Airworld: Design a architektura v letecké přepravě

Airworld: Design a architektura v letecké přepravě

V posledním článku rubriky Architektura jsme slibovali pozvání na další zajímavou výstavu. Z pražské galerie VŠUP se tedy nyní přeneseme na německo-švýcarské hranice, kde se nachází slavný komplex Vitra Design Musea. Tady, v zajímavě tvarované budově od Franka O. Gehryho pravidelně probíhají výstavy věnované designu a...

V posledním článku rubriky Architektura jsme slibovali pozvání na další zajímavou výstavu. Z pražské galerie VŠUP se tedy nyní přeneseme na německo-švýcarské hranice, kde se nachází slavný komplex Vitra Design Musea. Tady, v zajímavě tvarované budově od Franka O. Gehryho pravidelně probíhají výstavy věnované designu a architektuře. Po retrospektivě Marcela Breuera zde nyní začala výstava nazvaná Airworld. Aneb o létání a designu.

Letadlo jako zlom
Za posledních sto let nedoznal žádný jiný dopravní prostředek tak zásadních změn jako letadlo. Během pouhých osmi desetiletí, od prvních letů na pravidelných linkách v roce 1919, se létání z původně dobrodružného potěšení vyhrazeného jen nemnoha vyvoleným stalo téměř každodenním jevem hromadné dopravy. Nejenže si za tu dobu civilní letecká doprava vybudovala své vlastní technické normy, ale také si vytvořila vlastní estetiku: interiéry kabin, architekturu letišť, firemní design jednotlivých aerolinií, uniformy letušek a dokonce i talíře a příbory používané na palubách letadel. Aktuální výstava muzea Vitra Design Museum, kterou dnes navštívíme, je věnována "vzdušnému světu". Světu, s nímž se setkávají cestující za letu, z pohledu dějin designu a architektury. V duchu slov slavného konceptuálního umělce 60. let Andyho Warhola: "Letadla a letiště nabízejí můj oblíbený druh stravování, mé oblíbené druhy zábavy, moji oblíbenou grafiku a barvy, nejlepší bezpečnostní kontroly, nejlepší výhledy, mají ty nejlepší zaměstnance a nejlepší optimismus." (citováno z knihy Filosofie Andyho Warhola).

Letadla & design
V průkopnickém věku cestování letadlem interiéry dopravních letadel často napodobovaly interiér jiných dopravních prostředků jako například lodí nebo vlaků nebo dokonce, jako v případě hydroplánu Dornier Do X, domáckou atmosféru obývacího pokoje. Avšak díky technickému pokroku, zvyšujícímu se profesionalismu a rychlému rozvoji mezinárodní letecké dopravy, začaly kabiny pro cestující získávat svůj vlastní osobitý styl. V tomto vývoji hrála klíčovou úlohu celá řada význačných průmyslových návrhářů, jako byli například Norman Bel Geddes, Henry Dreyfuss, Walter Dorwin Teague a Raymond Loewy. Předměty vystavené ve Vitra muzeu dokumentují jejich práci pro výrobce letadel a letecké společnosti. Návštěvníci mohou vidět více než tucet modelů nejvýznamnějších letadel, stovky archívních fotografií a historických filmových materiálů od vizionářského letounu Normana Bela Geddese s názvem Airliner N° 4 (1929) - což mělo být obrovské letadlo s vlastním koncertním sálem, tenisovými kurty a soláriem - přes Junkers JU-52, Douglas DC3, Boeing B377 Stratocruiser, Jumbo Jet a Concorde až po současnou studii letadla, jehož trup splývá s křídlem v jeden celek, tzv. Blended Wing Body (2003), které má pojmout téměř tisícovku cestujících.

Pohodlné interiéry & firemní design
Původní sedadla letadel z vlastní sbírky muzea také ukazují, jak se během historie osobní letecké dopravy změnilo pohodlí cestujících: od proutěného sedadla letounu Ford Tri-Motor, přes sedadla vyrobená z hliníkových a hořčíkových trubek, první čalounění z pěnové gumy a sedadla se skořepinou z umělé hmoty, až po dnešní high-tech sedadla pro cestující v první třídě.

