V dnešním dílu seriálu Architektura se po velkých developerských projektech a miliardových investicích na bratislavském nábřeží (Bratislavský River Park Ericka van Egeraata) zaměříme na projekt zdánlivě nepodstatný, svým rozsahem i obsahem zcela jiný než v předchozích dílech. V ateliéru Aleny Šrámkové na pražské Fakultě architektury ČVUT dlouhodobě vznikají zajímavé a výrazné studentské práce a projekty. Jeden z nich byl minulý týden představený také na veřejné prezentaci v sympatické pražské kavárně Tato Kojkej. Tato "architektská" minigalerie připravila na letošní podzim cyklus výstav nazvaný Architektura českého venkova. Autoři koncepce si při koncipování programu kladli otázky typu: Musí být novodobá vesnice pouze anonymní noclehárnou? Lze se bránit rakovině plošné výstavby typových rodinných domů svírajících a pohlcujících původní sídlo? Lze zachránit hodnoty malého historického sídla? Kapitál versus svědomí? Několik výstav má za cíl zmapovat architekturu dnešního venkova, jak se v něm chováme, jak mu rozumíme, jak si ho vážíme a jak si budujeme prostředí bezprostředně nejen za hranicí pražského katastru, ale také dále na sever, jih, východ či západ. Jak zachránit vesnici Tak by se dal ve zkratce popsat základní požadavek a zaměření ateliéru, který se soustředil na Jenštejn, malou, nicméně velmi zajímavou a atraktivní vesničku, která se nachází v ploché krajině severozápadně od Prahy. Ti z vás, kteří krajinu znají, vědí, že z polí náhle vykoukne věž gotického hradu - historická připomínka dlouhé tradice. Dějiny Jenštejna začínají vznikem stejnojmenného hradu, postaveného ve třicátých letech 14. století Jencem z Janovic a na počátku vlády Václava IV. přestavěného dvorskou hutí pro pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Na jih od hradu pak bylo založeno městečko s půlkruhovým náměstím a odtud vyvozenou radiální parcelací. Podhradní umístění vyznačovalo i hospodářský život městečka: Když byl hrad po roce 1583 opuštěn, ohrozilo to samu existenci městečka. Udělejme rychlý skok časem - podle výsledků sčítání přibyly v Jenštejně mezi léty 1843 a 1921 jen čtyři domy. K zadání projektu Teoretik a historik architektury Vladimír Czumalo, který ke studii ateliéru profesorky Aleny Šrámkové publikoval rozsáhlý text, k zadání projektu studentských prací ateliéru Aleny Šrámkové napsal: "Co charakterizuje dnešní Jenštejn? Především konstatovaná míra dochování charakteru venkovského sídla, který se pod gotickou věží hradu utvářel především v 18. a 19. století, a nenarušená středověká urbanistická struktura sídla s místy dochovanou příznačnou uzavřeností okrouhlice a jistou harmonií mezi strukturou a její stavební náplní. Jinak řečeno, jedinečný charakter, kontrastující s bezpohlavní beztvarostí a zaměnitelností většiny sídel v těsném sousedství Prahy. To, čím je hmotné prostředí naplněno, již skýtá obraz smutnější: Z 459 obyvatel je 241 v produktivním věku. Většina dojíždí za prací do Prahy. Věkový průměr, 51,4 let, sice výrazně zvyšuje 164 obyvatel místního domova důchodců, největšího v bývalém okrese Praha-východ, vývojová tendence je ale přesto varovná: obyvatelstvo Jenštejna stárne. Již v šedesátých letech se rezignovalo na rozvoj obce. Dnes se zde sice budují kanalizace, vodovod, napájený z Káraného, a rozvod plynu tempem, které dovolí obecní rozpočet a státní dotace, chybí tu ale další prvky občanské vybavenosti. Jednodušší je spočítat, co obec má, nežli to, co jí chybí: obecní úřad, poštu, knihovnu, hostinec, hasičskou zbrojnici, zmíněný domov důchodců. Do školy a do školky musejí jenštejnské děti do Dřevčic a do Brandýsa nad Labem, nejbližší lékaři jsou v Brandýse, hřbitov v Dřevčicích. Gravitace Prahy i spádového Brandýsa poznamenává i společenský a kulturní život: existence sboru dobrovolných hasičů a mysliveckého sdružení je jediné, co lze zaznamenat. Jak na to Školní projekt, který se zabývá revitalizací Jenštejna a který je nyní k vidění také v již zmiňované kavárně Tato kojkej, vznikl v ateliéru profesorky Aleny Šrámkové a akad. arch. Pavla Kolíbala na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Desítka studentů se zaměřila na konkrétní urbanistické a architektonické řešení revitalizace. Projekty řeší v zásadě několik hlavních bodů, jak do příměstské a velmi specifické vesnice vstoupit jak s rekonstrukcemi, tak s novostavbami. Na právě probíhající výstavě jsou k vidění jak studie přestaveb a novostaveb, tak alternativy pro obyvatele, potenciální investory i (budoucího) autora územního plánu. Řešení: oživit ves Projekt ateliéru vychází z potřeby zastavit stárnutí místní komunity a odvrátit rizika monofunkčnosti vsi. Jenšejn má několik obrovských výhod: kvalitní bydlení v klidném prostředí vesnického charakteru, blízkost Prahy a výborné dopravní spojení. Chystaný silniční obchvat bude od Jenštejna oddělený lesem. Rozvoj této vsi se ve vizích studentů obrací dovnitř: existují zde nezastavěné plochy i stavby neobydlené a opuštěné zemědělskou výrobou. "Další potenciál je sem možné vtáhnout zvenku: Boom prostorově marnotratných typových rodinných domků sugeruje stejnost potřeb a možností, mezi levnými startovními byty a rodinnými domy je nabídka téměř nulová. Jenštejn by se mohl stát domovem mladých rodin, které hledají bydlení levnější než v Praze, oceňují venkovské prostředí nejen pro bydlení, ale mohou s ním spojit i svou práci. Lze si snadno představit ordinace, ateliéry, kanceláře, služby, které vytvoří opačnou dojížďku, než je v Jenštejně obvyklá. Stejně tak si lze představit přirozené mechanismy zapouštění kořenů, osvěžení lokálního patriotismu a oživení místního společenského, kulturního a sportovního života. Výzkumy lokální kultury ostatně potvrzují, že revitalizace je vždy spojena s přistěhovalými, nikoliv se starousedlíky. Podobně přirozený je i vznikající tlak na vybavení sídla: Rodí se děti a pro ně je třeba zřídit školku a školu, hřiště, sportoviště, potřebují své učitele, své lékaře. Každá živnost živí další živnosti atd. atd.," konstatuje ve své úvaze již zmiňovaný Vladimír Czumalo. Co vlastně studenti Aleny Šrámkové pro Jenštejn navrhují? Nejen rekonstrukci statku na bydlení s ateliéry, ale také výstavu bytového domu, asanaci zbořeného domu pod hradem, doplnění kompozice kolem rybníka dvěma novými domy, další dva domy vymezující sad u Podolanky. Podíváme-li se na vystavené návrhy podrobněji, jde vesměs o vytříbený cit pro prostředí