Zničený Karlín IV. - Prague Docks aneb jak využít přístav

V našem čtyřdílném miniseriálu jsme se snažili aktuálně reagovat na ničivé povodně, které zasáhly především osmou pražskou čtvrť. Karlín a Libeň byly – a doufejme, že pro všechny osvícené i jsou – z hlediska architektonického a urbanistického rozvoje jedněmi z nejperspektivnějších čtvrtí hlavního města. Blízkost řeky se v minulém měsíci ukázala být mečem dvojsečným a přinejmenším z jedné strany velmi ostře nabroušeným… Již dnes je zřejmé, že jen v Karlíně dosáhly škody způsobené pětisetletou vodou částek v řádech desítek, ale spíše stovek miliónů korun. Po Corsu Karlín katalánského architekta Richarda Boffila (1. díl), zdařilé administrativní budově Metrostavu v Thámově ulici (2. díl) a kosmickému Palmovka Parku a Danube House v komplexu River City Prague (3. díl) se napočtvrté podívejme do karlínské oblasti. Rozsáhlé území Rohanského ostrova, Manin a Libeňského ostrova navazuje na východní část Pražské památkové rezervace a svým potenciálem patří k jedněm z bezesporu nejrozsáhlejších stavebních rezerv Prahy. Blízkost i vizuální kontakt s centrem Prahy je další z předností oblasti. Proto záměr vybudovat zde novou městskou čtvrť včetně jakéhosi rekreačního zázemí není nijak žhavou novinkou. Již v roce 1998 Rada zastupitelstva hlavního města Prahy vypsala soutěž na poradenskou společnost, která by pomáhala v rámci platného územního plánu s revitalizací tohoto území. V pražském územním plánu z roku 1999 Maniny figurují jako velké rozvojové území (tzv. VRÚ). Nejrozsáhlejší plochou v rámci tohoto území je pak oblast kolem zátopami také postižené stanice metra Invalidovna, kde se počítá především s výstavbou komerčního charakteru. Od Invalidovny směrem k Palmovce pak pokračuje pás nového zastavění, v rámci něj je jasně deklarovaná snaha zachovat historickou industriální architekturu (Rustovka, Štrasburk, Voctářova). Do určité míry je v tomto urbanistickém řešení samostatnou oblastí část Libeňských doků, o které bude nyní řeč především. Nové využití Libeňských doků – ať už pro komerční či rezidenční výstavbu - by mělo využít jedinečných a v Praze neopakovatelných prostorových podmínek a bezprostředního kontaktu s vodní hladinou. Ano, teď si asi každý pomyslí, že v Karlíně a přilehlých oblastech by si všichni bezprostřední kontakt s vodou jistě rádi ušetřili, nicméně vezměme v úvahu, kolik takových klidných lokalit pro bydlení v Praze existuje. Navíc s výborným spojením do centra, blízkostí metra a dalo by se pokračovat. I toho si byl před několika lety vědom investor – společnost Karlin Real Estate Group (o jejichž projektu Corso Kalrín jsme psali v prvním dílu). Ten počátkem tohoto roku uspořádal jedinečnou akci – mezinárodní architektonicko urbanistický workshop nazvaný Dock Prague 8. Smyslem akce bylo najít pokud možno ideální architektonické a urbanistické řešení oblasti Libeňských doků, kde vypisovatel hodlá investovat. Dalším záměrem, který byl na začátku jasně deklarovaný, bylo začlenit tuto atraktivní parcelu do organismu města. Workshop pořádala společnost Studio TV 2000 ve spolupráci s renomovanou německou firmou Drost & Klose Architekten. Tato společnost sídlící v Hamburku se zabývá pořádáním architektonických dílen a workshopů, jejichž principem je oslovení významných evropských tvůrců a architektonických ateliérů. Ti pak mají za úkol vypracovat územní plány a konkrétní architektonické řešení daného území a projektu. Řekněme si nejprve pár slov k území, které jednotliví aktéři vyzvané soutěže řešili. Jedná se o oblast Libeňských doků, která má rozlohu 6,5 hektaru, nachází se zhruba 3,5 kilometru na severovýchod od centra Prahy u nejvýchodnější části zákrutu Vltavy na území bývalého areálu Českých loděnic. Zahrnuje bývalé loděnice libeňského přístaviště, jeho doky a některé další dočasně užívané budovy. Zástavba, která se zde nyní nachází, má různorodý charakter – průmyslové stavby, hausbóty, pár administrativ, stará skladiště… Proti tomu vzrostlé stromy, křoviny, rákosí… zkrátka atraktivní krajinná oblast se zvláštní atmosférou. Tu jen podtrhuje starý jez s kamennými stěnami a schody, které vedou rovnou do řeky… Vstupní zadání tvůrčí dílny bylo vytvořeno také na základě regeneračních studií, o nichž byla řeč na začátku. Tato studie stanovila základní prostorové a funkční regulace, které museli účastníci workshopu respektovat. Posuzování jednotlivých projektů přihlášených do workshopu (viz na konci textu) se řídilo stanovenými kritérii: vzhled, funkčnost, sociálně ekologická kvalita a ekonomika realizace. Na základě tohoto uvedeného výběru byl za výchozí a zásadní rámec zpracování architektonického řešení zvolen návrh českého ateliéru SIAL. Území, jehož se workshop týkal, bylo rozděleno porotou na tři části – Západní, Jižní a Východní část. Hlavním záměrem investora pak bylo využití pro residenční, tedy bytové účely. Samozřejmě chybět nebude ani administrativa. Ve druhé fázi bylo porotou rozdělené území rozdělené mezi jednotlivé ateliéry, z výsledků pak porota vybrala vždy jeden tým, který bude nakonec zpracovávat územní dokumentaci. Všechny návrhy a studie, které vznikly v rámci tohoto workshopu, zůstávají v majetku pořadatelské společnosti, která je může dále modifikovat, zadat k dalšímu rozpracování atd. A proč vlastně tato, v našich podmínkách netradiční forma workshopu? „Velký potenciál dílny je v tom, že z jednotlivých projektů se dá vybrat to nejlepší a poté poskládat do celku,“ říká k netradiční formě Uwe Drost z Drost & Klose Architekten, kteří dílnu pořádali. Na otázku jaký má pak takováto dílna dopad, odpovídá “Uspořádání dílny je pro developera velkou investicí. Ale na druhou stranu je to velký marketingový nástroj. Skutečnost, že je dílna mezinárodní, je nejen ve výběru architektů, ale každý, kdo přijede do své země, rád informuje o své účasti. To znamená, že se informace o projektu dostanou ke klientům, k investorům, které by mohl projekt zajímat. Takže účastníci workshopu kromě své architektonické či urbanistické práce vykonávají také roli marketingovou. A to je dnes velmi důležitá věc. Při pořádání podobných dílen jsou obvykle přizváni místní zastupitelé, aby se mohli vyjádřit za město, v němž projekt vzniká. Je to pro ně také možnost rozhodnout a ovlivnit, jak se bude město dále vyvíjet. Při takovýchto workshopech mají všechny strany možnost vyslechnout připomínky ostatních, nau