V minulém dílu jsme se podrobně zaměřili na zajímavou neofunkcionalistickou stavbu ateliéru DI5 – hlavní sídlo energetické společnosti ČEZ. Ta v (již) loňském ročníku soutěže Stavba patřila mezi pět oceněných. Odborná porota již desátého ročníku této největší české soutěže novostaveb na administrativě v Praze-Michli ocenila sofistikovanost a významně ekonomizovanou spotřebou energie. Kromě dominantní skleněné fasády ČEZu ale soutěž Stavba roku pravidelně přináší jakýsi obraz či chcete-li rámec české stavební a architektonické scény. Zatímco v prvních ročnících to byly převážně banky a další finanční instituce, v posledních letech je čím dál zřetelnější příklon přihlašovatelů k tomu nebát se do soutěže poslat i dům s pečovatelskou službou, divadlo či dokonce rodinný dům. Protože letošní výsledky Stavby roku jsou svým způsobem signifikantní pro celou naši produkci, nezaškodí se podívat i na ostatní oceněné stavby. Najdeme mezi nimi stavby střízlivé až by se dalo říci utilitární… domov důchodců, divadlo Minor, panelové domy v Hradci Králové… Na začátku ale stručně shrňme poslední ročník soutěže. Po Grand Prix jde vlastně o jedinou specializovanou soutěž takového rozsahu, publicity a širokého záběru. V desátém ročníku soutěžilo 55 staveb téměř z celé České republiky, nejvíce staveb, tedy 14 – jak je již obvyklé bylo – vzniklo v Praze. Porota soutěže Stavba roku 2002 se sešla v létě loňského roku. Posoudila všech pětapadesát přihlášených realizací a na základě předložené dokumentace vybrala celkem 27 staveb, které postoupily do druhého kola. Ještě několik slov k systému hodnocení staveb - porota všechny stavby navštíví a vybere z nich ty, které obdrží nominaci na titul Stavba roku 2002. V posledním kole pak vybere pět staveb, které titul získají. Výsledky soutěže se každoročně vyhlašují při příležitosti veletrhu FOR ARCH. Co tyto stavby vypovídají o české scéně? Z pěti nominovaných (kromě podrobně zmiňované administrativy) šlo ještě o pražské divadlo Minor, rekonstruované a nástavbou opatřené panelové domy v Gagarinově ulici v Hradci Králové, bazén či lépe akvapark v Děčíně a Domov důchodců opět v Hradci Králové. Tato pětice má společné téma – zřetelně zde do popředí vystupuje sociální rozměr architektury. Paneláky, v nichž podle dostupných údajů bydlí celkem okolo 30 procent tuzemské populace, znamenají (nejen) pro českou architekturu obrovské a značně problematické téma. Zbourat je asi jen tak nepůjde a dosavadní snahy o rekonstrukce či revitalizace panelových sídlišť obvykle končí kdesi na půli cesty. Vzpomeňme v té souvislosti například úvahy radnice pražského Jižního Města (největšího českého sídliště vůbec) na vybudování jakéhosi bulváru, který by snížil a zlidštil monstrózní měřítko panelových domů. Proběhlo několik veřejných diskusí, výstav a nakonec… Nedostatek financí, zájmy (obvykle) zahraničních investorů, kteří vnímají sídliště jen jako socioekonomickou jednotku s určitým spočitatelným potenciálem kupní síly pro další a další potraviny, elektroniku atd. – tyto a řada dalších vlivů obvykle vstupuje do složité situace, kterou charakterizuje otázka „Co s paneláky?“ Královéhradecké domy, jejichž rekonstrukci a dostavbu navrhoval Ing. arch. Zdeněk Hanuš (generální projektant Arko Hradec Králové, investor město), nejsou součástí žádného megalomanského urbánního celku pro desetitisíce obyvatel. Řešení, které autor navrhl, jde na jednu stranu s estetikou a architekturou paneláků, na druhou stranu se jim inteligentně a smysluplně staví na odpor. Na tradičním konstrukčním systému panelového domu je posazena oblá střecha, která rozšířila počet bytů v domě. Nová fasáda a výraznější prorýsování středových balkónů vhodně korespondují právě se střešní nástavbou a zároveň porušují běžnou estetiku a lapidárně tupé řešení obvodového pláště tradičního panelového domu. Zdá se, že porota ocenila střídmost i vyvážené sepětí „nové a staré“. S tím, že ono „staré“ nese řadu negativních konotací a historických i současných nátěrů. Další stavbou, která prostřednictvím své nominace a následného ocenění ukazuje, že cosi se v české architektuře mění „směrem k lidu“ je domov důchodců opět v Hradci Králové. Tady autor zvolil tradiční, dalo by se říci v některých momentech až romantizující pojetí. Pravděpodobně měl Letecký snímekpředevším na mysli budoucí obyvatele domu – stáří obvykle nebývá nakloněno tvarovým a materiálovým experimentům a novátorským kouskům. Pro někoho až kýčovitě stylizovaný domov důchodců lze pravděpodobně postavit do protikladu k českobudějovickému (pozor nebyl přihlášen do soutěže), který naopak vsadil na razanci formy. Těžko říci, zda penzisté ocení více dramatické balkóny a průhledy českobudějovické realizace nebo "petúniový" poklid. Porota Stavby roku asi více myslela na obyvatele novostavby, než na excelenci architektonického řešení. Ale to asi není proti smyslu soutěže – jde o to ocenit komplexnost díla, nikoliv jen tvůrčí invenci a novátorství.

Podívejme se na „obrácenou“ stranu věkového spektra uživatele – další „veřejná“ stavba je rekonstrukce divadla Minor. Pražská loutková scéna v pasáži naproti Novoměstské radnici na Karlově náměstí snad ani nemůže být jiná než hravá, veselá a barevná. Autoři Aleš Kletenský, Viktor Koreis, Barbora a Jan Zichovi a Jakub Zich (projekt: Ateliér A.T.D. Praha) vsadili na komunikaci s malým divákem, která je pro loutkové divadlo klíčová. Už vstupní šašek, barevné foyer i divadelní sál dávají tušit, že zde jde především o práci s barvou. Vzpomeňme v té souvislosti divadlo Na Dobešce, které před dvěma lety rekonstruoval David Vávra a v podobné hravosti vyvedl jeho interiéry – i zde nacházíme zaujetí barevným detailem, kresbou. Barevnost jakoby loňský ročník soutěže nějak determinovala, poslední ze staveb oceněných titulem Stavba roku je akvapark v Děčíně. Ten měl tu smůlu, že byl při ničivých srpnových povodních, které postihly Českou republiku, zatopen. Nyní je ale tento pestrý akvapark s barevným vodním tobogánem opravený a provozuschopný. Opět se ptejme – co tento typ stavby říká o české scéně? Často jsou přihlašovateli do soutěže města, znamená to tedy, že své stavební investice vnímají vážně, s přesahem do bu