Tento dům zajímavého osudu byl poprvé zpřístupněn veřejnosti jako součást Muzea města Brna 1.7.1994, ale na počátku roku 2010 byl znovu uzavřen, aby prodělal rozsáhlou pietní a důkladnou rekonstrukci.
V roce 1928 se spojili manželé Tugendhatovi s architektem Ludwigem Miesem van der Rohe, aby pro ně vytvořil moderní a pohodlné bydlení. Ten se svého úkolu zhostil tak dobře, že brněnská vila Tugendhat patří k celosvětově významným funkcionalistickým stavbám. Její jedinečnost byla oceněna v roce 2001 zápisem do listiny kulturního dědictví UNESCO. Ovšem nebyla to laciná záležitost. Jen samotná onyxová stěna oddělující pracovní prostor od obývacího už ve své době stála 200 000 Kč a celý dům i se zahradou a nábytkem přišel na 5 milionů Kč. (Průměrná cena rodinného domku tehdy byla 50 000 Kč.) Musíme však uznat, že stavba byla velmi rychlá. Od návrhu k realizaci brněnskou firmou Mořice a Artura Eislerových uplynulo něco přes rok a už se mohli Tugendhatovi v prosinci 1930 nastěhovat. (Přitom přírodní materiály na stavbu byly sváženy z celého světa.) Žili zde však jen necelých osm let a svůj dům museli opustit, díky židovskému původu jim zbývala jen emigrace.
Vila Tugendhat
Velkou roli při vnímání atmosféry celé stavby hrají barva, materiály a tvary, ovšem i zajímavé technické provedení. Dům stojí na vrcholku svažité zahrady a svými proporcemi, bílou barvou a kvadratickými liniemi s velkými prosklenými okny, terasou a bočním schodištěm působí dojmem bitevní lodi. K základním architektonickým prvkům patří pravý úhel a oblouk, dělení prostoru stěnami z makasarského ebenu a mléčného skla, chromové prvky sloupů a zábradlí.
K technickým zajímavostem patří ocelové skelety a to, že stropy pater nenesou zdi, ale jen ocelové sloupy. Zajímavým řešením se stal i neobvyklý stavební prvek - okna hlavního obytného prostoru bylo možné spustit zcela do podlahy. Celý dům, i když na první pohled vypadá jako přízemní, má ve skutečnosti tři patra. Nejvýš byla přijímací hala, oddělené manželské ložnice se sociálním zařízením, dva dětské pokoje a pokoj vychovatelky vybavený také sociálním zařízením. Nejzajímavěji ale bylo řešeno střední podlaží. Šlo o obyvatelný nepřerušovaný prostor, dělený jen závěsy, dřevěnými obloukovými stěnami či onyxovou deskou. Původně zde byla jídelna, pracovní i odpočinkové zázemí. Tato část vily měla i zajímavě řešené vytápění – horkým vzduchem vháněným ze spodního patra průduchy v podlaze a stěnách. Spodní patro pak bylo vyhrazeno služebnictvu a skrývalo se zde technické zázemí - klimatizace a vytápění. Součástí domu byl i byt správce a garáž.
Vila Tugendhat
Foto:www.isifa.com