V roce 1872 byla uvedena do provozu Pražská spojovací dráha z dnešního Hlavního nádraží na Smíchov a spolu s ní i stanice Vyšehrad. Zpočátku sloužila pouze nákladní dopravě, ale v roce 1888 se objevily na tomto úseku osobní vlaky a s nimi i první cestující. Na počátku 20. století byla jednoduchá trať rozšířena na dvojkolejnou a bylo zřejmé, že stanice Vyšehrad, později přejmenovaná na Praha – Vyšehrad, si zaslouží pořádné nádraží.

Počátky vyšehradského nádraží

V architektuře tehdy (1904 - 1905) spolu soupeřily historizující slohy a secese, oba tyto styly můžeme dnes na tváři nádražní budovy ještě nalézt. Kdo však byl jejím tvůrcem, se neví přesně. Nejčastěji se uvádí Antonín Balšánek, který se podílel na stavbě Obecního domu v Praze. Zmiňován bývá i Jan Vejrych, tvůrce pražského hotelu Paříž.


<p>Takhle vypadalo nádraží v roce 2005</p>

Spolu s pozoruhodnou stavbou se dvěma věžemi v průčelí, krytými měděným plechem a barokizujícím štítem umístěným mezi nimi, zajímavě řešenými okny, kde se střídají pravoúhlé linie s oblouky a mezi nimi secesní štuky, bylo postaveno mezi 1. a 3. kolejí ostrovní nástupiště s dřevěnou hrázděnou čekárnou, připomínající dobové říční plovárny. Cestující se do těchto míst dostávali prvním nádražním podchodem v Praze.

Smutný osud pražské vlakové stanice

V roce 1960 se však čilý nádražní ruch z těchto míst vytratil. Nádraží přestalo sloužit svému účelu, zůstala zde jen výhybna a neudržované budovy začaly chátrat. Počátkem 80. let sice nechaly České dráhy nádraží částečně opravit, ale kvůli nekvalitním materiálům se rozpad stavby nepodařilo zastavit, pod fasádu totiž vnikla voda. O záchranu stavby se pokusila v roce 2000 společnost Nádraží, která uzavřela s Českými drahami smlouvu o pronájmu a opravě historické stavby. Jenže nejprve byla část pronajatých objektů prohlášena za kulturní památku, a tím se změnily podmínky pro rekonstrukci, zároveň došlo ke sporům o vlastnická práva kvůli transformaci Českých drah.

Nádraží Praha - Vyšehrad nakonec koupila v roce 2007 za 42,5 milionu korun investiční společnost TipEstate. Ještě před uzavřením prodejní smlouvy o nádraží Praha – Vyšehrad usilovala ovšem formou bezplatného převodu do svého vlastnictví radnice Prahy 2, která zde chtěla vybudovat kulturní a společenské centrum. Majitelé však dali přednost platícímu zákazníkovi.

TipEstate převzala budovu v havarijním stavu – zatékalo do ní, dřevěné trámy byly prohnilé a zamořené dřevokaznými houbami, strop v levém traktu mezi půdou a druhým nadzemním podlažím byl probořený. Celé nádraží bylo zpustošené a zarostlé, na jeho havarijním stavu se podepsali i bezdomovci, kteří zde založili několik požárů.

Vzácná kulturní památka, nebo obchodní centrum?

Ani nový vlastník prozatím sužované kulturní památce příliš nepomohl. Hned rok po její koupi nelegálně vykácel zeleň v okolí a bez povolení zboural památkově chráněnou a architekty ceněnou čekárnu z hrázděného zdiva.

V roce 2008 se TipEstate spojila se společností OMICRON–K ing. arch. Martina Kotíka, která ji zastupuje a zároveň celou rekonstrukci vytváří. Architektonický ateliér rozhodl, že nádraží obklopí z obou stran dvě moderní budovy, což se památkářům ani stavebnímu odboru Prahy 2 nelíbilo. Nakonec v letošním roce na jaře všichni kapitulovali. Budova vyšehradského nádraží se má proměnit v obchodní a nákupní centrum. Vpravo od ní bude moderní čtyřpatrový dům s prosklenou střechou, vlevo pak skleněná budova, jejíž poslední šesté patro plynule ustupuje.

Jak vše nakonec dopadne, je stále ještě ve hvězdách, protože TipEstate je společnost s ručením omezeným, kterou vlastní jiná firma se sídlem v Dominikánské republice, a ta bude mít poslední slovo.