Jednou ze zajímavých památek Prahy 1 je také Palác Rokoko na Václavském náměstí. Protože byl před několika týdny slavnostně otevřen po několik měsíců trvající rekonstrukci, přiblížíme si tuto architektonicky zajímavou a památkově chráněnou budovu na Václavském náměstí v dnešní rubrice Architektura. Rokoko prošlo důkladnou půlroční rekonstrukcí. Výsledkem je multifunkční prostor, kde se s lehkostí a elegancí prolínají prvky secese i kubismu s moderním designem. V prostorách paláce je nyní hotel, obchodní zóna, kavárna i kanceláře, zachována byla scéna divadla Rokoko. Palác Rokoko je pro mne srdeční záležitostí nejen proto, že je pro mne symbolem práce mých předků. Podle mne jde o budovu v mnohém výjimečnou," tvrdí majitel Milan Milner a pokračuje, "je tu například původní, unikátní systém střešních světlíků, kterými je osvětlována pasáž paláce. Jde o jediné funkční zařízení tohoto druhu v Praze. Také jsme zde v průběhu rekonstrukce našli cenné historické interiérové prvky, jež jsme nechali zrestaurovat a v Rokoku samozřejmě zůstanou." Budova vytváří symbiózu mezi prostory hotelu Rokoko, zábavní částí s divadlem, pasáží s obchody, kavárnou a kancelářskými prostory v patrech. Autorem původního projektu je uznávaný český secesní a kubistický architekt Emil Králíček. Moderní design reprezentuje recepce hotelu Rokoko a zejména designová kavárna Café Rococo, dle návrhu architektky Barbory Škorpilové. "Snažili jsme se rekonstrukci provést tak, aby i přes důraz na zachování původních prvků a zařazení moderního designu prostory působily příjemně. To platilo zejména o hotelu, ale i v obchodní zóně pasáže to bylo hlavním cílem. Také jsme chtěli, aby tady na Václaváku vzniklo místo dostatečně komorní na klidné posezení v kavárně, ale vhodné i pro obchodní jednání nebo zábavu a odpočinek. Rokoko má být místo, kde si návštěvníci udělají radost." vysvětluje Viliam Sivek, ředitel společnosti EuroAgentur Prague, která se podílela na rekonstrukci paláce Rokoko a současně vlastní hotel Rokoko. Citlivou spoluprácí s majiteli se nám podařilo tvořit velice zajímavý koncept, který je v souladu s unikátním interiérem pasáže. Jedním z hlavních nájemců je společnost A3 Sport, na její prodejnu navazuje několik menších butiků jako Kouzlo domova, Péče o tělo - Profimed, květiny Štemprok, prodejna hlavolamů, tradiční prodejna vstupenek Ticketpro. Spolu s kavárnou a divadlem tvoří unikátní prostředí s příjemnou atmosférou," uvádí Jan Kotrbáček konzultant společnosti Cushman & Wakefield Healey & Baker. "Jsem rád, že se do Paláce Rokoko vrací život a věřím, že se stane v očích návštěvníků místem, kde si mohou udělat radost," dodává Milan Milner. Šupichovy domy Palác Rokoko byl stavebně součástí komplexu tří multifunkčních domů, tvořících nároží Václavského náměstí a Štěpánské ulice na místě někdejšího Aerenthálského paláce z počátku 17.století. Komplex, považovaný za jednu z nepřehlédnutelných dominant Václavského náměstí, byl vystavěn v létech 1912 až 1916 renomovanou pražskou stavební firmou Matěje Blechy, podle návrhů významného architekta období secese a kubismu Emila Králíčka. Literatura často uvádí tento komplex pod jménem Šupichovy domy. Architekt Emil Králíček reprezentuje nejplodnějšího kubistického architekta. Tento typický rukopis s prvky kubismu je možné pozorovat na výrazných průčelích objektu. Kontrastním se potom stává řešení dvorních průčelí, jež jsou velmi střídmá. Střídají se tu partie z režného zdiva s plochami z drsné omítky s jemným geometrickým dekorem. Vnitřní část multifunkčního objektu byla řešena pasáží. Pasáž spojující ústřední arkádu Lucerny s Václavským náměstím byla plná třpytících se výloh orámovaných motivy růží, s nimiž se lze setkat i na vstupní bráně na náměstí a na fasádě. Stěny plné zrcadel rozšiřovaly tento prostor, vytvořený stále ještě ve stylu Art Nouveau – secese. Architektonická a interiérová nápaditost připomíná bohatý kulturní život tohoto objektu, jako např. jiskřivou atmosféru kabaretu Rokoko, který zde v suterénu zahájil svou činnost o vánocích 1915. 1.světová válka přináší působení znamenitých umělců – Hašlera, Futuristy, Buriana nebo Longena. V roce 1917 se stává ředitelem spisovatel Eduard Bass. Po 1.světové válce se kabaret Rokoko mění na "malou scénu" a toto divadlo pak dává své jméno pasáži i celé budově. Divadelní scéna Rokoko zde působí dodnes jako součást Městských divadel pražských. Zub času a léta správy ve formě "národního majetku" se podepsala na stavu celého komplexu. Po navrácení do soukromého vlastnictví bylo potomky zakladatele rozhodnuto o rozsáhlé rekonstrukci. Nejprve byl v roce 2000 rekonstruován zadní trakt. V letech 2004 – 2005 prošla rekonstrukcí pasáž a přední trakt. Tím byla navrácena komplexu jeho původní tvář s prvky moderní doby. Josef Šupich (1872 – 1948) Jméno Josef Šupich se zapsalo do dějin pražské architektury. Úspěchy rodu Šupichů započal Josef Šupich starší, který se narodil v roce 1842 v tehdejším Německém Brodě. Svou bohatou stavitelskou dráhu započal studiem vysoké školy v Praze, obor stavební inženýrství. Svou pílí a dobrými studijními výsledky zaujal svého profesora. Profesor Zítek učinil ze Šupicha svého spolupracovníka a později i člena své stavební firmy, tím se mohl podílet na výstavbě takových pražských dominant jako např. Národního divadla. Prameny hovoří o tom, že profesor Zítek nezůstal pouze u spolupráce s Josefem Šupichem, ale stál u zrodu jeho vlastní společnosti. Za svého žáka se zaručil, a tak Josef Šupich založil stavební společnost v Německém Brodě. Její úspěchy překročily hranice Prahy. Firmu posléze převzal syn Prokop. Druhý syn, Josef Šupich mladší, vystudoval práva a otevřel si advokátní kancelář v Praze. Spolupracoval a přátelil se s ním např. Dr. František Ladislav Rieger. Na počátku dvacátého století – 1902 se oba bratři oženili. Současně uzavřeli sňatek se dvěma sestrami. Josefovo první manželství zůstalo bezdětné. Po smrti své první ženy se oženil podruhé, s rodačkou z Německého Brodu. Z manželství se narodila dcera Marie. Úspěch provázel Josefa Šupicha i na poli pracovním. V pražské advokacii tvořil výraznou dvojici s proslulým Dr. Schauerem, v praxi dával přednost agendě nemovitostí a pojišťovnictví. Stal se uznávaným syndikem jak českých pojišťoven, tak poboček zahraničních pojišťovacích ústavů v Praze. Příchod německých okupantů v roce 1939 vyřešil tím, že svou advokátní kancelář uzavřel a znovu ji otevřel až v roce 1945. Praxi provozoval až do své smrti. Dramatické politické změny v únoru 1948 se staly pro jeho nemocné