V minulém dílu našeho seriálu jsme se při příležitosti právě skončených stavebních veletrhů IBF v Brně podrobně podívali na moderní architekturu brněnského Výstaviště. Dvacáté století vneslo do tohoto areálu řadu pozoruhodných staveb, působili zde významní čeští a moravští architekti (jmenujme například Janáka, Gočára, Krohu či Králíka). Ačkoliv dnes v celkových číslech a objemech je výstavnictví a veletržní branže jedním ze stagnujících, či spíše klesajících. Citujme fakta roku 2002 z "Analýzy českého výstavního trhu za rok 2002": "V roce 2002 bylo analyzováno 201 veletržních akcí pořádaných 48 organizátory. Reálně to reprezentuje cca 95 % celkového výstavního trhu v České republice. Audit statistických údajů byl proveden u 105 veletrhů a výstav, tedy 52,2 % z celkového počtu. Zveřejněná analýza potvrzuje pokračování trendu příznačného pro odvětví veletržního průmyslu České republiky zhruba od druhé poloviny devadesátých let minulého století. V meziročním srovnání 2002/2001 došlo ke snížení počtu realizovaných výstavních akcí o 5,2 %, od roku 1997 o 44,5 %. Pokles byl zaznamenán také u dalších sledovaných parametrů: u čisté výstavní plochy o 3,05 %, v počtu vystavovatelů o 5,65 %, v počtu návštěvníků dokonce o 15,9 %." Neradostná čísla. Přesto nový majitel brněnského Výstaviště, firma Veletrhy Brno (podporovaný svými německými vlastníky), investoval v loňském roce 2002 do renovace a modernizace stávajících veletržních objektů úctyhodnou částku kolem 160 milionů korun. Rekonstrukce a dostavby na brněnském výstavišti přinášejí své ovoce: každý, kdo navštívil letošní stavební veletrh IBF potvrdí, že investice do rozvoje areálu jsou znát. Je patrné, že se zvyšuje poptávka po kryté výstavní ploše a to na úkor volné plochy. BVV razantně změnilo infrastrukturu výstaviště. Od roku 1990 vyrostly na výstavišti nové pavilony V, E a rekonstruován byl pavilon G. Byly postaveny kryté nadzemní průchody mezi pavilony a provedeny další rekonstrukce. Velké částky byly investovány do informačních technologií a obslužných provozů výstaviště. A protože za nejvýznamnější stavební akci letošního roku můžeme v brněnském areálu považovat výstavbu nového pavilonu F, podívejme se na něj podrobněji. Pavilon F má být dokončen na konci tohoto léta. Investor podle svých slov předpokládá celkové investiční náklady asi na 300 milionů korun. A význam nového pavilonu? Je nasnadě: ačkoliv výstavnická branže stagnuje, němečtí vlastníci razantně vstupují na český trh, dlouhodobým záměrem je pak postupně rozšiřovat a zkvalitňovat infrastrukturu brněnského veletržního areálu. V letošním roce slaví areál brněnského Výstaviště výročí tři čtvrtě století od založení. Bohatá historie architektonicky významného areálu sahá do roku 1928 k Výstavě soudobé kultury v Československu, tehdy se na výstavbě areálu podíleli všichni tehdejší významní architekti (viz také předchozí díl v rubrice Architektura). Areál je především zajímavou ukázkou tehdejšího funkcionalismu, zejména v podání Pavla Janáka, Bohuslava Fuchse, Emila Králíka, Winzenze Baiera, Kamila Roškota, Jiřího Krohy, Josefa Kalouse, Jaroslava Valenty a řady dalších, kteří vtiskli celému areálu neopakovatelnou atmosféru. Vznikly zde i myšlenky, které uplatňuje výstavní architektura i v současnosti. Především jde o spojení pavilonů nadúrovňovými krytými koridory (známé skleněné "trubky") nebo osvětlení výstavního