Tento měsíc patří spíše k obdobím plánování a příprav. Střídavě vyrážíme od stolku s narýsovaným plánkem zahrady do terénu a zase se vracíme zpět, abychom zanesli na papír nové nápady. Přitom jen tak ledabyle mrkneme na záhonky trvalek a letniček, zda jsou dobře zakryty chvojím a současně zaměříme svoji pozornost i na spící okrasné keře a stromky. Zcela určitě zde přijdeme na něco, čím bychom se měli podrobněji zabývat. Na co si dát pozor? Stálou pozornost je třeba věnovat všem okrasným dřevinám – tedy i těm, u kterých nebudeme provádět žádný řez či jiné ošetření. Při pravidelných pochůzkách zahradou budeme setřásat větší vrstvy zvláště mokrého sněhu a současně kontrolovat ochranu proti okusu či prudkému oslunění. Značné výkyvy teploty způsobené střídáním slunečného počasí a mrazivých nocí mohou způsobit vytváření ledových pecek v puklinách kůry a následně její poškození. Při holomrazech je třeba dbát na stejnoměrné rozložení mulčovací kůry a větviček chvojí okolo kmenů, při teplejším, ale suchém počasí je zase třeba dřeviny zalévat. Zimní řez Pokud na delší dobu odezní silnější mrazy, můžeme se pustit do zimního řezu solitérních okrasných keřů. Tentokrát nebudeme razantně krátit celý obrost, ale spokojíme se s prosvětlením koruny. Odstraníme především starší a blízko sebe rostoucí výhony, které si navzájem konkurují. Při rozhodování, kterou větev nechat a kterou odstranit, se budeme řídit zásadou, že musí být zachován původní tvar koruny. Proto by také měl nejhořejší pupen – resp. výhon, nad nímž větev zkrátíme, vyrůstat ve směru původního obrostu. Nakonec odřízneme výhony rostoucí těsně nad zemí. S čím začít? V tuto dobu neřežeme zásadně všechny keře a stromky, i když by to vzhledem k zanedbané fazóně třeba potřebovaly, ale řídíme se zvláštnostmi – především dobou a způsobem kvetení každého druhu. Například s řezem keříků kvetoucích na jednoletém dřevě, jako je například tavolník, ořechovec a hortenzie, je vhodné začít již teď. Současně se můžeme pustit i do řezu zimolezu, krušiny a škumpy, u nichž však odstraňujeme pouze přestárlé výhony rostoucí těsně u země. S řezem většiny ostatních ozdobných keřů raději počkáme až do poloviny února. Živý plot Zvláště u takových dřevin, které nám přerostly do výšky i do šířky, můžeme provést větší zásah, kterému říkáme zmlazovací řez. Velice dobře ho snáší například meruzalka, buk, ptačí zob a dřišťál, které řežeme až na staré dřevo, odkud časně z jara vyraší nové výhonky. Obvodové živé ploty oddělující pozemek od veřejných cest nebo silnice je třeba chránit před rozpuštěnou posypovou solí rohožemi, svazky slámy či chvojím. Zimní kvítky Kouzlo lednové zahrádky spočívá skoro výhradně v bílém opojení zasněžených ploch a ojíněných větví. Pokud sníh roztaje, skoro nic estetického nám už nezbude. A přece… Existuje několik málo dřevin, které oživí drobnými kvítky naši zahrádku i v době zimního klidu. Od ledna do března například kvete růžovými květy kalina vonná. V tuto dobu se rovněž osypává žlutými až červenými květy také vilín a květenství mu vydrží až do dubna. V únoru by měl začít žlutě kvést jasmín nahokvětý a žlutozeleně líska obecná. Kdo má ve své zahrádce vřesovec, může se z jeho pestrobarevných květů – od růžova do červena, ale i bílých – těšit už skoro měsíc. Tato dřevina totiž kvete od prosince až do dubna.

Pokud z těchto okrasných dřevin nevlastníte ani jednu a stýská se vám v zimě alespoň po nějakém kvítečku, můžete si o jejich nárocích a způsobu pěstování zatím sehnat potřebné informace, a při procházkách zimní zahradou si vytipovat místo, kde by se nejlépe vyjímaly. Bílá mezi sněhem Bez květenství nemusí zůstat ani záhonky, i když v tomto případě nebude kvítků opravdu mnoho. Takovou zimní, i když jedovatou kráskou je třeba čemeřice. Její bílé, uprostřed žluté kvítky připomínající širokou pěticípou hvězdu se obzvlášť vyjímají na holých místech po rozpuštěném sněhu. Jestliže si ji chceme zasadit třeba na skalku, musíme si raději už nyní v kalendáři označit srpen nebo září, kdy nastává nejvhodnější čas pro její výsadbu. Je to rostlina, která potřebuje trvalé stanoviště v polostínu s kyprou humózní půdou bohatou na vápník. Při troše štěstí nám může vykvést už první rok po výsadbě, ale často si na její kvítky musíme počkat i několik let. Až si ji půjdeme vybírat, můžeme se poptat i na její barevné hybridy. Až se jaro zeptá… Než se nadějeme, bude zima fuč a my se pustíme do sázení. Abychom měli po ruce co nejširší sortiment vlastních sazenic – zvláště letniček, můžeme už nyní zasít první semínka. V tuto dobu lze začít například s výsevem petúnií, hledíku, pantoflíčku a dalších rostlin. Pokud nemáme vytápěný skleník nebo zimní zahradu, můžeme k jejich pěstování využít okenní parapet. Zde ovšem nejsou podmínky úplně ideální, a proto je musíme trochu vylepšit. Tepelné rozdíly mezi venkovním oknem a ústředním topením nejlépe eliminujeme pomocí malého fóliového skleníčku, do kterého semínka vysejeme. Současně jim dopřejeme i určitou vlhkost, ale nesmíme zapomínat na pravidelné větrání, aby se uvnitř nezačala tvořit houba. Konečně nesmíme zapomínat ani na vhodné přisvětlování zevnitř, jinak nám místo sazenic okrasných rostlin vyrostou dlouhé světlé šlahouny. -šum-Foto: Archiv In