Forma obytného prostoru se ustálila a její vývoj nezaznamenal zásadní evoluci. Pravoúhlé dispoziční členění má svoji logiku a dává životu potřebný řád. Opustit zažité představy o bydlení i pravý úhel je pro řadu architektů zajímavé téma, které stojí za to prověřovat a podrobovat experimentům. Proč by rodinný dům nemohl mít třeba formu koule? Odpověď na tuto otázku představuje studie od ateliéru Chorost – skupiny mladých českých architektů.
Bydlením v kouli se již například zabýval francouzský architekt neoklasicismu C. N. Ledoux před více jak dvě stě lety. Všechny jeho návrhy byly pouze utopické vize. Realizace této formy je překvapivě možná tradičním stavebním materiálem, dřevem. Dřevo představuje tvárný univerzální materiál, odpradávna užívaný ke konstruování budov, lodí, strojů… Dřevo je stále vhodné pro řešení současných staveb pro bydlení a cenově velmi dostupné v porovnání s ostatními, mnohem mladšími materiály.
Maximální objem, minimální povrch
Jednou z hlavních zásad návrhu energeticky úsporného domu je minimalizace plochy pláště a jeho poměru k objemu vnitřního prostoru. Ideální forma, která toto splňuje, je tvar koule. Změna formy si žádá novou typologii a nestandardní prostorové a dispoziční uspořádání. Vlastní bydlení funguje jako série výškově posunutých plošin a prostoru, které jsou za sebou řazeny do spirály. Spirálu tvoří schodiště procházející těžištěm. Čím výše jsou umístěny tyto prostory, tím vzrůstá charakter intimity. Zatímco na počátku spirály, u vstupu do domu, jsou řazeny společné prostory jako kuchyně nebo obývací pokoj, na jejím konci se nachází ložnice. Orientace místností přirozeně odpovídá světovým stranám.
Co na takový dům říkáte?
V srpnovém čísle časopisu Dům a zahrada pak najdete Dva domy, jeden pozemek, které pravými úhly naopak nešetří.
-Ing. arch. Dušan Řezáč, Dům a zahrada 7/2011- Foto: Echorost