Po skončení střední školy se pohyboval v řemeslném prostředí, vzdělával se sám a navštěvoval školu kreslení. V letech 1962-1970 cestoval po USA, Evropě a Africe, aby se seznámil se stavbami Le Corbusiera, Kahna, Miese van der Roheho a Wrighta. Ve svých 28 letech založil v rodné Ósace vlastní kancelář. Poprvé na sebe upozornil v roce 1979, kdy za Row House v Sumiyoshi v Ósace získal cenu Japonského architektonického institutu. Pro jeho tvorbu je klíčový celkový koncept.

Podle svých slov na nápad či celkovou ideu stavby čeká i více než rok. Když přijde, pak skicuje a kreslí. Co instinktivně vymyslí, je v jeho kanceláři považováno za jediné možné řešení. Jeho domy originálním způsobem odrážejí prostor. „Nemyslím si, že by architektura měla příliš promlouvat. Měla by zůstat tichá a nechat promlouvat přírodu v podobě slunečního svitu a větru,“ říká o své tvorbě. Jeho stavby udivují svět rafinovanou hrou prázdnoty a surových materiálů. Většina jeho staveb je v rodném Japonsku, v Evropě postavil například japonský pavilon na světovou výstavu Expo 1992 v Seville, konferenční centrum firmy Vitra ve Weilu nad Rýnem nebo Benetton Art School for Applied Arts v italském Trevisu.

Dnes patří Tadao Ando k ikonám japonské architektury. Jeho tvůrčí cesta připomíná trpělivou buddhistickou cestu. Nikdy nestudoval architekturu, v mládí se v tesařské dílně učil pracovat se dřevem. Kreslil a skicoval v japonských rezidencích, čajovnách, chrámech a svatyních, které často navštěvoval. Pečlivě hledal a poznával pravidla „velkého“ stavitelského umění: obkresloval si a zkoumal plány slavných architektů. „Andova architektura je jako Beethovenova symfonie. Nikdy ji docela nevychutnáte napoprvé. Musíte ji vyslechnout mnohokrát a vždy objevíte něco nového. Tvorba a porozumění architektuře se podobá hře. Není to něco, co se uskuteční v jednom okamžiku. Báseň je následností slov. Je to jako v lásce,“ říká o jeho tvorbě Renzo Piano (psali jsme o něm zde).

Používá surové materiály: především dřevo a beton. Ne, v jeho stavbách nehledejte dekor, zdobnost nebo rozmařilou barevnost. Prázdné prostory z neomítnutého betonu často osvětluje dlouhými škvírami. Dnes můžeme klidně prohlásit, že Tadao Ando položil základy novému stylu. Jak se bude jmenovat, těžko říct, ale jedno je jisté: minimalismus a přirozenost, s nimiž Ando nakládá s prostorem a oprošťuje ho od všeho zbytečného, má dnes řadu učenlivých žáků a následovníků nejen v Japonsku.

Tadao Ando býval patriotem a většina jeho staveb z osmdesátých let se nachází v rodné zemi. S postupující pověstí architektonické hvězdy ale navrhoval i stavby mimo Japonsko. Jeho první realizací v USA byl interiér galerie japonského umění v Art Institute of Chicago. V letech 1989-1993 vytvořil konferenční a výukové středisko Vitry ve Weilu nad Rýnem. Opomenout ale nemůžeme ani jeho působivou Fabricu, tedy Benetton Art School for Applied Arts v italském Trevisu a také meditační prostor v areálu UNESCO v Paříži.

-var-Foto archivVíce realizací najdete na www.tadaoando.org