Ačkoliv je léto v plném proudu a většina z nás už má za sebou dovolenou, nebo se na ni právě chystá, zvolili jsme pro tento týden do rubriky Architektura mírně morbidní téma. Po návštěvě exotických designových hotelů, kterou jsme absolvovali minulý týden, se dnes z oblasti architektury přeneseme více do sfér designu. Před několika měsíci proběhl v Praze pátý ročník veletrhu Art & Interior, v rámci jehož doprovodného programu proběhla pozoruhodná výstava nazvaná "Schránka pro tělo, duši a vzpomínky" zaměřená na funerální design, tedy oblast pohřbívání. I když k listopadovým Dušičkám je zatím daleko, rádi bychom se k této výstavě vrátili. Kromě toho, že se jednalo o pozoruhodnou a svého druhu výjimečnou akci, téma, kterou přiblížila, je nadčasové. Pohřbívání & design O projektu a jeho vzniku říká Lenka Žižková, autorka koncepce a hlavní kurátorka přehlídek designu Art & Interior: "Koncepce výběrových přehlídek českého designu pořádaných jako nekomerční doprovodný program výstavy art & interior staví na vypisovaných tematických projektech, do nichž se mohou designéři volně přihlásit, nebo k nimž jsou tvůrci jednotlivě přizváni. Každým rokem se věnuje některý z těchto projektů tématům, jimž se u nás nevěnuje buď nikdo, nebo jen okrajově či ojediněle. V letošním pátém ročníku jsme se rozhodli upřít pozornost na oblast v naší zemi po desetiletí téměř zapovězenou – způsoby pohřbívání." Byl vypsán projekt "Schránka pro tělo, duši a vzpomínky" zaměřený právě na oblast funerálního designu. Tento projekt, posléze představený ve Veletržním paláci v rámci veletrhu Art & Interior, měl podchytit současný stav předmětů souvisejících se smrtí, resp. přirozenou součástí života člověka. Dále měla výstava přiblížit postoje a způsoby uvažování současných designérů nad tématem funerálního designu a v neposlední řadě šlo také o první pokus otevřít k tomuto tabuizovanému tématu diskusi. Ke spolupráci byli přizváni studenti našich vysokých škol, do akce se zapojily Vysoká škola umělecko-průmyslová (ateliéry v Praze a ve Zlíně) a Fakulta užitého umění UJEP Ústí nad Labem (ateliér keramiky a porcelánu v Teplicích). Na výstavu do Veletržního paláce Národní galerie v Praze bylo nakonec vybráno 41 designérů s 55 exponáty. Teoretickou část koncepce projektu a architektonické řešení výstavy provedl Roman Koucký architektonická kancelář. Společně s dalšími přizvanými spolupracovníky jeho kancelář vypracovala z dostupných pramenů přehled způsobů pohřbívání jak v časové ose, tak podle užitých základních živlů (oheň, voda, země, vzduch). Architektonická koncepce výstavy navazuje na teoretické úvahy autorů. Návštěvník výstavy byl „vtažen“ do čtyřicet metrů dlouhého temného tunelu, v němž prostřednictvím faktografické a obrazové dokumentace získal přehled o způsobech a formách pohřbívání. Světlo na konci tunelu ho přivedla do prosvětlené rotundy, z níž není jiné cesty než "zpět" do současnosti, na vlastní výstavu objektů současného funerálního designu "teď a tady". Koncepce O zvoleném konceptu řekl Ing. arch. Roman Koucký: "I my jsem měli v posledních letech potřebu podobné problémy řešit z velké blízkosti a i my jsme se snažili „hledat alternativu“ a hlavně začali o věci mnohem víc a hlouběji přemýšlet. Proto když přišla nabídka podílet se na přípravě výstavy o funerálním umění, rozhodli jsme se hned a bez velkého přemýšlení. Pravděpodobně se nám nepodaří najít odpovědi na všechny otázky, které nás v souvislosti s tímto tématem napadají, a většinu z nich se nám dokonce nepodaří ani zformulovat. Je to však cesta k otevření diskuse, což se nám zdá v této chvíli jako nejdůležitější, a je toho proto třeba využít. Bez nároku na úplnost či vědeckou přesnost jsme shromáždili řadu informací a obrazových i textových materiálů. Snažili jsme se především nalézt nejširší možné spektrum způsobů a forem pohřbívání i rituálů s pohřbíváním a smrtí spojených." Autoři konceptu se také snažili postihnout všechna časová období až k prvním zmínkům o úkonech, které by bylo možné pokládat za první předobrazy pohřbů, "vstoupit" do všech koutů světa ovlivněných nepřebernými alternativami kulturních, náboženských, klimatických a politických podmínek. Celkově koncept výstavy přibližuje i snaha najít globální pohled a připomenout, že téměř vše tady už jednou bylo a že je velmi těžké najít dnes na světě něco úplně nového, že je však přesto třeba to hledat. Právě maximální možná znalost všeho předešlého, nám může výrazně usnadnit cestu hledání směrem k budoucnosti o kterou nám jde především. Konec různými způsoby V přípravné fázi nashromážděné informace autoři pro účely výstavy utřídili dvěma základními způsoby. Prvním byla časová linka, na kterou „usadili“ většinu nalezených údajů. Mnohdy to bylo dosti obtížné, už proto, že některé časové údaje se v jednotlivých pramenech značně různí a mnohdy jsou jen velmi přibližné. Určit na exaktní lince s čísly jediný bod nebylo proto prakticky možné. Nicméně pro základní přehled o vývoji v čase, byl tento graf jistě užitečný. Druhým způsobem třídění bylo uspořádání podle způsobu, respektive „orientace“ pohřbívání. Do kruhu základních živlů – oheň, voda, země, vzduch – autoři začali vkládat jednotlivé způsoby bez ohledu na dataci a místo nálezu. Ani tady není ale možné dosáhnout zcela exaktního řazení. Mnohá spálená těla putují následně do vody nebo do země, různé způsoby mumifikace (sušením nebo uzením) a jejich následné uložení do hrobek zase oscilují mezi vzduchem a zemí, nadzemní budovy i hluboké skalní hroby s ostatky jsou také nejednoznačné a už vůbec je obtížné zařadit různé formy kanibalismu, který rozhodně nebyl, zvláště v minulosti, jevem tak ojedinělým, jak by se mohlo zdát. Navíc v posledních letech přibývají zcela nové postupy, kdy jde například o zachování těla v takové podobě, aby ho bylo možné „znovu použít“ (oživit) ve chvíli, kdy to další vývoj dovolí. Samostatnou kapitolou je potom zachování duchovních a duševních vlastností člověka, které by bylo možné vložit do "těla" zcela nového. Tady se pravděpodobně jedná o tzv. pátý element, nejčastěji nazývaný aéthér – jas. "Nad tímto historickým základem výstavy jsme se potom pokusili vystavět novou hladinu, která by byla sice minulostí poučená, ale rozhodně nezatížená. Rovinu, která by se pokusila zamyslet nad tím jak dál a pokusila se naznačit některé nové směry. Protože nejen rozhodnutí o tom „proč a jak“, ale i adekvátní převedení tohoto rozhodnutí do reálné podoby je velmi důležité a nemělo by být rozhodně prázdné ani formální,“ dodávají autoři. Architekti se jako základní tvůrci životního prostředí vždy zabývali i tvorbou hrobů a hřbitovů, někdy dokonce výlučně. Dnes je to bohužel spíše výjimka a i to je potřeba