Konec 20. let 20. století přál v celé Evropě novým architektonickým projektům. Z potřeby praktického a zároveň estetického a dokonale funkčního bydlení vyrostl nový směr nazvaný podle svého určení - funkcionalismus. Architekti byli nadšeni moderními materiály i stavebními technikami. Na západ od našich hranic se rodila nejen jednotlivá smělá stavitelská díla, ale rozvíjel se i urbanismus. V Německu, Rakousku a Švýcarsku se pořádaly výstavy nových forem bydlení. U nás se o tuto architektonickou aktivitu zajímal Svaz československého díla a prezentoval své nové projekty na výstavě soudobé kultury v Brně roku 1928.

Hned po jejím skončení se významní funkcionalističtí architekti v čele s Pavlem Janákem rozhodli zorganizovat podobnou akci v Praze. Nejprve museli nalézt vhodný pozemek. Protože chtěli vybudovat nejen soubor moderních vil, ale šlo jim i o pohodlné bydlení na vyvýšeném místě s krásnými rozhledy, vybrali si svah určený pro bytovou výstavbu Na Babě v Praze 6 (tehdy to byla Praha XIX). Po špatných zkušenostech s nedostatkem peněz se domluvili, že stavbu budou financovat výhradně jednotliví soukromí stavebníci. Ti byli také členy Svazu československého díla.

POKUD MÁTE RÁDI ČESKOU ARCHITEKTURU, DOPORUČUJEME TAKÉ TYTO ČLÁNKY:

Architekt Pavel Janák, který byl pověřený urbanistickým řešením vilové osady, se inspiroval podobnými projekty v polské Vratislavi a v německém Stuttgartu. Do svahu umístil domy v horizontálním řazení v několika řadách. Navrhl je však tak, aby byly ve stoupajícím terénu rozloženy nad sebou, a to šachovnicovým způsobem, takže ani jedna vila po dostavbě nepřekážela ve výhledu té druhé. Na celém projektu nakonec spolupracovalo 19 architektů (mimo jiné Josef Gočár, Oldřich Starý, Hana Kučerová–Záveská či František Zelenka), ti pak stvořili 33 vil.

Původně se předpokládalo, že vytvoří typizovaný dům, který by mohl stát prakticky kdekoli, ale protože už hned po první etapě výstavby si mohli stavebníci domy prohlédnout a dohodnout se s architekty o svých požadavcích, nakonec je každý dům trochu jiný. Vily jsou různého typu – s jedním bytem či dvěma různými nebo stejnými byty, případně v některých objektech vznikl i ateliér. Všechny domy Na Babě však měly přece jen mnoho společného. Mohly se pochlubit hladkou, čistou a prostou bílou fasádou, na jižní straně byla umístěna velká a široká okna sloužící k proslunění bytů i k velkolepým výhledům. Vily byly vybaveny ústředním topením ohřívaným teplou vodou nebo horkým vzduchem a moderním elektrickým osvětlením. Z úsporných důvodů se počítalo se zřízením družstevní prádelny a skupinového telefonu. Architekti projektovali i zahrady, které vznikaly na pozemcích o rozloze 420 až 1520 m². Celkový vzhled zahrnoval i upravené vozovky, chodníky a veřejné elektrické osvětlení. Samostatně měla být osvětlena i popisná a orientační čísla. Zahrady uzavíraly živé ploty.

Majiteli domů se stala pražská smetánka – movitější obyvatelé, mezi nimiž byla řada známých osobností – například Karel Hermín – ředitel Uměleckoprůmyslového muzea, designér Ladislav Sunar, spisovatel Václav Řezáč, malíř Cyril Bouda, děkan Lékařské fakulty UK Jan Bělehrádek, svůj domov zde nalezl i architekt Pavel Janák – hlavní tvůrce celého projektu. Po roce 1948 se těchto vil často zmocnili komunističtí funkcionáři a mnozí z nich je nechali necitlivě upravit. Přesto velká část zůstala přestavbami nedotčena, a tak byla vilová osada Na Babě prohlášena v roce 1993 za chráněnou památku. Dnes láká tato lokalita k zajímavým nedělním procházkám. Na rohu ulic Na Ostrohu a Matějské je umístěna stálá expozice o historii osady. O významnou funkcionalistickou lokalitu se však v současnosti zajímají spíše cizinci než čeští návštěvníci.