Zahradu si manželé vybudovali sami, bez pomoci zahradního architekta. Tvořili ji a vlastně ji stále ještě dotvářejí postupně, ale pojďme hezky od začátku.

Původní stav zahrady

Zahrada, která v loňském roce vyhrála ve fotosoutěži Zahrada roku 2010, vznikla na pozemku s chalupou, kterou nynější majitelé koupili v roce 1999. Vše bylo ve značně zpustlém stavu, jak chalupa, tak i zahrada. „Na zahradě rostly 4 rybízové keře, podél plotu bylo plevelné maliní, bramborové políčko a ovocné stromy šikmá jabloň, 2 švestky a hruška, to bylo vše,“ popisuje původní stav zahrady majitelka. A k tomu doplňuje: „Pozemek byl rozčleněn na 3 části ztrouchnivělými plaňkovými ploty. Celou zahradu korunovala rezavá kovová vrata, kdysi natřená na zeleno, dále zde dělala parádu kadibudka na rozpadnutí a velmi nebezpečná studna zavřená také značně ztrouchnivělým poklopem.“

Nesmělé začátky – okouzlující výsledek

V prvé řadě se manželský pár svépomocí vrhnul na rekonstrukci chalupy. Úprava zahrady přišla na řadu v roce 2003, kdy ji majitelka podle svých slov začala nesměle osazovat jednotlivými rostlinami. „Plánování různých zahradních zákoutí mi dělá velkou radost. Při osazování jsem se řídila svým citem a metodou pokusů a omylů. Když se rostlině na mnou zvoleném místě nedařilo, přesadila jsem ji jinam. Každá rostlina si časem sama řekne, kde je jí nejlíp. Také miluji knihy o zahradě, takže spoustu věcí jsem měla načtených.“

Zahrada se nachází na kraji vesnice a obklopuje vesnickou chalupu, majitelka se tedy snažila, aby byla „vesnická“ a působila domácky a česky. Proto na ní nejsou žádné túje, konifery, rododendrony, azalky a exotické rostliny jako kany, juky, durmany apod. „Dávám přednost trvalkám, dvouletkám a listnatým keřům. Také mám moc ráda popínavé rostliny, dávají zahradě vertikální rozměr a umí krásně začlenit do zahrady různé zahradní stavby i vlastní dům,“ doplňuje paní Klára výčet rostlin, které na zahradě vysadila. Výběr rostlin byl předurčen i nadmořskou výškou (cca 650 m n. m.), ve které se pozemek nachází. Sázení choulostivých druhů a cibulovin, i když se o to majitelka několikrát pokusila, nakonec musela vzdát. „Z rostlin na naší zahradě mám nejraději růže, jsou krásné a dávají jí romantický ráz, což mám moc ráda. Vyšší nadmořskou výšku pak nejlépe snášejí Austinovy anglické růže, také jsou ohromně romantické. Cibulovin, které mám také moc ráda, jsem se musela vzdát kvůli hrabošům, kteří jsou na naší zahradě častými hosty.“

Zahradní doplňky a stavby

Z původních rostlin byly na zahradě nechány dvě švestky a stará, ale prý velmi chutná hrušeň. Původní ovocné stromy doplnily ořešák a třešeň. Zahrada je koncipována spíše jako okrasná, doplněná o řadu zajímavých prvků, které ji zútulňují. „Mám ráda myšlenku, že zahrada je vlastně takový venkovní pokoj, proto mám ráda různé doplňky, ale vše musí být z přírodních materiálů a nesmí to překračovat hranici mého vkusu. Např. trpaslíka bych si do zahrady nikdy nedala, ale keramickou zahradní vílu mám, jde o originální ruční práci šikovné keramičky. Také mám spoustu proutěných, dřevěných a keramických ptačích krmítek a pítek, kamenného anděla, staré dřevěné necky, dutou hlavu coby květináč, kamenné koryto, starý dřevěný vůz bedňák, po kterém se pne klematis apod.“

V zahradě se nachází i několik větších zahradních staveb – šestiboký altán, pergola s pnoucími rostlinami, odpočívadlo ve stinné části zahrady, několik oblouků a treláží a nejnověji také krytá houpačka s valbovou stříškou. Dále je to zastřešená plně funkční studna, vrata a navazující plot kolem celého pozemku. „Všechny zahradní stavby jsem si navrhla sama a postupně jsme to dolaďovali s manželem, který je k mému štěstí tesař, takže si s takovými dřevěnými stavbami dovede dobře poradit. Všechny dřevěné prvky na zahradě dělal on.“

O tom, jak by měla zahrada vypadat, měla její tvůrkyně jasnou představu. Konečná podoba je ale i výsledkem řady kompromisů: „Musela jsem udělat řadu kompromisů mezi svými sny a manželovým praktickým myšlením, podle kterého prý např. zahrada musí zůstat průjezdná. Proto je uprostřed veliký travnatý prostor, kdyby bylo po mém, trávník by byl mnohem menší a bylo by více záhonů,“ končí náš výlet do zeleného ráje paní Klára.

-td- Foto: Vítězka soutěže Zahrada roku 2010