V dnešním a následujícím dílu našeho architektonického putování v českých a moravských regionech se podíváme opět do Brna. Zatím jsme do moravské metropole zavítali několikrát (viz díl Rekonstrukce vily Tugendhat, Brněnský Velký Špalíček, dvakrát do areálu bývalých továren Vaňkovka). Dnes bude aktuálním tématem minulý týden ukončený veletrh IBF. Jde o svého druhu největší setkání stavebníků v rámci naší republiky, v rámci stavebních veletrhů také proběhl Den architektury, při němž se představila nám zcela neznámá arménská architektura. Kromě veletrhů, které ale tématicky patří spíše do jiné rubriky, je naším dnešním cílem samotné Výstaviště, které veletrhy hostí. Každoroční Brněnské výstavní trhy se konají již od roku 1922, letos tomu bylo přesně třičtvrtě století od založení brněnského výstaviště a sedmdesát let od první stavební výstavy, která se zde konala. Samotný výstavní areál je ukázkou vývoje téměř celého předchozího století moderní architektury. Letos tedy mohli všichni návštěvníci veletrhu IBF či URBISu možnost vidět určitě největší expozici – právě budovaný pavilon F. Tuto obrovskou stavbu v hodnotě 300 milionů korun, kterou nyní Brněnské výstavy a veletrhy budují, navštívíme v příštím dílu. Nyní si jen stručně řekněme, že „efko“ má být dokončené letos, přesněji v srpnu. Brněnské výstaviště... trochu historie Dříve než se podíváme na moderní architektonické úpravy největšího výstavního areálu v České republice, neuškodí trocha historie. Nápomocny nám v tom mohou být oficiální webové stránky www.bvv.cz, kde každý ze zájemců o vývoj i moderní osudy Výstaviště nalezne dostatek detailních informací nejen o architektuře, ale i například virtuální procházku areálem a řadu dalších zajímavých dat. Jak zde firma BVV píše, vývoj brněnských veletrhů je neodlučně spjat s vývojem města Brna. Dokonce datují kořeny obchodu do jedenáctého století, kdy ve městě v roce 1086 český král Vratislav II. přikázal část výnosů trhů v Brně, Olomouci a v dalších místech opatovickému klášteru. Přeskočme ale století, protože nás zde zajímá především moderní architektura a podívejme se na pestré a z našeho pohledu i nejzajímavější 20. století. Předcházela mu vlna světových, národních, regionálních i lokálních výstav, kterou z Prahy známe například z holešovického areálu (bývalý Park oddechu Julia Fučíka). V moravské metropoli byly pořádány hospodářské výstavy od roku 1821. První víceoborová Výstava řemeslných výrobků se zde konala v roce 1833 (zahájena za účasti císaře Františka a císařovny Karoliny). Další větší výstavy se pak uskutečnily v roce 1836, 1840 a v roce 1874 Výstava Moravského průmyslového muzea, na níž se dokonce uskutečnil statistický průzkum návštěvnosti. Největší výstavou v Brně se v devatenáctém století stala Císařská jubilejní výstava z roku 1888. Tehdy výstavu navštívilo 103.000 návštěvníků (!), kteří zhlédli expozice 400 vystavovatelů. Pro tuto výstavu byly zpracovány podrobné vystavovatelské podmínky a uskutečnila se na ní soutěž o nejlepší exponáty. Výstavba brněnského výstaviště Po rozpadu rakousko-uherské monarchie a vzniku Československé republiky v roce 1918 se zásadně změnily politické i hospodářské poměry v Čechách i na Moravě. Po založení nového československého státu si hospodářské kruhy záhy uvědomily novou situaci: Československá ekonomika se musela daleko šířeji otevírat zahraničnímu