Druhé takové se už nenajde
V České republice pravděpodobně nenajdeme druhé takové město, v němž by za posledních patnáct let vzniklo tolik architektonicky kvalitních staveb, jako v Litomyšli. K vidění je zde nejen rekonstrukce historického centra, ale i novostavby bytových domů, rekreačních a sportovních staveb.
Mimo jiné bylo otevřeno Portmoneum Josefa Váchala a založena restaurátorská škola. Významnou událostí bylo také setkání sedmi středoevropských prezidentů, kteří se zde v roce 1994 sešli na pozvání Václava Havla. I toto setkání zviditelnilo Litomyšl na mapě nové Evropy. V podstatě „maloměstský“ charakter historické Litomyšle se dnes spojuje s téměř encyklopedickou přehlídkou moderní polistopadové architektury.
Litomyšl v proměnách
Historická Litomyšl je známa kromě arkádového zámku inspirovaného italskými vzory (1568-1581) také protáhlým náměstím s podloubími, pro která Alois Jirásek razil označení podsíně, a piaristickým chrámem Nalezení sv. Kříže (1714-1726). Řadu dalších historických památek tvořících kompaktní celek nyní vynechejme a soustřeďme se na moderní architekturu posledních patnácti let.
Program regenerace městské památkové rezervace, který před devíti lety vypracovali brněnští architekti Petr Hrůša a Petr Pelčák, dělí městské centrum do čtyř hlavních urbanistických zón. V jejich rámci pak architekti vypracovali metodiku zacházení a dalšího využití jednotlivých staveb. Posléze trojice architektů Václav Babka, Radko Květ a Zdeněk Sendler navrhla rekonstrukci klášterních zahrad, které byly po několika fázích obnovy otevřeny pro veřejnost v roce 2000. 
Leitmotivem architektů se při soudobé interpretaci historických zahradních prostor stalo moto: „Zahrada – divadlo, divadlo – zahrada“. Jejich snahou bylo nejen revokovat různé historické stavy místa, ale především mu dát nové souvislosti a významy.
Z litomyšlských rekonstrukcí dále zmiňme Portmoneum, tedy současné muzeum Josefa Váchala. To sídlí v domě ze dvacátých let, který si nechal od Josefa Váchala vymalovat tiskař a milovník umění Josef Portman. Na jaře roku 1991 zchátralý Portmanův dům koupilo nakladatelství Paseka a začaly rozsáhlé restaurátorské práce a rekonstrukce celého domu. Muzeum bylo otevřené v červnu 1993 a zároveň odstartovalo další obnovu města, protože tým autorů rekonstrukce se rozhodl ve městě zůstat a založit zde restaurátorský institut, který má dnes statut vysoké školy.
Nové stavby
Na konci devadesátých let byla podle projektu brněnské kanceláře Aleše Buriana a Gustava Křivinky ve městě postavena nová základní škola. Jejich řešení odkazuje především k tradici brněnské funkcionalistické architektury: škola v Masarykově ulici je řešená jako chodbová a zaujme na ní především nebývalá prosvětlenost vnitřních prostor. 
Posléze k ní přibyla stejným týmem navržená městská sportovní hala (1998) s vynikající světelnou a prostorovou atmosférou. Ve stejné době byl upravován také areál Restaurátorské školy s Červenou věží (autor: Mikuláš Hulec) a zapomenout nesmíme ani na tenisovou a squashovou halu (autoři: Petr Hrůša a Petr Pelčák). V Litomyšli také vznikla celá nová čtvrť bytových domů u nemocnice. První blok moderních bytovek navrhli architekti Martin a Viktor Rudišovi; další blok pak ateliér pražského architekta Josefa Pleskota.
„Nikde v českých zemích se na tak malém území nepostavilo tolik prvotřídních budov. Žádné jiné naše město rovněž nenalezlo harmoničtější vztah mezi péčí o starou a péčí o nejnovější architekturu,“ hodnotí teoretik a historik architektury Rostislav Švácha. Tento jedinečný soubor moderní architektury za poslední roky svými návrhy vytvářeli a vytvářejí například architekti Josef Pleskot, Michal Brix, Mikuláš Hulec, Vladimír Krátký, Zdeňka Vydrová, autorské dvojice Křivinka-Burian, Hrůša-Pelčák, Jiran-Kohout a řada dalších.
-var- Foto: archiv města Litomyšl Projděte si město na http://www.litomysl.cz/