Česká vesnice 18. a 19. století aneb První český skanzen

Na konci 19. století došlo k velké proměně venkova, peněžní hospodářství začalo výrazně měnit způsob bydlení. Staré dřevěné chalupy už neodpovídaly požadavkům na moderní bydlení a pomalu začaly mizet z českých vesnic. Na celá dlouhá desetiletí, ba dokonce celé století, se začaly upřednostňovat stavby z cihel, později z betonových tvárnic či celé montované domy z dalších moderních materiálů. Ale přesto už na konci 19. století se objevili lidé, kteří si uvědomovali nenahraditelnost mizející dřevěné architektury a snažili se ji zachránit formou muzeí v přírodě – tzv. skanzenů *(pojmenování ze švédštiny podle prvního muzea tohoto druhu, které vzniklo ve Stockholmu v roce 1891).

Staročeská chalupa U nás probudila tento zájem Zemská jubilejní výstava, uskutečněná roku 1891 na Výstavišti v Praze. Ačkoliv zde bylo plno nevídaných atrakcí, největší úspěch zaznamenala tzv. Česká chalupa navržená architektem Antonínem Wiehlem. A tak vznikla myšlenka uspořádat další velkolepou národní přehlídku, tentokrát však zaměřenou na venkovské české tradice – tedy folklór. V roce 1895 byla v Praze uskutečněna Národopisná výstava českoslovanská. K její přípravě vznikla v roce 1893 Národopisná společnost československá a podílelo se na ní i Uměleckoprůmyslové muzeum založené už roku 1885. Na výstavě také veřejně vystoupili baráčníci, kteří se tak nazývali od roku 1873 podle kolínského hostince lidově přezdívaného Baráček, kde se scházeli. Další baráčnické spolky, které pěstovaly staročeské zvyky a předváděly veřejnosti akce s folklorními prvky, jako jsou svatby, bály, oslavy masopustu a dožínek, vznikaly v 80. letech 19. století v Praze i v jejím okolí. Baráčníci postavili na Výstavišti starou rychtu s prvky severočeské lidové architektury podle návrhu architekta Jana Kouly. Byla to velká patrová stavba se zděným přízemím a roubeným patrem s věží. V přízemí vznikla venkovská hospoda s výčepem, kuchyní, sklípkem, v patře byla spolková místnost a konšelská síňka s figurínami, představujícími rychtářský úřad a dokládajícími činnost baráčnických spolků. První český skanzen Právě Česká chalupa ze Zemské jubilejní výstavy inspirovala majitele přerovského panství, prince Ludvíka Salvátora z toskánské větve Habsburků, že se začal porozhlížet po svém okolí, není–li něco podobného k mání. Nedaleko svého zámku v Přerově nad Labem skutečně objevil starobylou dřevěnou chaloupku čp. 19, byla to původně panská kovárna, později přerovská rychta, v níž žily generace rodu Bělíků. V roce 1895 stavení princ z rodu Habsburků vykoupil a nechal podle vzoru České chalupy z Výstaviště upravit. Pověřil lesního Antonína Míška, jinak známého milovníka folklóru, aby chalupu zařídil lidovými předměty získanými v přerovském okolí. Roku 1900 byla tato staročeská dřevěná chalupa vybavena malovaným nábytkem a různými předměty z domácnosti a vitrínami s nejrůznějšími sbírkami. Vedle chalupy stála i dřevěná zvonička a rumpálová studna. Skanzen byl otevírán o poutích a místních slavnostech. Ochotně však byl zpřístupněn všem zájemcům kdykoliv na požádání, a stal se tak prvním muzeem tohoto typu ve střední Evropě. Tímto způsobem prezentace bydlení předků fungovala až do druhé světové války, kdy byla chalupa vyklizena a sloužila jako provizorní ubytovna lidí z vysídlených vesnic.

Polabské národopisné muzeum Po válce ležela přerovská chaloupka „ladem“ až do roku 1967, kdy zde bylo zásluhou pracovníků Polabského muzea v Poděbradech otevřeno Polabské národopisné muzeum, ve kterém umístili i část svých folklorních sbírek. Zvonička ani roubená studna už tehdy nestály, ale byla sem přenesena zvonička z nedalekých Kozovaz a roubená studna z Nymburka. Před průčelím staročeské chalupy byla vytvořená oplocená „babiččina zahrádka“ osázená různými druhy českého tradičního koření, užitkovými rostlinami a bylinkami. Muzeum ještě doplnila pololidová barokní plastika sv. Jana Nepomuckého z Budiměřic a z Břístve u Rožďalovic sem byla přenesena jedna z posledních zachovaných roubených sušáren na ovoce. To ovšem nebyl konec. Přerovský skanzen se naopak právě teď nadechoval k novému životu a růstu. Pracovníci muzea začali vyhledávat další objekty v polabské krajině, které by mohly být do přerovského skanzenu přeneseny. Dnes zde najdeme celkem 32 objektů a tento vývoj ještě není ukončený. -daš- Foto: šum