V V. části seriálu o zajímavých stavbách a osobnostech současné architektury se vracíme do Evropy, do Holandska. V roce 1998 v Amsterdamu založili na základě dlouholeté spolupráce společnou architektonickou kancelář s názvem UN Studio (United Net Studio) dva Holanďané: poněkud výstřední architekt Ben van Berkel, absolvent Rietveld Academy, a ambiciózní historička umění Caroline Bos. Z jejich spolupráce vzešlo několik významných projektů a trochu nadnesené heslo: “Architekt se stává módním návrhářem budoucnosti“. Slogan budí určitou nedůvěru, která se zcela rozplyne při pohledu na jejich ostatní produkci. Čím vyčnívá ze širokého proudu současné skvělé architektury? Pokud se dá v jejich práci vysledovat nějaký společný prvek (samozřejmě v rámci tendencí té „nejsoučasnější“ architektury), je to pravděpodobně důraz na kompozici hmot, vliv brutální architektury sedmdesátých let i dekonstruktivismu, a až vášnivě zaujatý „sochařský“ přístup. To vše na povrchu oblečené do šatů minimalismu. Perfektní ukázkou této zvláštní osobité kombinace a jedním z nejzajímavějších projektů rodinných domů je Mö bius House v Gooi v Holandsku. Dům je umístěný na velkém pozemku s porostem smíšeného lesa. Úprava okolního terénu je strohá a nenápadná. Je tvořený zdánlivě nahodilým a neorganizovaným průnikem dvou nepravidelných hmot, z nichž jedna se dá charakterizovat jako „skleněná“ a druhá jako bytelná betonová část. Inspirací pro prvotní plán rozvrhu projektu byl stejnojmenný matematický model, který UN Studio důmyslně aplikovalo tak, že dům nemá jedno či dvě oddělená podlaží, ale v určitých bodech přízemí vějířovitě stoupá a rotuje. Tento koncept vám možná něco připomíná: pražskou Müllerovu vilu Alfréda Loose. Ale koncept sám by z domu výjimečné dílo neudělal, i když je zajímavý… Jsou to jiné kvality: dynamika průniků v interiéru vnitřních prostor, perfektní architektura spojená s opravdu výrazným sochařským cítěním (stačí se na dům podívat a napadne vás spojitost se sochami Henryho Moora), cit pro použitý materiál a detaily, které jsou i ve své dynamičnosti podřízeny složitému celku. UN Studio si v tomto projektu nelámalo hlavu s ekologií, problémy životního prostředí a urbanismu anebo s tím, jak být vtipný, a vytvořilo prostě dům, který je krásný jako je krásná dokonalá socha. A který se před vámi také jako obrovská mnohotvárná a složitá socha otevře. Tam, kde se matematický model díky invenci tvůrců zhmotňuje do složitých průniků hmoty, bylo potřeba použít sofistikovaný počítačový software, aby vůbec bylo možné projekt usadit do čísel a „nakreslit“. Ačkoliv tvary domu nemají nic společného s klidem a pravidelností, působí v důsledku velmi důstojně, vyváženě a harmonicky. A samozřejmě (jako vždy u dobrého díla) dům – tenhle „l‘art brut“, skvěle zapadá do svého okolí (nebo byste v tomto lese raději viděli pěkný montovaný sroubek?). Abychom nezapomněli na data – do svého okolí zapadá od roku 1998. Další významnou – asi mnohem známější realizací UN Studia je Most Erasma Rotterdamského (kde jinde než v Rotterdamu) z roku 1996. Je pojmenován po významném holandském filozofovi, se kterým ale nemá nic společného. Zato jeho tvar a koncepce má mnoho společného, respektive přímo vychází z ideje původních typických holandských přístavních mostů, které byly kvůli hustému lodnímu provozu zvedací. Most tvoří jeden ocelový obří, stočtyřicetimetrový pylon na dvou „nohách“, ukotvený dvěma ocelovými lany. Na šestnácti párech lan je pak na pylonu zavěšen samotný most, který spojuje oba břehy řeky Maas. Erasmův most v Rotterdamu není samozřejmě jediným takto konstruovaným mostem na světě, ale stal se jakýmsi jejich hlavním delegátem, kromě toho, že se stal „značkou“ Rotterdamu a jeho výrazné architektury. Co je na něm vlastně tak zvláštního? Určitě jeho (zase jsme u toho) krása a až sochařská kvalita. Když se díváte na pylon, připomínající napjaté spojené lidské paže, máte pocit, že i kdyby to nebyl funkční most, držel by jen sám sebe a ničemu by nesloužil, měl by tam být. Sám o sobě je výtvarným dílem. A navíc - málokdy narazíte na objekt, jehož funkce tak beze zbytku splyne s jeho formou a tvarem, takže funkce i forma jsou jedno a totéž, a to v té nejlahodnější podobě. Tento most je sochařsky krásný, technicky dokonalý a není na něm nic zbytečného. Je to málo? Ale vždyť to je to, co architektura stále hledá… -Mgr. A. Šárka Sedláčková - autorka se zabývá návrhy interiérů


Kontakt: tel.: 608361837, 224257687www.archetyp-cz.com
Obrazový doprovod a informace pocházejí z vynikající knihy „40 Architects under 40“, vydané v anglickém jazyce nakladatelstvím Taschen, a jsou otištěny s laskavým svolením Nakladatelství SLOVART.