Dnes po letech rekonstrukcí se zaskvěl dům i okrasná zahrada ozdobená Pavilonem, vinicí s Viničným altánem, usedlostí Dolní Landhauska a umělou jeskyní, tzv. grottou opět v plné kráse. Areál, který je v majetku Městské části Praha 2, se stal jedním z příkladů, jak lze dobře pečovat o kulturní památku.

Historie objektu

Kdysi zde stávaly jen vinice vysázené na pokyn milovníka vinné révy Karla IV., jak se dozvídáme i ze slavné Nerudovy básně. Postupně na pozemcích vyrostly dvě zemědělské usedlosti Horní Landhauska a Dolní Landhauska.

V roce 1870 přešly parcely i s hospodářskými staveními do rukou pražského židovského podnikatele Moritze Gröbeho, společníka firmy Lanna a Šebek. Gröbe si zde nechal postavit letní sídlo ve stylu italské příměstské renesanční vily a upravit zahrady a vinice.

Architektura vily

Autorem celého projektu byl Antonín Barvitius, který se rozhodl pro prostornou dvoupatrovou stavbu obdélníkového půdorysu, zdobenou freskami z dílny vídeňského malíře Hermana Kuglera a s rozlehlou terasou spojenou dvouramenným schodištěm s vinicí. Bohatě zdobené interiéry navrhl známý tvůrce Národního divadla Josef Schulz a o sochařskou výzdobu se postaral Bohuslav Schnirch, jehož Trigy na střeše Národního divadla se staly symbolem naší první scény.

ČTĚTE TAKÉ:

Další osudy půvabného místa

Když Moritz Gröbe v roce 1891 zemřel, neměli o vilu jeho potomci příliš velký zájem. Park zpřístupnili veřejnosti za poplatek a v areálu provozovali zahradnictví. Vilu dokonce pronajali vnučce rakousko-uherského císaře Franze Josefa I. princezně Alžbětě. V roce 1905 se však neoblíbené nemovitosti zbavili nadobro. Prodali ji vinohradské obci, a ta otevřela park Pražanům pod názvem Havlíčkovy sady.

V roce 1937 vila sloužila Vysoké škole lesnické, pak zde magistrát Prahy zřídil Baxovu domovinu dětských zájezdů – ubytovací zařízení pro dětské návštěvníky našeho hlavního města. Za druhé světové války byl celý areál poškozen při bombardování Prahy. V roce 1953 proto musel být rekonstruován, projekt na obnovu Grébovky vedl architekt Pavel Smetana. Až do roku 1990 pak byla vila zázemím pro Ústřední Dům pionýrů a mládeže Julia Fučíka a děti se zde scházely v zájmových kroužcích. Působila zde také Soukromá taneční konzervatoř a Pěvecká konzervatoř Praha.

Jenže kdysi krásná novorenesanční vila chátrala a zub času zahlodal i na zahradních objektech. Městská část Praha 2 proto vyhlásila veřejnou obchodní soutěž na obnovu Gröbeho vily a Dolní Landhausky. V roce 2001 byl vybrán investor oprav a zároveň nájemce těchto prostor – společnost CEELI Institut, o.p.s. (Central and East European Law Initiative). A od roku 2003 se zde začalo s opravami. Na rekonstrukci vily pracovala stavební společnost Skanska až do roku 2007. Malby, sgrafita i sochařské prvky stejně jako kovové zdobné mříže, zábradlí teras a balkonů byly pietně uvedeny do původní podoby, také byly zachovány dispozice původních prostor díky původní dokumentaci.

Ještě před opravami vily byla rekonstruována i vinice a ročně se na ní produkuje 4000 litrů vína. Od roku 1997 se zde každoročně koná tzv. „Vinohradské vinobraní“. Ve Viničném altánu funguje vinárna a kavárna a konají se zde svatby.

V roce 2009 proběhla rekonstrukce Pavilonu, který dnes slouží jako zahradní kavárna. Jako poslední se otevřela do krásy grotta neboli umělá krápníková jeskyně se skalkami a sochami vytvořenými na antické motivy.

Dnes se z krásy „malé renesanční Itálie“ zasazené do oblasti na rozhraní Nuslí a Vršovic nedaleko pražského centra můžeme těšit nejen v letní sezoně, ale obdiv si zaslouží třeba i ve chvílích, kdy se Praha zahalí do bílé sněhové peřiny.