V rubrice Architektura se kromě administrativních projektů, které byly námětem předchozích dvou článků systematicky věnujeme také umění, vystavování a prezentaci (nejen) soudobé architektury. Kromě pražské Galerie Jaroslava Fragenra, jejíž výstavní projekty pravidelně sledujeme (viz závěr tohoto článku), se dnes podíváme na aktuálně probíhající výstavu Nové stavební umění, která je až do konce března tohoto roku ke shlédnutí v Jízdárně Pražského hradu (všechny informace o výstavním programu jsou k dispozici na stránkách Pražského hradu). O moderní době Každé umělecké dílo je dítětem své doby a často také matkou našich pocitů. Každá kulturní epocha vytváří svá vlastní, neopakovatelná díla… tak nějak se vyjadřovali modernisté o atmosféře doby těsně po první světové válce. Konkrétně v roce 1910 tak přemýšlel o duchu doby Wassily Kandinsky. Fascinující nástup architektonické moderny dvacátých let minulého století byl odstartován. Šlo o protest proti historismu, který po první světové válce představoval většinovou architektonickou produkci, reakci na novou společenskou a kulturní situaci. Putovní výstava, která je do konce března k vidění v Císařské konírně Pražského Hradu, vznikla jako výběr a interpretace původní Mezinárodní výstavy plánů a modelů z roku 1927. Připravil ji německý Institut pro zahraniční vztahy (IFA) jako prezentaci "Nové architektury" mimo hranice německého regionu. Na české verzi se autorsky podílel profesor Vladimír Šlapeta. Ten představená díla a celkového ducha doby v rozhovoru charakterizoval: "Celá ta doba byla charakterizována použitím nových materiálů a opuštěním historických slohů. A z toho vznikal nový výraz architektury - příkladně použitím oceli, betonu, velkých skleněných ploch. Právě tato výstava je signálem konfliktu mezi těmi, kteří se dívali na architekturu spíše jako na vědeckou disciplínu, a těmi, kteří architekturu považovali za umění." Velkou roli ve vývoji moderní architektury dvacátých let hrál Frank Lloyd Wright, jehož práce jsou také představeny. Wrighta mimo jiné velmi obdivovali holandští architekti; autoři výstavy poukazují na tyto vzájemné souvislosti a inspirace napříč Evropou i světem. Celou tuto přelomovou dobu charakterizuje použití nových materiálů a jasné opuštění historických slohů. Z tohoto podhoubí vznikal nový výraz architektury: ke stavění se začala výrazněji využívat ocel, beton, velké skleněné plochy umožňovaly propojení exteriéru s interiérem, architektury a krajiny. Výstavu můžeme přiřadit k několika předchozím výstavním počinům, které v uplynulých několika letech v Praze proběhly, téma formování moderní architektury tak má návštěvník možnost zařadit také do kontextu již proběhlých výstavních projektů. Německý Werkbund, který byl základem pro toto hnutí, vznikl v roce 1907 jako sdružení architektů, designérů, průmyslníků a intelektuálů, kteří se snažili o zvýšení úrovně designu v průmyslu a architektuře. "Tento spolek měl veliký vliv na celou debatu o nové architektuře. Každý rok pořádal kongresy - nejslavnější z nich se konal těsně před první světovou válkou v Kolíně nad Rýnem. V té době existoval už i český Werkbund. Právě na výstavě v Kolíně se chtěl Svaz českého díla (česká obdoba Werkbundu) prezentovat samostatně, nikoli pod hlavičkou rakouského spolku. Díky dobrým vztahům s rakouským architektem Josefem Hoffmanem, který byl autorem projektu rakouského pavilonu, Češi dostali čtyři sály. Tato česká expozice byla ale zaranžována v naprosto jiném stylu než Hoffmanův pavilon, který se nesl spíše v klasicizujícím duchu. Svaz českého díla se prezentoval radikálně - kubistickou skupinou. To už byla druhá prezentace českého kubismu v Německu po výstavě na salónu v berlínské galerii Sturm H. Waldena. Dokonce tehdy německá kritika napsala, že slovanská krev oživí celou debatu o novém designu. Takže kolínská výstava byla už pokračováním tohoto úspěchu. Činnost Werkbundu a potažmo i Svazu českého a později československého díla potom pokračovala přes dvacátá a třicátá léta a vyústila v Německu ve výstavu Die Wohnung (Bydlení) ve Stuttgartu v roce 1927. Byla to stavební výstava s 33 vzorovými domy předních německých a zahraničních architektů - např. Le Corbusiera, Holanďanů Stama a Ouda, Rakušana Josefa Franka a dalších. Následné výstavy se uskutečnily ve Vratislavi, další pak v Brně, v Praze, ve Vídni a v Curychu," pokračuje kurátor české expozice Vladimír Šlapeta. Celou tuto moderní dobu charakterizuje použití nových materiálů a opuštění historických slohů - z toho vznikal nový výraz architektury. Výstava, která tuzemskému publiku komplexně představuje nástup architektonické moderny, je na Hradě k vidění do konce března. Další související články: Dvakrát výstavy o umění Švýcaři v Praze Architektura a design Tvarové hry Ivana Kroupy Architektura z druhého konce světa Pražské Quadrienalle II. Pražské Quadrienalle I. O výstavě Nové stavební umění: Stuttgart 1927 - Vize moderní architektury Expozice je založena na reflexi slavné výstavy moderní architektury ve Stuttgartu a publikace z roku 1927. Na modelech, fotografiích a plánech se představí realizované i nerealizované stavby a návštěvníci mohou ocenit prozíravost tehdejšího výběru architektonických děl, například práce A. Loose, L. Miese van der Rohe, Le Corbusiera, Frank Lloyd Wrighta, ale i tehdy evropsky známých českých architektů Jaromíra Krejcara, Evžena Linharta nebo Víta Obrtela. Datum konání: 23. 1. - 28. 3. 2004; denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin Místo konání: Císařská konírna Výstavu Institutu pro zahraniční vztahy (ifa) ve Stuttgartu pořádá Správa Pražského hradu ve spolupráci s Goethe institutem v Praze a Fakultou architektury ČVUT v Praze. Více také na www.hrad.cz - var- Snímky archiv Pražského hradu