Projekt představí jednoho z nejvýznamnějších českých architektů poválečného období. Kromě řady vynikajících a inspirujících realizací s velkou řadou ocenění za architekturu, ovlivnil a doslova vychoval několik generací architektů, a to v období „Školky SIALu. Byl iniciátorem založení Fakulty architektury Technické univerzity v Liberci.

Výstavba televizního vysílače a restaurace na Ještědu začala v roce 1966 podle projektu architekta Karla Hubáčka. Slavnostní otevření se konalo o sedm let později. Stavba, nacházející se v nadmořské výšce 1012 metrů nad mořem, má tvar rotačního hyperboloidu. Svým tvarem věž přirozeně navazuje na tvar hory Ještěd. Značný podíl na návrhu stavby měl vedle Hubáčka také statik Zdeněk Patrman, díky němuž je přes devadesát metrů vysoký vysílač schopen odolávat i silným náporům větru.Pro svoji eleganci a praktické využití moderních technologií získala stavba v roce 1969 prestižní Cenu Augusta Perreta. Kromě vnějšího vzhledu vysílače byl odborníky oceňován i původní interiér, z kterého však podle jeho autora architekta Otakara Binara dodnes "nic nezbylo". Liberec i Liberecký kraj usilují o zařazení stavby na seznam UNESCO. "Pokud se má vysílač dostat na seznam UNESCO, tak se musí vrátit do původního stavu, ale zatím jsou hotelové pokoje vybílené," řekl Binar Magazínu MfD.Televizní věž a hotel Ještěd získaly ocenění stavba století a Perretovu cenu UIA (1969).Další ocenění: Grand Prix bienále Interarch v Sofii (1989), Prestižní cena Obce architektů za realizaci Divadla Husa Na Provázku (1994), Cena primátora hl.m. Prahy za realizaci Divadla Disk DAMU (1999).

Doc. Ing. arch. Karel Hubáček, Dr. h. c., je mimořádnou osobností české architektury 20. století. Narodil se 23. 2. 1924 v Praze. V Praze vystudoval i Fakultu architektury a pozemního stavitelství ČVUT (1945–49). Svou profesní dráhou je však spojen s Libercem, kam v roce 1951 nastoupil do tehdejšího Stavoprojektu a kde dodnes žije. Po řadě raných projektů výrobních závodů, škol, obytných souborů a dalších staveb, mezi nimiž zaujme především budova kina v Doksech (1958–64, s V. Boháčem a V. Kolářem), získal mezinárodní věhlas svým návrhem televizního vysílače na Ještědu (1963–71, spolu se Z. Zachařem a Z. Patrmanem). Ještě před jeho dokončením za něj v r. 1969 obdržel Perretovu cenu Mezinárodní unie architektů (UIA). Stavba, jež zahrnuje i hotel s restaurací, vyniká originálním technickým řešením, které reagovalo na extrémní povětrnostní podmínky místa i na specifické požadavky vysílacích zařízení. Její elegantní aerodynamický tvar, plynule navazující na siluetu horského vrchu, však byl zároveň citlivou odpovědí na charakter krajiny. Jako nová dominanta kraje se stavba záhy stala jeho symbolem.

Hubáčkova úzká spolupráce s vynikajícími konstruktéry byla určující pro práci ateliéru SIAL, který v r. 1969 spolu s dalšími architekty založil a sám vedl. (Po zrušení v 70. letech byl znovu obnoven v r. 1990, nakrátko opět pod jeho vedením.) Konstrukčně vynalézavé jsou i Hubáčkovy další vysílače, které v 70. letech postavil v Súdánu a v Jemenu, i vyrovnávací vodárenská věž v Praze na Dívčích hradech (1972–77) či meteorologická věž v Praze-Libuši (1973–79, obojí se Z. Patrmanem). Za druhý vrchol Hubáčkovy tvorby je však třeba považovat budovu s koncertní síní v Teplicích (1977–86, kolonáda O. Binar), záměrně jednoduše působící stavbu, čerpající zejména ve ztvárnění interiéru podněty tentokrát z požadavků na akustiku. I tato realizace získala mezinárodní ocenění: Grand Prix bienále Interarch v Sofii v r. 1989. Kulturnímu poslání slouží i jeho poslední realizace – dostavba a rekonstrukce budovy DAMU v Praze (1996–99, s J. Hakulínem).

Vedle těchto klíčových děl je autorem řady dalších realizací jako jejich hlavní autor – např. Malé scény divadla F. X. Šaldy (1986–89) a Komerční banky (1992–94) v Liberci – nebo jako spolupracovník svých kolegů: na projektu obchodního střediska Ještěd v Liberci (1968–71, hl. autor M. Masák) nebo při dokončení divadla Husa na provázku v Brně (1985–93, hl. autor V. Králíček).

Karel Hubáček, muž jiskřivého ducha a širokého kulturního rozhledu, vynikal vždy invenčností svých návrhů a neústupností při prosazování skutečné architektury i v dobách, které jí vůbec nepřály. I díky tomu tvorba ateliéru SIAL svým ohlasem přesáhla české hranice a jako jedna z mála byla i v 70. a 80. letech často publikována v zahraničních prestižních časopisech. Jeho osobní renomé i příklad Ještědu k němu do Liberce přitahovaly řadu mladých architektů, kterým ve svém ateliéru poskytoval mimořádně svobodné a inspirativní prostředí.

V tzv. Školce SIAL, již spolu s M. Masákem založil v r. 1969, vychoval několik generací architektů, kteří později významně zasáhli do vývoje české architektury nebo se uplatnili v zahraničí. Ve výchovném působení pokračoval i po r. 1989 na nově založené Fakultě architektury v Liberci. Za svou tvorbu Karel Hubáček obdržel – vedle již zmíněných cen – i cenu Obce architektů za celoživotní dílo, Herderovu cenu a čestný doktorát ČVUT. Oceněním je jistě i to, že stavba na Ještědu byla v několika anketách vyhlášena českou stavbou 20. století.

Výstava je připravena ve spolupráci s Českou komorou architektů a fotografem Jiřím Jiroutkem, který je autorem expozice o Televizním vysílači Ještěd a publikace Fenomén Ještěd.Kurátorem druhé části výstavy, která mapuje ostatní tvorbu architekta Hubáčka je Petr Kratochvíl, který také připravil katalog, který vydává Česká komora architektů.

FENOMÉN JEŠTĚD/KAREL HUBÁČEK 31. 3. – 7. 5. 2006

Galerie Jaroslava Fragnera, Praha 1

Součástí vernisáže výstavy bylo také udělení Pocty České komory architektů 2005 Karlu Hubáčkovi.

Více informací na www.gjf.cz a na www.fenomenjested.cz

Snímky: ČKA, Ještěd a archiv

S použitím informací ČKA a ČTK -var-