Social,pohled z uliceV šesté části výprav za zajímavými architektonickými počiny posledního desetiletí opět zůstaneme v Evropě - vypravíme se do Londýna. Ten nezažívá sice tak masivní stavební boom jako nedávno zažil třeba Berlín nebo Rotterdam, vzniká tu ale kromě architektury stavěné tzv. „na zelené louce“ také mnoho zajímavých rekonstrukcí, přestaveb a revitalizací původní zástavby. Pokud se dostanete do Londýna a budete chtít vyrazit do nějakého takového místa, zastavte se ve slavné londýnské čtvrti Soho a navštivte bar jménem Social. Nebojte se, není určený pro sociální případy, jeho název zní v překladu a v tomto významu, jak asi víte, prostě „společenský“. Soho je dnes multikulturní čtvrtí, typickou pro megaměsto a majitelé baru hledali architekty, kteří by dali tomuto místu univerzální výraz a nesklouzli do odkazů na jakékoliv téma či typ interiéru, který by předem vymezoval jeho klientelu. Vybrali realizaci dvojice společně pracujících architektů: černého Tanzánce Davida Adjaye a Brita Williama Russella, kteří se v polovině devadesátých let stali výraznými osobnostmi ve svém oboru a jejich tvorba se právě tímto způsobem vyprofilovala. Jsou autory právě několika velmi zajímavých rekonstrukcí na území Londýna. Oba dva vystudovali Royal College of Art Social, vchod s podlahou ze skleněných tvárnic(tedy nikoliv klasickou školu architektury jako je např. naše ČVUT), zaměřenou zejména na výtvarnou stránku architektury a na design. Po krátké praxi se v Londýně opět sešli a v roce 1994 založili studio s názvem Adjaye and Russell. Po několika realizacích interiérů kaváren a barů se proslavili právě barem Social, který se stal oblíbeným centrem schůzek celebrit, ale i dělníků vracejících se ze šichty. Zatímco některé bary nebo kavárny svým návštěvníkům nabízejí pocit výlučnosti a sounáležitosti k určité skupině – buď podle barvy pleti či národnosti (etnicky), podle tloušťky peněženky (sociálně) nebo druhu práce a pracovní skupiny (společensky), Social nabízí prosté a příjemné vplynutí do multispolečenského a multietnického světa třetího tisíciletí, kde je jedno, zda jste dělníkem, fotografem, ředitelem, Asijcem, bělochem, černochem nebo Arabem. Interiér neobsahuje žádné narážky na nějaký postoj, styl (a to včetně minimalismu), luxus, erotiku, ozdoby, historii, zkrátka nic, co by vás svádělo navlékat nějaký kostým a být někým jiným než sami sebou. V Social jste prostě rovnocennou součástí obrovského společenství – mraveniště jménem megacity. Kotlík – „melting pot“ civilizací a kultur – se dovařil a přetavil všechno v touze po nezprofanované rovnosti mezi lidskými bytostmi. Social má něco z atmosféry liberální meziválečné intelektuální kavárny, ale také něco z atmosféry dělnické šatny v továrně…. Snad je to tím jménem – nomen omen?, nebo – jak to jen popsat? - tím, že architekti použili víceméně industriální materiály do své hry velmi seriózních, neindustriálních a ergonomických tvarů? Social,horní část baruBar je dvoupodlažní a vznikl na poměrně malém prostoru. Rozhodně nezapře, že vyrostl na místě bývalého „doupěte“. V horní části se strohým vchodem obloženým eternitovými panely najdeme podlahu ze skleněných tvárnic, která tvoří zároveň strop dolního podlaží, umožňuje světlu prostupovat obě podlaží a vytváří zvláštní efekt. Tato podlaha se objevuje i v jiných projektech Adjaye and Russell. Horní část baru je zcela obložená dubovým dřevem a připomíná interiéry hotelu z Lynchova seriálu Twin Peaks. Z celého interiéru Social je to část, která vám pravděpodobně nejvíc připomene třicátá, ale i sedmdesátá léta dvacátého století, a to jak dřevěným panelovým obkladem, tak i sedacími místy – buňkami ve tvaru U kolem stolů se zaoblenými rohy. Připomínka je to ale velmi, velmi decentní, rozhodně se jedná spíš o variantu koncepce, a nikoliv o halasné retro. Jako by se architekti vrátili do doby začátků funkcionalismu a došli ve vytříbené formě přesně k tomu, co akcentovala sedmdesátá léta. Nedostatek denního světla v této části vyřešili architekti jednak zmíněnou podlahou a také dvěma druhy světelných zdrojů (trubicové a bodové), ale i tak je tato část tmavá, snad stejně jako bylo původní „doupě“. Sezení v dolním baru je působivě jednoduché a sestává z jedné podélné lavice a řady stolků z litého betonu ve tvaru profilu L. Sedí se tu skvěle. Osvětlení se odehrává díky velkým panelům z transparentního mléčného skla, tvořícím celou jednu svítící „zeď“, která zaplňuje místnost příjemným rozptýleným světlem a tvoří tu nejlepší kulisu nočního života. Social, dolní část baruBar Social jsem vybrala jako pobídku k návštěvě místa, které má atmosféru a které si na nic nehraje. Na rozdíl od mnoha barových interiérů, z kterých je cítit aranžovanost a stylizace všeho druhu (včetně nejžhavějšího technostylu), je ukázkou nadčasového přístupu k interiéru a vřele vám popití v něm doporučuji. Není to možná tak „významná realizace“ ve smyslu významu veřejné stavby, ale rozhodně na jeho návštěvu nezapomenete. Po Social Adjaye and Russell získali další zakázky v okruhu londýnských kulturních celebrit (jsou autory přestaveb i několika rodinných domů) a jejich tvorba bude určitě ještě hodně zajímavá. -Mgr. A. Šárka Sedláčková - autorka se zabývá návrhy interiérů


Kontakt: tel.: 608361837, 224257687 www.archetyp-cz.com
Obrazový doprovod a informace pocházejí z vynikající knihy „40 Architects under 40“, vydané v anglickém jazyce nakladatelstvím Taschen, a jsou otištěny s laskavým svolením Nakladatelství SLOVART.