Dvě české stavby získaly evropské ocenění

Od témat historických, respektive vyšehradského nádraží, o němž jsme psali v minulém dílu, se nyní opět podívejme do žhavé současnosti. Porota mezinárodní prestižní Ceny Evropské unie za současnou architekturu – Ceny Mies van der Rohe vybrala na konci ledna představitele nejlepší moderní architektury. Mezi šestatřiceti stavbami, které budou publikovány ve stejnojmenném katalogu a výstavě, jsou i dvě české stavby. Jde o Průchod valem Prašného mostu od architekta Josefa Pleskota (Atelier AP) a Palác Euro v Praze od architektů Petra Malinského, Richarda Doležala, Petra Buriana, Michala Pokorného a Martina Kotíka. Za šestnáctiletou historii této ceny toto významné ocenění obdrželi čeští autoři již potřetí. V minulém ročníku byla vybrána budova MUZO Centrum od Stanislava Fialy (DA Studio), před pěti lety, tedy v roce 1997 dostal tuto prestižní cenu autorský tým Aleše Buriana a Gustava Křivinky za realizaci Investiční a Poštovní banky Brno. „Cena EU za současnou architekturu je oficiálním hodnocením současné architektury,“ hodnotí ocenění Petr Mráz, předseda České komory architektů. „Nad jejím udělováním převzala již v minulém VII. ročníku záštitu Evropská komise.“ Prestiž Ceny EU za současnou architekturu je dána také velkou odborností, nezávislostí a objektivitou výběru. Architektonické stavby nemohou přihlásit ani autoři, ani investoři, ani dodavatelé, ale musejí být nominovány okruhem odborníků, které vybere sama Nadace Mies van der Rohe. Ta vždy jednou za dva roky osloví nezávislé experty a národní architektonické instituce členských zemí Evropské rady architektů (ACE). Za českou stranu si letos vybrala Českou komoru architektů a z nezávislých odborníků o výsledcích rozhodovali Irena Fialová, Alena Hanzlová a Milan Hon. Ze všech nominovaných prací, kterých bývá i několik set, pak mezinárodní porota vybere ty nejlepší na základě předložené projektové a fotografické dokumentace. Kromě toho porota vybírá pět finalistů. Letos jsou mezi nimi dvě stavby ve Francii, dvě v Holandsku a jedna v Německu. V prvním květnovém týdnu je porotci osobně navštíví a bezprostředně poté ocení vítěze. Výše jmenovaná porota, respektive Česká komora architektů do širšího výběru nominovala celkem pět staveb, které si nyní představíme podrobněji. První nominací byla Knihovna Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně od autorského týmu Ing. arch. Ladislava Kuba a Ing. arch. Tomáše Pilaře (spoluautoři: Ing. arch. Lenka Počtová, Bc. Martin Klimecký, Ing. arch. Zdenka Pavelková). Skrytá fasáda brněnské knihovny má velmi zajímavý povrch, dům nelemuje ulici – jak je ve městě obvyklé - ale je umístěn v již existující dvoraně fakulty. V tomto prostředí díky využití současného „téměř nulového“ stylu fasády neruší. Budova by měla podle slov nominujících odborníků odrážet na jedné straně úctyhodnost instituce a na druhé straně okouzluje své okolí čímsi, „co se podobá vznešené průsvitné kůži“. Relativně skromné výrazové prostředky jsou zde využity ke znázornění vysokých cílů. Dodejme, že brněnská knihovna dostala cenu Grand Prix v roce 2001. Další nominovanou, nicméně neoceněnou realizací byla stanice metra Kolbenova od Marka Chalupy, Miroslava Holubce, Štěpána Chalupy a Kamily Venclíkové (alias D.U.M. architekti). Tato až minimalistická stanice trasy B pražského metra se nachází ve Vysočanech, kousek od haly Sazka, o které jsme psali před čtrnácti dny. Veřejné místo – zajímavě řešený vestibul pro cestující – tvoří opláštěné zdi z nerezové oceli skrývající operační zařízení metra a zároveň odrážející dopravní situaci zvnějšku. Tento obrazový (či odrazový) fenomén pak vytváří soubor pomíjivých prostorových podmínek, jinými slovy řečeno s autory stavby „vestibul a ulice jsou spolu propojené a vyměňují si informace“. V industriální šedi vysočanské ulice působí stanice jako nadčasové zjevení. Ateliér Langhans v samotném centru Prahy, ve Vodičkově ulici od studia Lábus AA (Ing. arch. Ladislav Lábus), je kombinací dostavby (směrem do Františkánské zahrady) a výjimečně citlivou rekonstrukcí stavby. Vznikly zde luxusní byty a také obchodní prostory. Sanatorium doktora Petáka, které ve Františkových Lázních vytvořil Ateliér 69 (psali jsme o jejich strahovském bytovém projektu) Borise Redčenkova, Prokopa Tomáška a Jaroslava Wertiga. Objekt lázeňského domu je umístěn v centru města a koncentruje v sobě všechny základní funkce nutné pro tento specifický provoz. Architekti museli při řešení tohoto zadání zapracovat a funkčně sladit ubytování se stravováním a balneoterapií. Porota při nominaci ocenila maximální vazbu ke kontextu místa, sanatorium Dr. Petáka výborně rezonuje s přilehlým parkem a zahradou. Průchod mezi hradními Jeleny A nyní již k samotným stavbám oceněným Cenou Miese van der Roheho. Průchod valem Prašného mostu vytvořil architekt Josef Pleskot s AP ateliérem (v souvislosti s povodněmi jsme psali o jeho „kosmické“ administrativě na Palmovce). Tento průchod, jehož iniciátorem byl nyní již bývalý prezident Václav Havel, je součástí širšího záměru na zřízení alternativní přístupové cesty, která vede z Klárova do areálu Pražského hradu. Cesta se vine přes kamenné zdi Opyše podél Chotkovy ulice do dolní části Jeleního příkopu, kde přechází do tunelu z ostře páleného režného cihlového zdiva. Nejdelší část je vejčitého tvaru a měří 84 metrů, jednotlivá předpolí pak celý prostor prodlužují o dalších 17, resp. 26 metrů. Opěrné stěny předpolí jsou z litého betonu a dávají nástupu do tunelu zvláštní charakter přechodu industriální – umělecké. Palác Euro na Václavském náměstí Po mnoha peripetiích a různých mediálních tahanicích vyrostl naproti slavnému paláci Koruna a v trojúhelníku k dnes již kultovnímu domu ČKD Aleny Šrámkové palác Euro. Skleněný dům nakonec vytvořil tým architektů Petra Malinského, Richarda Doležala, Petra Buriana, Michala Pokorného a Martina Kotíka a svou hladce prohnutou fasádou do bývalé „myší díry“ zapadl. Původně na této exponované parcele stál několikrát přestavovaný a upravovaný dům, který po válce rekonstruoval a přestavěl architekt František Marek. Když se v sedmdesátých l