Rebarbora má několik zásadních výhod. Je plná vitaminů, minerálů a je kyselá. Takže kam ji dáte, tam vytvoří báječný svěží základ, který se pak dá doplňovat marmeládou, sladkými plody, cukrem, stévií…

Rebarbora vyraší ze země ještě dřív než sněženky. Nasadí na listy tak rychle, že se zahradník diví, kde se v ní bere ta vitalita. Vzhledem k tomu, že nasazuje tak rychle, je třeba ji chránit chvojím, rašelinou nebo listím. Ale svou nenáročností nadchne i zahrádkáře začátečníky.

Množení je jednoduché. Extrémně jednoduché. Prostě odkopnete kus a přesadíte. Rebarbora má ráda humózní půdu neutrální až zásadité reakce, ale dokáže přežít i na kyselých půdách. Říká se, že je třeba ji každých deset let vysadit znova na jiném místě. Ale zeptejte se souseda, kdy naposledy ji přesazoval. Dozvíte se určitě, že nikdy.

Jinak pro živiny je nejlepší občas přihodit vyzrálou chlévskou mrvu nebo přidat nějaké to dusíkaté hnojivo. Kdo chce hodně výhonků, ten by měl pravidelně odstřihávat květy, aby se rostlina nevysilovala.

Pozor na ledviny

Rebarbora obsahuje kyselinu šťavelovou, proto ji nesmějí konzumovat lidé trpící ledvinovými kameny tvořenými oxalátem vápenatým, ani osoby náchylné k zánětům ledvin. Vysoká konzumace rebarbory může totiž zánět ledvin vyvolat a přispívá ke vzniku ledvinových kamenů. Když děti na jaře koušou kousky šťovíku, může se u nich vyskytnout nevolnost, jejíž příčinou je právě kyselina šťavelová ve šťovíku obsažená. Zatímco ale šťovíku nebo kopřiv nezkonzumujeme rozhodně příliš, u výtečného rebarborového koláče hrozí opak. Klidně na posezení můžeme sníst dva tři stonky. Totéž se může stát u čatní nebo džemu z rebarbory. Proto bychom se u pochoutek z této zeleniny měli držet pravidla: pochutnat si, ale s mírou.

Kromě kyseliny šťavelové ale rebarbora obsahuje i vitamin B, vápník, draslík, mangan, vlákninu. Prospívá také krevnímu oběhu díky niacinu. Kyselina pantothenová, kterou rovněž obsahuje, prospívá pokožce a vlasům.

Klasika: Koláče s drobenkou

Mnoho lidí si ji cení a pro leckoho je babiččin jarní rebarborový kynutý koláč prostě k nepřekonání; může to být dokonce jedna z nejvýraznějších vzpomínek na dětství.

Klasické koláče s tradiční chutí vypadají elegantněji než koláč na plech; vytvoříme je z tužšího kynutého těsta. Těsto zaděláme z 1 kg polohrubé mouky, 150 g pískového cukru, 150 g másla nebo margarinu, 3-4 žloutků, 50 g droždí, 1/2 litru mléka, citronové kůry, vanilky a lžičky soli. Nejprve do mísy prosejeme mouku a v troše vlažného mléka s trochou cukru necháme vzejít droždí. Kvásek pak přidáme do mouky spolu se žloutky a smícháme. Přidáme zbytek mléka, rozpuštěné máslo, citronovou kůru a sůl. Těsto důkladně zaděláme a necháme vykynout na teple do dvojnásobné velikosti. Potom na vále z kousků těsta ručně vytvoříme kulaté velké koláče s okraji. Necháme ještě chvíli vykynout a naplníme oloupanou rebarborou nakrájenou na malé kousky, kterou jsme nechali zasypanou cukrem trochu "vypotit", posypeme krystalovým cukrem a drobenkou, kterou jsme si připravili ze 40 g másla, 40 g krystalového cukru, 80 g polohrubé mouky. Okraje potřeme rozšlehaným žloutkem. Pečeme v dobře vyhřáté troubě asi půl hodiny.

Omáčka ke grilovanému masu

3 šálky oloupané a na kostky nakrájené rebarbory, 1 šálek pomerančové šťávy, 3 šálky cukru, 1 polévkovou lžíci nastrouhané pomerančové kůry, 1 na drobno nakrájenou jalapeño papričku, 2 na jemno nasekané šalotky dáme do hlubší pánve a za stálého míchání přivedeme k varu. Snížíme teplotu a za stálého míchání vaříme ještě zhruba 10 minut, dokud směs nezhoustne. Rebarborovou omáčku podáváme ke grilovaným masům. Vhodná je i k rybám.

A na závěr vám dáme ještě jednu radu: Zkuste rebarboru přidat do jahodového džemu. Je to dokonalé!

Další recepty na rebarborové dobroty najdete na igurmet.cz.