Literatura má Nobelovu cenu, filmová branže Oskary (pravda, najdou se i Lvi)… architektura má Pritzkerovu cenu. Před nedávnou dobou jsme psali o loňském oceněném australském architektovi Jornu Utzonovi (článek naleznete zde), dnes se podíváme na tvorbu původem iránské architektky Zahy Hadid. Ta se letos v březnu stala historicky vůbec první ženou, které odborná porota udělila toto prestižní ocenění. Britská architektka iráckého původu Zaha Hadid získala v druhé polovině března jako vůbec první žena Pritzkerovu cenu. V historii udělování této ceny, která sahá až do roku 1979, patří Hadid k nejmladším z oceněných, letos je této rodačce z Bagdádu 53 let. Rozdíl mezi „zasloužilými“ architekty může být značně velký: Jörnovi Utzonovi, autorovi opery v Sydney, bylo vloni, kdy cenu dostal, osmdesát pět let. O ní… < a>Zaha Hadid se narodila v roce 1950 v Bagdádu. Pochází z tamní společensky vysoce postavené rodiny: jen zmiňme, že její otec byl předsedou irácké strany pokrokových demokratů. Podobně jako Hadidové, i jejím dvěma sourozencům se dostalo výborného vzdělání: oba bratři Hadidové absolvovali prestižní univerzitu v Cambridge. Zaha Hadid podle svých vlastních slov toužila být architektkou už od dětství. Nejprve studovala na Americké univerzitě v Bejrútu matematiku, na začátku sedmdesátých let odchází do Londýna, kde v letech 1972 až 1977 absolvovala Architectural Association (AA). Tuto školu řada odborníků řadí mezi jednu z nejrenomovanějších architektonických akademií. Po studiích přichází do Office for Metropolitan Architecture (OMA), kde se stává partnerkou. V té době také přednášela na Architectural Association společně se svými dvěma partnery z OMA, Remem Koolhaasem a Eliou Zenghelis. Od roku 1979 vede vlastní architektonické studio: o čtyři roky později se jí dostalo prvního většího ocenění v mezinárodním kontextu: v roce 1983 získala první cenu za projekt nazvaný The Peak v Hongkongu. Porota tehdy ocenila především její velmi svébytný a nepřehlédnutelný styl. Když se na něj podíváme podrobněji, lze vystopovat vlivy ruské umělecké avantgardy dvacátých let XX. Století. Je to například tvorba konstruktivistů a Kazimira Maleviče (zde hovoří teoretikové především o vlivu jeho suprematismu), která Hadidovou ovlivnila. Její rukopis se do dnešní nepřehlédnutelnosti vykrystalizoval až v osmdesátých letech. Výsostná dekonstrukce < a>Zaha Hadid ale není jen praktikující architektkou: neméně cenné jsou její teoretické reflexe, úvahy i publicistika. Dnes lze bez nadsázky říci, že dekonstruktivismus v Hadidové našel jednu z nejsilnějších obhájkyň. Byl to i název výstavy „Deconstruction“, která se konala před patnácti lety v Muzeu moderního umění v New Yorku. "Byla to opravdová výzva pro konvenční metody," komentovala Hadidová, „… nic dalšího. Ale když chce člověk mnoho změnit, nese také zodpovědnost za něco nového, co musí objevit. A tehdy nikdo nevěřil, že je možné radikálně změnit jazyk formy. Ale možné to bylo." Je zajímavé a příznačné, že letošní člen poroty Pritzkerovy ceny, architekt Frank Gehry, se s Hadidovou profesionálně potkal už na této výstavě. Tehdy tam kromě něj vystavovali svá díla také Daniel Libeskind, Peter Eisenman, vídeňská dvojice Coop Himmelb(l)au, Rem Koolhaas, Bernard Tschumi a řada dalších. Požární stanice ve Weilu & další < a>První větší realizace Zahy Hadid vzbudila mezinárodní pozornost. Šlo o stavbu požární stanice ve Weilu nad Rýnem. Následovaly další ceněné stavby: skokanský můstek v Innsbrucku; parkoviště Car Park & Terminus Hoenheim North (za něj obdržela cenu Miese van der Roheho). Podle porotců soutěže, jsou stavby Hadidové sice relativně všední a každodenní svým účelem, ale vždy v sobě nesou odvážné využití prostoru a geometrie. Smělý dekonstruktivismus, který oceňujeme v jejích vizualizacích a projektech (například pro továrnu BMW v Lipsku), se v každodenním provozu ukazuje jako promyšlená a koncepčně originální metoda. Nyní má její studio kolem padesáti spolupracovníků. Zaha Hadid je hostující profesorkou na Columbia University a na katedře Design Critic na Harvard University.Cena roku< a>Při předávání ceny, její předseda Lord Rothschild řekl: “Ve čtvrtém roce jejího studia na Architectural Association v Londýně, ještě jako studentka Rema Koolhaase (také dostal Pritzkerovu cenu) se její diplomní projekt jemnoval malevičova tektonika. Na řeku Temži umístila hotel, poblíž Hungerfordského mostu, vycházející ze suprematistických forem. A je šťastnou shodou okolností, že letošní předávání se děje právě tady, v ruském St. Petěrsburgu, kde Malevič žil a pracoval, ve městě tak krásném a origináním.”Letošní porota: Lord Rothschild (předseda); Rolf Fehlbaum (Vitra); Frank O. Gehryarchitett a laureát Pritzkerovy ceny za rok 1989); Ada Louise Huxtable (kritička architektury); Carlos Jimenez (profesor na Rice University School of Architecture); Karen Stein (ředitel nakladatelství Phaidon Press); Jorge Silvetti (profesor architektury na Harvard University, Graduate School of Design); výkonný ředitel Hayattovy nadace: Bill LacyPřehled všech oceněných, jejich životopisy a další informace o Pritzkerově ceně naleznete na www.pritzkerprize.com.Domovská stránka http://www.zaha-hadid.com .-var- Snímky archiv Zaha Hadid Architects