K takovým lidem patří dnes dva muži, kteří již od roku 1978 přeměňují ve švýcarské Basileji své představy o funkční a zajímavě řešené stavbě.
Jacques Herzog pochází z Basileje, studoval na škole designu, ale později se rozhodl pro univerzitní studia biologie a chemie, ale ani tato jeho cesta nebyla tím správným směrem. Posléze se začal zabývat studiem architektury na ETH v Lausanne, v tomto oboru pak pokračoval na Švýcarském federálním institutu technologie v Curychu. Po ukončení studií pracoval na škole jako odborný asistent, dále učil také na Cornellově univerzitě v Ithace v USA, na Harvardu v USA a od roku 1999 je profesorem institutu v Curychu, na kterém před lety sám studoval.
Ultramoderní vila architektů Herzoga a de Meurona v německém Weil am Rhein
Pierre de Meuron pochází rovněž z Basileje, studoval stejnou školu v Curychu jako Herzog a stejně jako on učil na Harvardu, jejich přátelství a názorová blízkost (oba jako svoji inspiraci uvádějí Josepha Beuyse) přispěly k tomu, že společně založili architektonickou kancelář Herzog and de Meuron Architekten (HdeM). Za svou práci byli oceněni v roce 2001 Pritzkerovou cenou, což je jakýsi Oscar pro architekty.
Ultramoderní vila architektů Herzoga a de Meurona v německém Weil am Rhein
Jejich nejzajímavějším projektem z poslední doby (dokončeno 2009) se stal VitraHaus ve Weil am Rhein na dohled Basileje na německo-švýcarských hranicích. Jde v podstatě o místo, které se stalo domovem dějin designu i moderní designérské produkce. Najdeme zde nábytek a další předměty dotvářející naše prostředí určené pro bydlení i pracoviště. Jde o jakési propojení obchodu, dílen i galerie. Návštěvník VitraHausu si může vystavený nábytek prohlédnout, může se podívat na jeho výrobu i si vybranou věc objednat a koupit. Je zřejmé, že při projektování domu zamýšleného k takovýmto účelům bylo třeba přijít s něčím velmi nápaditým.
Ultramoderní vila architektů Herzoga a de Meurona v německém Weil am Rhein
Pokud jste si někdy hráli s dřevěnými barevnými domečky složenými z geometrických tvarů, možná už tušíte, kde brali švýcarští architekti svou inspiraci. Při pohledu zvenku máme pocit, jako by nějaký obr provedl svůj šprým a vysypal z dlaně sedm dlouhých tunelovitých domků temně šedé barvy, které se s rozmarností sobě vlastní seskupily jeden na druhém v jakémsi fantaskním propojení a prorůstání. Prohnuté stěny vytvářejí před jedním ze vstupů zajímavá odpočinková místa. S přicházející nocí se rozsvítí prosklené stěny a ozáří svět tam venku.
Uvnitř stavby najdeme rozsáhlé, dlouhé plochy a prostory s nestejně vysokými patry, s nejrůznějšími spirálami a zalomením stěn, takže připomínají labyrint, ovšem v otevřeném a vzdušném provedení. Bílé mohutné stěny a plochy a přírodně nažloutlé dřevěné podlahy dávají vyniknout různorodému barevnému nábytku a jeho doplňkům.
Foto: www.isifa.com