Počátek tryskové éry kolem roku 1960 byl rozhodující nejen v technickém a ekonomickém smyslu, ale také co se týče designu: pro kabinu cestujících v Boeingu 707, vytvořil Teague ve spolupráci s výrobcem nové standardy designu, jako například jednotky PSU se zabudovaným osvětlením a větráčky pro přívod čerstvého vzduchu, které se ještě stále částečně používají. Kromě toho příchod prvních tryskových letadel a následné rozšiřování sítě letů poprvé probudilo touhu investovat do jednotného firemního designu. V tomto ohledu byly aerolinie mezi prvními společnostmi, které si najímaly význačné designéry, aby jim vypracovali jednotný firemní vzhled. A tak Otl Aicher a skupina Entwicklungsgruppe 5 na vysoké škole pro konstruování (Hochschule für Gestaltung) v Ulmu vypracovali v roce 1962 průzračný a "objektivní" image Lufthansy. V tomtéž roce FHK Henrion dal "nový vzhled" společnosti KLM a v roce 1965 americký designér Alexander Girard vytvořil extravagantní firemní design společnosti Braniff Intemational.

Některé obchodní značky mezinárodních leteckých společností z dob počátků letecké dopravy se používají dodnes a jsou známé po celém světě, avšak architekti, designéři a grafici, kteří tyto návrhy vytvořili - jako například Dtto Firle (silueta jeřába, kterou má ve znaku Lufthansa, 1919), Rudolf Bircher (šíp, Swissair, 1952) nebo Charles Forberg a Edward L. Bames (glóbus, Pan Am, 1955) - jsou dnes téměř zcela neznámí. Aerolinie i dnes využívají služeb předních designérů, když chtějí zmodernizovat svůj vzhled: nová společnost Swiss International Airlines pověřila tímto úkolem Tylera Brülého (2001) a SAS si nedávno nechal vytvořit nový vzhled u společnosti Stockholm Design Lab (1998).

Móda, design & létání
Kromě interiérů letadel a grafických symbolů tvoří další důležitou součást image aerolinií také uniformy letušek a stewardů. Zatímco ve 30. a 40. letech 20. století letušky obvykle nosily oděv inspirovaný vojenskými uniformami nebo bílé oblečení - konec konců to tehdy obvykle byly školené zdravotní sestry - v 60. a 70. letech jim šaty dodávaly významné módní domy: pro Braniff International navrhoval uniformy Emilio Pucci, pro SAS Dior, pro Air France Balenciaga a pro TWA Valentino a Ralph Lauren. Jejich neobvyklé kreace často neměly téměř nic společného s uniformou. Přestože dnes nosí poněkud umírněnější a konzervativnější oblečení, zůstávají letušky a stewardi nejvýznamnějším prvkem, který vytváří image aerolinií v očích veřejnosti.

Jedním z jejich nejdůležitějších úkolů je obsluha cestujících na palubě letadla. Vývoj vhodných příborů a talířů představoval zvláštní výzvu pro průmyslové designéry a je příkladem toho, jak náročné je navrhování jakéhokoli prvku pro úzký prostor kabiny pro cestující letadla, kde se počítá každý milimetr a každý gram. Plastikovými příbory, tácky a kelímky pro turistickou třídu počínaje a porcelánem pro první třídu konče, výstava přibližuje veškerý sortiment jídelních potřeb Lufthansy od roku 1955 až do současnosti, včetně návrhů od Wilhelma Wagenfelda (1955), Nicka Roerichta (1962), a Wolfa Karnagela (1984).

Více je více
"Výš, rychleji, dál" bylo motto ostrého konkurenčního boje jednotlivých leteckých společností a výrobců letadel, jehož výsledkem bylo až do 70. let neustálé zvětšování letadel, schopných dosahovat vyšších rychlostí a překonávat větší vzdálenosti. Výstavba letišť často nedokázala s tím

Komentáře

Načítám komentáře...

  • Architektura
  • Autor:
  • Vydáno:

Doporučujeme

Hledáte dobrou firmu na návrh a realizaci interiéru?

Zadejte si poptávku v kategoriích: návrhy a realizace interiérů,architekt,design.
Najdeme Vám ověřené firmy a řemeslníky s referencemi od zákazníků jako například: Kuchyňská linka na míru, návrh dětského pokoje, Studie - Interier bytu v Brně-Lesné.