Mnozí z nás tráví prázdninové dny na svých chalupách, z nichž některé jsou památkově chráněnými dřevěnými objekty starými více než jedno století. I když zlaté české ručičky se nezapřou a nejeden kutil se už naučil zacházet se starými materiály, přesto i šikovnému truhláři, tesaři či kováři, a o kameníku ani nemluvě, se hodí porozhlédnout se po místech, kde takové stavby již prošly dokonalou rekonstrukcí. Pojďme se tedy podívat do skanzenu, neboli muzea lidových staveb v přírodě, a to ne do lecjakého, svým způsobem jedinečného. 
Většina podobných expozic je orientována na určitý region, ale v Kouřimi nabízejí jedinečný pohled na vývoj lidové architektury a bydlení v období od 17. do počátku 20. století na celém území Čech. Vznik skanzenu Na počátku byla stavba přehradní nádrže na Želivce. V záplavovém území se nacházelo několik historických dřevěných staveb, a tak začal v roce 1972 vznikat záchranný regionální skanzen na okraji historického královského města Kouřimi. Jenže pak přišla 90. léta a bylo rozhodnuto, že tato pobočka Regionálního muzea v Kolíně se bude věnovat záchraně a prezentaci pozoruhodných staveb lidové architektury z území celých Čech. Jednotlivé objekty byly vybírány tak, aby zde byly zastoupeny nejrůznější typy regionálních staveb, od obytných domů a statků až po nejrůznější druhy hospodářských stavení, jako jsou třeba stodoly, špýchary nebo kovárna či dokonce další zajímavé stavby: pumpa, rumpálová studna, Boží muka, případně obecní zvonička. V roce 1996 byl skanzen za svou památkovou, kulturní a estetickou hodnotu vyhlášen kulturní památkou České republiky. Regiony a jejich zastoupení Díky tomuto nápadu se můžeme během hodinky podívat z Benešovska na Kutnohorsko, odtud na Havlíčkobrodsko, dále nás čeká Rakovnicko, Jičínsko, Semilsko, nevynecháme ani Královéhradecko, Kolínsko, Příbramsko, Nymbursko a své putování můžeme zakončit na Děčínsku. 
Nejstarším objektem v muzeu je roubená polygonální stodola z Durdic na Benešovsku, která pochází už z roku 1648. Jde tedy o barokní stavbu zajímavého devítibokého půdorysu, jež je zároveň nejstarší známou dochovanou stodolou tohoto typu na území celé naší republiky. Vysoká špičatá střecha je krytá šindelem a dodává objektu pečeť mohutnosti. Stodola sem byla přenesena již roku 1972, a stala se tak základem vznikající expozice. Dnes uvnitř najdeme výstavu větších hospodářských strojů, jako jsou fukary a mlátičky a celodřevěné vybavení strojní truhlárny z Malých Svatoňovic. O dvanáct let je mladší rovněž roubená polygonální stodola ze Želejova na Jičínsku. Její spíše rozložité stavbě také dominuje střecha, tentokrát však krytá došky. Uvnitř si mohou profesionální i amatérští tesaři dobře prohlédnout nejen zajímavou konstrukci krovu, ale najdou zde i poučení o způsobu vázání slámových došků. Želejovská stodola se nachází v Kouřimi od roku 1977 a dnes zde najdeme hospodářské stroje a zemědělské nářadí. Další hospodářské objekty Špýchary náleží k nejobvyklejším hospodářským stavbám českého venkova. Šlo v podstatě o sýpky na obilí, ale někdy se zde shromažďovaly i jiné zemědělské produkty, případně i o malý sklad zemědělského nářadí. Bývaly kryty šindeli či došky, střecha na jedné straně zpravidla přesahovala stavbu, a kryla tak před nepřízní počasí zápraží. Většinou šlo jen o jednoduché srubové stavení bez oken s dřevem napuštěným býčí krví, která jej chránila před zubem času. 
K vzácným stavbám patří i kovárna ze Starého Bydžova, vznikla v roce 1774, přečkala několik požárů a svému původnímu účelu sloužila až do roku 1958. Dnes patří k posledním dvěma zachovaným celodřevěným kovárnám v Čechách. Její vnitřní zařízení však pochází z kovárny z Louňovic pod Blaníkem. Jde o zajímavou stavbu zdobenou otevřeným arkádovým prostorem s dvěma oblouky zakončeným vyřezávanými sloupky. Co kraj, to jiný mrav a jiný typ domu Nejstarší obytnou stavbou je v kouřimském skanzenu roubený statek z Týřovic na Rakovnicku ze 17. století. V roce 1975 byl přenesen do tohoto muzea. Pozoruhodné je, že tato stavba neslouží k výstavním účelům, ale skutečně se v ní dále žije. Změnila se totiž na vyhlášenou hospodu Na Hrázce, kde návštěvníci skanzenu mohou usednout v nefalšovaném historickém prostředí a ochutnat lidová jídla našich prababiček. Jde o srubový dlouhý přízemní dům, kde jsou pod jednou střechou prostory původně určené hospodáři, čeledi i dobytku. Roubená rychta z Bradlecké Lhoty na Semilsku pochází z druhé poloviny 17. století a do Kouřimi byla přenesena v roce 1981. Toto stavení je zdobnější a výstavnější. Ve štítě najdeme vyřezávané ostění oken a obraz Madony mezi nimi uzavřený za sklem opět zdobeným dřevořezbou rámu. Štít je rozdělený do pravidelných čtverců a v každém najdeme jiný ornament zdobení dřevem.
Uvnitř rychty nalezneme ukázku zařízení takovéto usedlosti v období těsně po roce 1850. K zajímavým exponátům patří například velká chlebová pec, kachlový sporák a tkalcovský stav. Nejpozoruhodnější stavbou je jistě polohrázděný dům z Jílového na Děčínsku. Byl postaven pravděpodobně na konci 18. století a ve skanzenu se objevil v roce 1986. Jeho rekonstrukce byla velmi obtížná, protože jde vlastně o jednopatrový dům, který byl první přenesenou a znovu postavenou hrázděnou obytnou stavbou v českých skanzenech. Přízemí stavení je ve stylu roubenky a na něm spočívá patro zdobené hrázděnou technikou tak typickou pro německé oblasti. Celý dům je zařízen ve stylu bydlení 20. a 30. let 20. století. Zajímavostí jsou i místnosti zařízené jako letní byt pro městské návštěvníky. Dnes je přístupná i půda, která je určena k pořádání tematických výstav. Návštěva Muzea lidových staveb v Kouřimi se tak může stát pro mnohé z nás nejen inspirací k našim stavebním aktivitám, ale i zajímavým výletem do dob idylických a neuspěchaných, do minulosti, v níž máme také své kořeny. -daš- Foto: S. Šumbera