Postavit dům, zasadit strom a vychovat syna bylo už odedávna v našich končinách životním cílem nejednoho muže. I dnes sen o vlastním obydlí budí mnohého z nás ze spánku. Protože se však takový dům staví jednou za život, je třeba si co nejpečlivěji promyslet, jak by měl vypadat, z jakých materiálů stavět, čím by se lišil od standardní stavby. Na jednom z předních míst z požadavků na kvalitní a moderní bydlení stojí i přání budoucího majitele, aby mu jeho obydlí nejen dobře sloužilo, ale zároveň příliš neukrajovalo z peněženky při běžném provozu. Lidé se totiž už dnes zamýšlejí nejen nad estetickou stránkou obydlí, ale také nad možnostmi šetření energiemi, které jsou především jako výhled do delší budoucnosti nepřehlédnutelné. V současné době často slýcháme o tzv. nízkoenergetických domech. Co ale ve skutečnosti tyto stavby jsou a jaké jsou jejich přednosti? Není tedy nic jednoduššího, než se na to zeptat architekta Davida Damašky, jenž má s podobnými stavbami již své zkušenosti. Co je to vlastně nízkoenergetický dům? Velice stručně řečeno, je to obytný objekt, který má nízkou spotřebu tepla na vytápění, zhruba čtvrtinovou. Pro srovnání, v současnosti spotřebuje běžná bytová zástavba na vytápění jednoho čtverečního metru za rok 150 až 250 kWh. U nízkoenergetické zástavby představuje tato položka pouze 55 až 70 kWh. Pak jsou ještě úspornější stavby, kterým říkáme „pasivní“. Jejich spotřeba se pohybuje do 15 kWh na metr čtvereční za rok a méně. Tyto objekty už nemají klasické vytápění, ale vystačí si s ohřevem vzduchu vstupujícím do prostoru. Řada takových staveb již stojí například v německém Freiburgu, Ulmu či Hannoveru a jejich vytápění je zajištěno kombinací systému řízeného větrání, využití odcházejícího tepla a solárních kolektorů. Podmínkou jejich úspěšného fungování je ovšem naprostá preciznost provedení. Kdy vnikla první myšlenka realizace nízkoenergetických staveb? První projekt tzv. nulového domu vznikl v rámci vědecko výzkumného projektu pod vedením V. Korsgaarda v roce 1974. Tuto myšlenku si vzala Skandinávie za vlastní a takřka zároveň byla rozpracována i v Severní Americe. Od 80. let se jí začali věnovat i Němci, kteří ji dovedli k preciznosti a zanedlouho po nich také Rakušané a Švýcaři. Oba státy v současné době představují světovou špičku. V Rakousku byla tato snaha podpořena hlavně po černobylské havárii v r. 1986, kdy se začal prosazovat ústup od stavby jaderných elektráren. Výrazným mezníkem v realizaci se stal bytový dům v Darmstadtu Kranichsteinu, který vychází z výsledků švédsko-německé spolupráce. Tato stavba ukázala počátkem 90 let reálnost budování staveb s minimální spotřebou energie ve středoevropských podmínkách. Nutno ještě dodat, že se v tomto objektu každoročně provádějí nová měření a na základě jejich výsledků vznikají nová optimalizační opatření stávajícího stavu. Proč jste se pro tuto myšlenku rozhodl i vy? První impuls vzešel v roce 1999 od Střediska pro efektivní využívání energie SEVEn, o.p.s., kdy jsme byli osloveni podílet se na projektu Nízkoenergetického nízkonákladového bytového domu v podmínkách České republiky. Tento projekt se v současnosti realizuje, pod záštitou Centra pro otázky životního prostředí University Karlovy a z finančních prostředků UNDP/GEF, tj. United Nations Development Programme/GEF. Tématu, v Čechách do té doby neznámého, jsme se zhostili rádi, neboť díky našim aktivitám v zahraničí, kde se už nízkoenergetické domy dávno stavěly, nám nebylo zas tak cizí. Pak už následovala řada studijních pobytů v Německu a Rakousku, kde zásadní bylo navázání spolupráce s PassivHaus Institutem v Darmstadtu a PassivHaus Konzeptem v Hannoveru. Co je k takovému projektu potřeba? Hned od začátku je nutná rozumná spolupráce mezi architektem, inženýrem v oboru tepelné techniky a technického zařízení budov, zejména pak pro část topení a přípravy teplé užitkové vody. Základem úspěchu je pasivní využití sluneční energie, kvalitní izolace, vzduchotěsnost obvodového pláště a absence tepelných mostů, tedy návrh a realizace (z hlediska nízkoenergetičnosti) takových řešení, kterými by teplo v zimě neunikalo ven a v létě nevnikalo dovnitř. Svůj stupeň důležitosti má každá součást stavby a jejich pořadí se odvíjí na každém projektu odlišně. Společná je však vždy podmínka klást důraz na kvalitní provedení stavby v detailu. To znamená nejen na pohled pěkné, ale i v konstrukci funkční dle předem definovaného požadavku a očekávaného výsledku. V zahraničí používají speciálně vyškolených firem, které se zacvičovaly několik let. Jen tak pro zajímavost, firma, která realizovala pasivní domy v rámci projektu CEPHEUS v Hannoveru, nezaměstnává ani jednoho zahraničního dělníka. U nás se hledá těžko, ale firmy, které dokáží vyhovět těmto náročným kritériím existují. Jak lze nejlépe využít sluneční energie? Ideální je, když je objekt situován k jihu, čímž je schopen pasivně využívat největší množství sluneční energie. Nelze ovšem říci, že by to bylo podmínkou. Často si nemůžeme pozemek vybírat a jsou realizované projekty, kdy i severně situovaný dům efektivně plní principy nízkoenergetičnosti. V Německu je řada staveb, kde je použito pro vytápění teplovzdušných kolektorů, kde je vzduch ohříván pomocí solární energie a plně to postačuje. Pro ohřev teplé užitkové vody dnes i u nás není neznámé využití solárního kolektoru. S jeho použitím lze v našich zeměpisných šířkách pokrýt potřebu na ohřev cca. z 60%, což není zanedbatelné. Bez doplňkových zdrojů jako je elektřina nebo plyn to však asi nepůjde? Samozřejmě, ale je podstatný rozdíl, do jaké míry je využíváte. K ohřátí užitkové vody o teplotě 17oC je třeba mnohem méně energie než k ohřátí vody 5oC studené. Další podstatnou složkou, kde to bez klasické energie nejde, jsou domácí spotřebiče. Musíte si doma svítit žárovkami a také na něčem vařit. Dnes však již existuje řada domácích spotřebičů, které jsou velice úsporné. Všichni známe úsporné žárovky, ale lze již sehnat i úsporné pračky, ledničky nebo elektrické trouby. Takže nejde pouze o druh použité energie, ale i způsob jejího využití. Například u pasivního domu je postačujícím způsobem vytápění pouze předehřátý vzduch. Můžete nám přiblížit jeho funkci? Tento systém funguje tak, že vzduch z vnějšku vchází do objektu potrubím uloženým cca. 3,0 metrů pod zemí. Tím se docílí předehřevu na teplotu okolní zeminy, tedy okolo 10oC. Pak vzduch vstupuje do te