrání otevíráním oken, ovšem větráme večer a v noci, když je vzduch chladný, ochlazený interiér si pak díky tepelné setrvačnosti podrží při zavřených oknech nižší teplotu i přes den, kdy budou teploty opět vyšší. Tento efekt je využit například u sádrokartonových desek s voskovými mikrokapslemi – vosk v chladu ztuhne, ve dne při tání ve vyšší teplotě pak odebírá z místnosti teplo zpět. Podobně fungují i zásobníky se solnými hydráty, určené pro instalaci do stropních podhledů.

Duj, větře, duj…

Ve výčtu možností chlazení interiéru nesmíme ale vynechat ani zřejmě nejobvyklejší pomocníky v parných dnech – ventilátory. Ty mohou být stolní, podlahové nebo stropní. Stolní využíváme s výhodou pro lokální ochlazení, účinnější i pro větší prostor jsou podlahové větráky s větším průměrem – ty mají i větší výkon. Zřejmě nejefektivnější jsou pak stropní větráky, které dokážou díky své velikosti ochladit vzduch v celé místnosti.

Jako doplňkovou možnost ochlazení pak nesmíme opomenout ani péči o náš organismus – pít po malých doušcích, ale soustavně neslazené minerální vody a čaj, vynechat sladké nápoje a kávu. Ve velkém horku zajistí rychlé ochlazení také studený obklad zátylku nebo čela. K tepelné pohodě můžeme přispět i vhodným oblečením – principem je tělo spíše před sluncem a teplem „schovat“ – nejlépe oděvem z lehké vzdušné látky, který chrání celé tělo.

-Dana D. Daňková-

Foto: www.isifa.com