obchodu než za doby rakouskouherského státu, který zahrnoval jeden velký vnitrostátní trh. Z rozhodnutí tehdejšího Ministerstva obchodu bylo stanoveno, pořádat mezinárodní Vzorkové veletrhy v Praze (Veletržní palác) a Brno navrhovalo hned po roce 1918 výstavbu mezinárodního výstaviště právě zde. Moravská zarputilost přinesla své ovoce a první veletrhy se v Brně uskutečnily od 7. srpna 1922 (400 firem, přes 200.000 návštěvníků). Konečné rozhodnutí o výstavbě brněnského výstaviště padlo na Moravském zemském výboru v srpnu 1923. Výbor zakoupil pozemek tzv. Bauerovy rampy o 58 ha v prostoru dnešního výstaviště. Ještě téhož roku 1923 byla vypsána soutěž na jeho urbanistické řešení. Soutěž byla obeslána 31 pracemi, 5 prací bylo odměněno a další 3 projekty se zakoupily. Nejvyšší ocenění soutěže získala studie pražského architekta Josefa Kalouse, schválená také k realizaci. Výstavba tak velkého celku se samozřejmě měla realizovat postupně a nakonec trvá dodnes. Brno získalo moderní a největší výstaviště v předválečném Československu o rozloze 360.000 m2 (s hrubou výstavní plochou v pavilonech 30.355 m2). Architektonickým projektantem byl ustanoven a projekt železobetonové konstrukce pavilonu zpracoval architekt Emil Králík. Na výstavbě celého výstaviště spolupracovala další více než desítka brněnských a pražských architektů, jmenujme mimo jiné Bohuslava Fuchse, Vladislava Chrousta, Jiřího Krohu, Bohumíra Čermáka, Pavla Janáka, Josefa Gočára, Vincence Bayera a další. Součástí Výstavy soudobé kultury byla i čtvrt 16 obytných domů pod dnešním Jiráskovým lesem. Na ploše výstaviště bylo umístěno 69 pavilonů a dalších samostatných objektů. Následující údobí existence brněnského výstaviště do roku 1939 poznamenaly nepříznivé okolnosti: hospodářská krize, přeinvestovanost a zadluženost. Přesto se přes uvedené obtíže konalo na brněnském výstavišti v letech 1929 až 1938 více než čtyřicet výstav. Každoročně se zde pořádaly Brněnské výstavní trhy. Dodejme, že v moravské metropoli v letech 1929 až 1930 Ludwig Mies van der Rohe vystavěl vilu Tugendhat (o níž jsme také podrobně psali), naši jedinou památku UNESCO z oblasti moderní architektury. Zdokumentované výsledky tohoto pozoruhodného vzepětí mohli v roce 1933 ocenit právě návštěvníci stavební výstavy, a to v konfrontaci s návrhy studentů i s pracemi švédských, italských a německých architektů. Při čtení o "venkovní weekendové kolonii patnácti domků s ukázkami zahradních úprav" si lze připomenout stávající projekt EDEN 3000. Dodejme, že nejúspěšnějším exponátem první stavební výstavy v Brně bylo nepochybně samo výstaviště, coby nejrozsáhlejší manifest českého funkcionalismu. Karel Čapek tehdy do Národních listů napsal: "To je tak překvapující podívaná, velkorysá a plná čistoty, že žádná výzva, kterou jsem kdy viděl, se jí nevyrovná. Dělej co dělej, tady se člověk musí poklonit principu jednoty, jednotná vůle vymezila tyto rozsáhlé prostory a jednomu stylu se podřídili všichni projektanti, odtud přísná a čistotná harmonie, jíž u nás nejsme zvyklí." Citujme z dobového tisku ještě jednou, tentokrát z Moravské orlice ze 7. září 1933: "Výstava stavebnictví a bydlení bude zahájena v rotundě hlavního paláce na zemském výstavišti v pátek o půl desáté. Výstava se rozrostla tak, že zabírá celý hlavní palác. Instalace v posledních dnech se děje horečně tím spíše, že materiálu