I při rekonstrukci se samozřejmě dá ušetřit, nesmí to ale být za každou cenu a na nevhodných místech. Některé výdaje se prostě šidit nevyplácí. Kam tedy máme směrovat finanční injekce?
Ořezávat výdaje bychom rozhodně neměli u detailů, které ovlivňují celou stavbu. Konstrukce domu musí být odolná i při působení nepříznivých vlivů a svému majiteli nesmí přidělávat vrásky na čele a výdaje navíc. Radši si tedy odpusťme vířivou vanu a investujme do věcí, které sice nejsou vidět, ale budou tiše sloužit desetiletí.
Nepřítel číslo jedna: voda
Třeba do kvalitních izolací proti podzemní vodě a vlhkosti. Luxusní dřevěná podlaha, byť centimetr silná, nám totiž ve vlhkém prostředí vyskáče jak pytel nervózních pingpongových míčků, a nepomůže ani to, že na ni padlo celé stavební spoření. Ve starých domech bývají hydroizolace v tristním stavu, nebo nejsou v domě vůbec. Vlhkost a podzemní voda si pak najde do interiéru doslova každou skulinu. Obvyklým způsobem dodatečného odizolování od vody a podzemní vlhkosti je takzvané podřezání domu. To znamená, že se zdivo podřízne speciální pilou, do vzniklé mezery se protáhne asfaltový pás a zbytek se vytmelí. Postupuje se po pásech širokých cca metr. Často se stává, že zdivo není homogenní a jsou v něm přítomné kusy kamenů. V takové situaci se používá lano diamantové. Další možností odizolování je zajištění trvalého proudění vzduchu v konstrukci. K tomu je nutné vytvořit jakousi předkonstrukci. U podlah k tomu lze využít speciální plastové profily, které vypadají jako dětské stoličky a kladou se vedle sebe na stávající podlahu. Po uložení se zalijí betonem, na který je možné realizovat novou podlahu. Dutinami v profilech proudí vzduch a vlhkost je odváděna mimo objekt.
Hydroizolaci je možné řešit i pomocí stěrkových materiálů. Ty sice patří mezi dražší materiál, nicméně na konstrukci se rovnoměrně rozprostřou a chrání ji proti vodě. Tloušťka stěrky je navíc v podstatě zanedbatelná. Hodí se třeba pro dodatečné odizolování balkónů. Součástí opatření proti zemní vodě bývají i drenáže, kdy je objekt obkopán, ke stěnám se umístí nopová fólie, do jámy se položí odvodňovací trubka a celý systém se zasype propustným štěrkem.
Pokud je již dům vlhkostí napaden, uplatní se i sanační omítky. Je ale třeba mít na paměti, že omítka není řešením problémů pronikání vlhkosti do zdiva. Pouze pomáhá odstraňovat následky. Voda a v ní obsažené soli totiž ve zdivu zůstávají poměrně dlouho i po zhotovení nových izolací. Sanační omítky plní funkci jakéhosi jímače, který díky speciálně uzpůsobené struktuře soli zachycuje, a ty se nadále nedostávají do zdiva. Kromě klasických sanačních omítek již existují i sanační omítky se zvýšenými tepelně izolačními schopnostmi.
Nepřítel číslo dva: zima
Když se zbavíme zemní vlhkosti, můžeme se vrhnout přesně na druhou stranu objektu – na střechu. I tou se do objektu snaží dostat voda, tentokrát ta dešťová. Při rekonstrukci střechy nestačí pouze odstranit staré tašky, ale zrevidovat je třeba i stav krovu. Krov napadený například červotočem může ještě několik let sloužit, ovšem jedině za předpokladu, že se nezaizoluje a neuzavře. Pokud hodláme zbudovat obytné podkroví, je nutné krov ošetřit. Velmi pravděpodobně dojde i na výměnu nebo spíše prvotní montáž pojistných hydroizolací atd. Až poté je možné střechu zateplit. Pokud je krov v pořádku a není třeba jej rozmontovat, můžeme k jeho zateplení použít foukanou celulózu. Ta se vhání pomocí kompresorů a hadic na místo určení a vyplní i ty nejmenší skuliny v konstrukci.
No a pořádný kabát budou potřebovat i stěny. O zateplování fasád jsme psali v minulém čísle, takže nemá smysl znovu opakovat výčet materiálů, připomeňme jen, že zateplovací systémy se dělí na kontaktní a nekontaktní (neobsahují, resp. obsahují vzduchovou mezeru). Při výběru materiálu a volby systému musíme vzít v potaz difuzní vlastnosti konstrukce, zda byly dodatečně řešeny hydroizolace a objekt potřebuje větrat, plus další aspekty. Většinou pak volba padá na nekontaktní zateplovací systém na dřevěných latích, který umožňuje provětrání konstrukce. Pravidlem to ale samozřejmě není, správný typ nám doporučí projektant nebo prodejce.
Okna – vyměnit, nebo ne, toť otázka, na kterou najdete odpověď v časopisu Dům a zahrada 1/11, který je v prodeji od 14. 12. 2010.
-Ondřej Krejčí, Dům a zahrada 1/11-
V lednovém čísle časopisu Dům a zahrada dále najdete:
- Vše o rekonstrukci
- Architekt Rampich srovnává dobrý a špatný satelit
- Stavební spoření po Novém roce
- Nová rubrika architektky Haroldové: Barvy v domě – v prvním díle vše o použití bílé
- Krby a krbová kamna
- Jak kupovat sedací nábytek
- Zahrada pro děti
Lednové číslo časopisu Dům a zahrada je v prodeji již od 14. prosince 2010.