prostoru úzkým pásem oken pod střechou. Abychom jasně demonstrovali vazby na tradici třicátých let, odskočme opět do historie. Není třeba zdůrazňovat, že brněnská funkcionalistická architektura měla ve své době evropský zvuk, někteří architekti byli v přímém spojení s Bauhausem. V Brně ve dvacátých letech pracovaly nebo přednášely takové světové kapacity jako Ludwig Mies van der Rohe, J. P. Oud, Walter Gropius, Amédé Ozenfant nebo brněnský rodák Adolf Loos, jehož jeden projekt (interiér společenského sálu) byl realizován přímo na Výstavišti a slouží svému účelu dodnes. V roce 1928 u příležitosti spolupráce na urbanistickém konceptu Baťova Zlína navštívil brněnské výstaviště také architekt Le Corbusier, kterého zaujala především konstrukce věže Čermákova pavilonu G. Dnes znovu objevené principy bezmomentových železobetonových oblouků zde byly realizovány již zmíněným profesorem brněnské techniky Jaroslavem Valentou. Dodnes jsou předmětem obdivu, stejně jako monumentální a odvážná konstrukce Průmyslového paláce, bývalé i dnešní dominanty celého areálu. Celkem byla za posledních dvanáct let (počítáno od roku 1989) realizována v areálu Výstaviště výstavba v přepočtu za více než 53 milionu eur. Dodejme jen, že v roce 2000 brněnský výstavní areál dostal v anketě odborné veřejnosti titul "Stavba století". Nové "efko" A jak bude v této silné a architektonicky nesmírně přínosné tradici pokračovat aktuální výstavba? Jaké bude "efko"? V technické řeči čísel: výstavní hala pavilonu F bude tvořena ocelovou nosnou konstrukcí se sloupy kruhového průřezu a příhradovými nosníky o rozponu 45 m. Střešní vazníky budou umístěny uvnitř lucernových světlíků. Střešní i obvodový plášť je řešen jako skládaný sendvičový z trapézových plechů a tepelné izolace z minerální plsti. Denní osvětlení prostor je zajištěno jednak lucernovými světlíky, jednak prosklením obvodového pláště do výšky 2,2 m. Všechny prosklené plochy jsou opatřeny zatemňovacím zařízením. Pavilon bude vzduchotechnicky větraný, otápěný a chlazený. Výstavní plocha bude zásobena potřebnými médii pro expozice podobně jako v pavilonu "V" průběžnými kanálky s možností připojení vody, stlačeného vzduchu, kanalizace, silno a slaboproudu (včetně zajištění přenosu dat). Dnes důležitá požární bezpečnost bude zajištěna aktivní ochranou (sprinklery), odvod kouře a tepla bude zajištěn klapkami ve střešním plášti. Oba tyto systémy budou napojeny na systém elektrické požární signalizace instalované v areálu výstaviště. Zabezpečení objektu proti nežádoucím vstupům bude zajištěno systémem EZS, napojeným na pult centrální ochrany areálu. Pro každou výstavu je důležitá logistika, tj. možnost příjezdu, odjezdu a manipulace s expozicemi a dalšími technologiemi a materiálem. Návoz exponátů umožní celkem šest vjezdových vrat o rozměrech 6 x 5 m. Kromě toho projekt počítá s celkem deseti vstupy do objektu, které řeší i únikové východy. Nadzemní část pavilonu autoři řeší jako třípodlažní ocelový skelet se železobetonovými stropy. Suterén bude monolitický železobetonový. Vedle sociálních zařízení pro veřejnost a zázemí pro personál úklidu budou v jeho prostorách umístěny sklady elektro, instalačních materiálů, kabelová komora slaboproudu a výměníková stanice a také výtah o nosnosti 1250 kg. V přízemí bude umístěna vrátnice, terminál informačního systému ELIS a bufet včetně provozního zázemí o rozloze 50 m2