Mezi významnými středověkými městy Slaný a Louny severovýchodně od Prahy najdeme nedaleko hlavní komunikace zemědělskou obec Třebíz se zajímavou historií. Je rodištěm významného spisovatele historického realismu konce 19. století Václava Beneše Třebízského a dnes je známá také svým pozoruhodným národopisným muzeem. Není skanzen jako skanzen Ten slánský či spíše třebízský v podstatě skanzenem vůbec není. Národopisné muzeum Slánska v Třebízi vzniklo v roce 1975 tak, že byly na třebízské návsi správou obce postupně upraveny stávající historické stavby. Později byly vybaveny expozicí o životě zdejšího lidu v minulosti a postupně zpřístupněny veřejnosti. Úplně na počátku muzejní činnosti byl rodný domek spisovatele Václava Beneše, který do dějin literatury vstoupil s přídomkem Třebízský podle rodné vesnice. Muzeum tohoto slavného rodáka se slavnostně otevřelo již roku 1904 za účasti dalšího ze známých spisovatelů Jindřicha Šimona Baara. Pak to byl od roku 1975 především tzv. Cífkův statek a do dnešního dne zde můžeme navštívit celkem 5 zajímavých objektů a 1 zůstává zázemím muzea. Zvláštnosti lidové architektury Obecně bychom mohli říci, že zde najdeme tzv. hrázděné stavby vytvářené zajímavou stavební technikou, nazývanou „slánská lepenice“. Hrázdění je vyplněno výpletem ze slámy, která je zkroucená v provazce, a vše je omazané hlínou. Některé stavby jsou pak zbudované z kamene a dochovalo se na nich mnoho cenných starých stavebních prvků. Cífkův statek Je usedlostí bohatého hospodáře se zachovanými hospodářskými budovami kolem prostorného dvora. Najdeme zde chlévy, špýchary, konírnu, stodolu, klenuté kamenné sklepy, studnu a zajímavě řešený holubník na střeše zděného záchodku umístěného centrálně uprostřed dvora. Dům s barokním průčelím pochází z přelomu 16./17. století, ale postupem času prošel řadou proměn. Štít obytné části statku se zdobenou širokou branou pochází z pol. 18. století. Cífkův statek byl často místem, kde byla i rychta. V roce 1767 si rodina zakoupila právo šenku, a tak byla přízemní světnice upravena jako šenkovna. Podle zápisu v rodinné kronice zde byl v roce 1811 nalezen trámový záklopový strop. Černá kuchyně se již nezachovala v původní podobě, zůstalo zde ale otevřené ohniště, které ústí do pece vysunuté ven z budovy. Zde se pekly pro celou vesnici nejen koláče a chléb, ale i lázeňské oplatky. Ve skladovací komoře nás zaujme valená klenba z opuky, která je dokladem řemeslné dovednosti stavebníků. V prvním patře pak najdeme tzv. „parádní světnici“, která vznikla pravděpodobně v roce 1811, když byla šenkovna v přízemí zbavena starého trámového stropu a byla zde vytvořena valená klenba.

Nejstarší částí statku je zděný špýchar se sklípkem, do něhož se vchází pozdně gotickým vstupem ze 16. století. Při pohledu z náměstí můžeme vidět ostění goticko-renesančního okénka. K této části statku byla později přistavěna místnost, nazývaná „kaplanka“, protože se zde převlékal kněz k bohoslužbě. Jinak zde také rychtář uchovával své písemnosti a sám je zde pročítal či vytvářel dokumenty související s výkonem jeho funkce. Vesnická řemesla Bylinářka, švec, krejčí i obchodník. Stopami těchto obyčejných lidiček nás vede další část expozice. V domě č. p. 4 - v místnosti upravené z výměnku selské usedlosti je dnes zařízený vesnický obchod se smíšeným zbožím, tzv. koloniál. Vybavení krámku, kde se prodávalo vše potřebné, co si lidé nedokázali sami vyrobit, zde bylo instalováno z nedaleké Stehelčevsi. Vedle potravin a nápojů tam byly v 19. století běžně k dostání knoflíky, nádobí, nitě, petrolej, školní potřeby, cylindry na petrolejky, biče i košťata. K zajímavostem patří například mandl na prádlo, mlýnek na semletí máku, zásobník na petrolej, mlýnek na strouhanku i mlýnky na kávu. Pro mnohé, nejen vesnické obchodníky, kteří by rádi přilákali zákazníky připomínkou romantiky zašlých časů, může být toto zařízení inspirací. A jak vypadal výměnek – tedy jakýsi útulek vesnických staroušků, či chudé stavení? Zde nám může navodit představu třeba tzv. Ševcovna, neboli dům č. p. 64, která původně patřila k usedlosti č. p. 10. Má jednoduchý trojdílný půdorys, kde najdeme světničku, síň a komoru. Ze dvora pod domkem je vchod do chlívků pro prasata, vedle je chlívek pro kozu. Rodina vlastně žila i pracovala v jediné místnosti. Naposledy v domku bydlel švec s rodinou. Měl 7 dětí, s nimiž se museli do společné světnice vejít i prarodiče, tedy babička a dědeček. Vzpomínka na Václava Beneše Třebízského V domě č. p. 19, na druhé straně návsi naproti Cífkovu statku najdeme rodný domek Václava Beneše. Jeho tatínek byl krejčí a pracoval, jak bylo tehdy obvyklé, v kuchyni. Do dálky bělostně svítící úhledný domek má zajímavé dvojprostorové řešení. V přízemí je pouze obytná světnice, která sloužila jako kuchyň, jídelna i krejčovna a vedle ní se nalézá vstupní síň. V patře pak bývaly komory na spaní. V jedné z nich měl svou světničku i mladý Václav Beneš, kde psal a studoval. Přestože se jeho rodičům narodila řada dětí, dospělosti se dožil jen on. V rodině totiž řádila tuberkulóza. Sám Václav Beneš zemřel na tuto nemoc v roce 1884 ve věku 35 let, ale už jako známý a národem milovaný spisovatel. Nad vesnicí na pískovcových skalách najdeme dnes umělcovu sochu z roku 1892 od F. Hergessela a A. Procházky. Skalní sklepy K pozoruhodným stavbám Třebíze patří i skalní sklepy tesané do pískovce se zbytky zajímavé reliéfní výzdoby. Snad zde stávaly i sochy. Poměrně zachovaná je plastika Piety. Kdysi v těchto sklepích přebývali potulní lidé. -daš- Foto: S. Šumbera