Architektura v proměnách: Od nabubřelého baroka po mišmaš

Architektura v proměnách: Od nabubřelého baroka po mišmaš

Architektura je významnou součástí našeho života a je důležitým prvkem, který ovlivňuje náš pohled na svět i jeho vnímání. Zprostředkovává nám i život našich předků. O čem tedy vypovídá?

Na konci 16. století převládl pozvolna se prosazující styl barokní, jehož zásady byly uplatňovány až do konce 18. století. I zde je patrná inspirace antikou a renesancí, důležité je i řešení prostoru, ale určujícími rysy tohoto stylu jsou výstavnost, vysoká zdobnost, evokující bohatství, předimenzovanost proporcí, dramatičnost výjevů, kontrast a dokonalá perspektiva. A to nejen ve výtvarném umění, ale samozřejmě i Architektura, baroko, kostelv architektuře. Autoři staveb upustili od symetrie a propůjčili budovám rozevlátost, zaoblené tvary, kupole. Jako skutečnou ozdobu dodnes často vnímáme do prostoru citlivě zasazená reprezentativní schodiště s antickými prvky.

Po baroku přichází pozvolna v 17. století klasicismus, na počátku nazývaný barokní klasicismus, který do baroka pouze přidával prvky klasicistní, aby tak reagoval na přílišnou zdobnost baroka. Tento směr je však stále ještě řazen k baroknímu stylu. Po tomto období následuje rokoko, nejde však o pokračování naznačeného umírněnějšího klasicistního směru, pokud jde o zdobnost a barevnost, je rokoko silně orientováno na vizuální vjemy. V tomto období došlo v architektuře k uvolnění forem, pozitivní byla nová snaha začlenit stavby do prostředí, v němž se nacházely. Rokokový styl, pouze jako určité pokračování baroka nemělo dlouhého trvání.

Architektura, klasicismus, divadloJiž na konci 18. století ovládl vývoj zcela klasicismus, v době napoleonských válek nazývaný empír, silně inspirovaný antikou a egyptskou architekturou. Pro klasicistní architekturu jsou charakteristické trojúhelníkové štíty, čisté přímé linie, sloupoví. Sakrální stavby jsou na ústupu, častěji vznikají úřady, nemocnice, divadla, budovy obklopují rozsáhlé pravidelné francouzské parky s vodotrysky a keři a stromy sestříhanými do různých výjevů. 

Druhou polovinu 19. století po klasicismu, který svázal společnost mnoha přísnými pravidly, nahradil historismus, již podle názvu návrat k minulosti, ale pouze formou. Zcela moderně se naopak otevřel novým materiálům i technologickým postupům. Pro konec století je charakteristické mísení stylů.

Směs stylů neznamená chaos

Je přirozené, že architektura 20. století, vzešlá z tohoto vývoje, nemá již jednotný styl. Opatrně zpočátku zkouší navázat na předchozí období silně dekorativní secesí, plnou florálních motivů, ta však nemá dlouhého trvání. Následný kubismus, charakterizovaný Architektura, kubismus, důmgeometrickými tvary, se v architektuře vlastně vůbec neprosadil, světovou výjimkou jsou díla českých architektů, především Josefa Gočára, Josefa Chochola nebo Emila Králíčka, ale i několika dalších. Kubistické domy, které navrhli, můžeme obdivovat ve větší míře v Praze, ojediněle pak i na dalších místech u nás. Po kubismu nastupuje k historismu oportunistická moderna, původní svébytný směr, prostý zdobnosti a monumentality, který je vlastně branou k čistému a dokonalému funkcionalismu, upřednostňujícímu výhradně formu na úkor vzhledu. Ten je sice potlačen, domy tohoto směru jsou velmi strohé až neosobní, ovšem díky jednoduchým liniím harmonické a elegantní, a možná i proto pak mohl funkcionalismus v architektuře vládnout bezmála půl století. Ovšem nejen proto, poválečné rozdělení nás přiřadilo do sféry vlivu tehdejšího Sovětského svazu. v architektuře se tedy zákonitě projevil socialistický realismus, striktně funkčním produktem byla i panelová sídliště, velké továrny a další průmyslové stavby. Kvalitních staveb bylo pomálu.

Díky rozrůzněnosti stylů je ale možná právě proto architektura 20. století velmi zajímavá. Předností byla od prvopočátku možnost využití široké škály materiálů – jak tradičních – dřeva, kamene, betonu, cihel, tak i novějších – oceli a skla, ve druhé polovině století pak i plastů. Dnešek inklinuje k nekomplikované struktuře, stále je patrný funkcionalismus či postmoderna, ovšem prosazuje se i takzvaná organická architektura – oblé a nepravidelné tvary je možné navrhovat a realizovat díky lehkým průsvitným materiálům, které se nejen dobře tvarují, ale i dobarvují, je možné u nich vnitřně měnit strukturu a podobně.

-Dana D. Daňková-
Foto: www.profimedia.cz

Komentáře

Načítám komentáře...

  • Architektura
  • Autor:
  • Vydáno:

Doporučujeme

Hledáte spolehlivou firmu na sádrokartony?

Zadejte si poptávku v kategoriích: sádrokartony,architekt.
Najdeme Vám ověřené firmy a řemeslníky s referencemi od zákazníků jako například: Montáž sádrokartonových podhledů a ohýbané příčky, Sádrokartonové konstrukce, REKONSTRUKCE RODINNÉHO DOMU.