Na začátku bylo třeba nejprve vybrat místo a v něm vyprojektovat park, jenž by ve svém trupu skrýval jednotlivé sportovní areály včetně olympijské vesničky, tiskového centra i zázemí pro diváky. Volba padla na chudou čtvrť východního Londýna s nejvyšší nezaměstnaností v Británii, kde původně byly jen opuštěné tovární haly nebo skladiště. Musely se odvézt nebo sanovat stovky tun půdy znečištěné průmyslovými odpady. Zahradní architekti využili říčku Leu a její kanály a jejich okolí osadili trávníky, stromy, keři a rostlinami, jež byly přivezeny ze všech světadílů. Park, který ponese jméno královny Alžběty, byl dokončen v lednu 2012, a stal se tak největším městským parkem ve Velké Británii.
Stadion je z části zastřešen membránou z polymeru. K zastřešení se přistoupilo na základě výsledků šestiměsíční studie provedené olympijskými organizátory, z kterých vyplynulu, že kdyby byl stadion úplně bez střechy, mohly by tím být znehodnoceny všech...
K nejzajímavějším stavbám, které park v sobě skrývá, patří bezesporu Olympijský stadion, kde se uskuteční zahajovací i závěrečný ceremoniál a bude se zde odehrávat většina atletických disciplín. Je ze tří stran obklopen vodou a vede k němu z parku pět nově postavených mostů. Jeho budování začalo před více jak třemi lety a podílelo se na něm 240 britských firem. Projekt vyšel z dílny architektonické kanceláře Populous, která se specializuje na navrhování sportovních zařízení. Konstrukce stadionu se skládá z 2 částí, jež jsou umístěné na sebe. Spodní díl je železobetonový a pojme asi 25000 diváků, horní má kapacitu 55000 návštěvníků a lze ho odmontovat. Střecha je připoutaná lany a je vyrobená z lehké membrány na základě polymeru, zakrývá asi 2/3 diváků. Plášť vznikl z potištěné tkaniny. Trávník byl vypěstovaný v Scounthorpe ze speciální směsi trav a na pokrytí celkové plochy 9000 m² ho bylo potřeba 360 rolí. Nakonec celá stavba přišla na 537 milionů liber.
Nejobdivovanějším sportovištěm z hlediska architektonického nápadu se stal již dnes plavecký areál z dílny světově proslulé architektky iránského původu Zahy Hadid. Stojí přímo u vchodu olympijského parku a vzbuzuje pocit lehkosti a uvolněnosti a zároveň na první pohled říká, jaké disciplíny zde naleznou svůj domov. Tvar střechy v podobě mohutné vlny je totiž k nepřehlédnutí. I vnitřní prostor je velmi zajímavý. Nad dvěma padesátimetrovými a jedním pětadvacetimetrovým bazénem se klene několikrát prohnutý 120 metrů dlouhý oblouk pokrytý prkny tropického dřeva z Brazílie. Tribuny stoupají prudce do výšky a zvenčí působí jako ploutve rejnoka. Dominantou celého parku by měl být Orbit od indického výtvarníka Anishe Kapoora, což je 115 metrů vysoká rozhledna a zároveň zajímavá skulptura, v jejíž vrcholové partii se skrývá vyhlídková restaurace.
Foto: Archiv architektonických studií