Na Pražském hradě totiž žil v „důchodu“ excísař Ferdinand V., zvaný Dobrotivý, a tato významná osobnost milovala Stromovku. Ferdinand sem rád chodil na procházky v doprovodu komořího, později, když už tělo poněkud zchátralo, se této zelené oázy přesto nevzdal a projížděl se tudy alespoň kočárem. Jeho pravidelná pouť Královskou oborou většinou začínala v dolní části parku. Kočár putoval podél Vltavy pod Letnou a Stromovku opouštěl u Místodržitelského letohrádku v Bubenči na nejvýše položeném místě obory, při jejím jižním okraji. Odtud totiž již vedla tzv. Královská cesta k hradčanskému Prašnému mostu a dále na Pražský hrad.

ČTĚTE TAKÉ:

Letní sídlo českých místodržících

Místodržitelský letohrádek má dávnou historii stejně jako přírodní scenérie, jež ho dodnes obklopuje. I když má novogotickou podobu vzešlou z přestavby v 19. století, můžeme na jeho architektuře najít i stopy středověké stavby. Tato půvabná architektura, která od roku 1849 sloužila místodržícím jako jejich obydlí (odtud i název chráněné památky), byla vlastně jakousi luxusní vilou pro významné státní úředníky. Dnes slouží jako badatelna pro zájemce o historicky cenné noviny a časopisy a patří pražskému Národnímu muzeu.

Jak přišli králové k oboře a obora k letohrádku

Už ve 12. století se čeští panovníci rádi bavívali honitbou v oboře u vsi zvané Ovenec (dnes Bubeneč). Významný český panovník Přemysl Otakar II., zvaný též král železný a zlatý, nechal v těchto místech postavit lovecký hrádek nebo možná jen ohrazený dvůr. Kdy přesně vznikl prazáklad dnešní stavby, se zcela přesně neví, ale historici se domnívají, že to bylo ještě před rokem 1495, kdy je doložená stavba loveckého zámečku, ale spíše šlo asi o přestavbu stávající budovy. Z této doby se dochovala věž se schodištěm zakončeným sloupem ozdobeným plastikou lva se štítem, který nese monogram krále Vladislava Jagellonského.

Na počátku 16. století byl dům vyzdoben malbami Romana Vlacha, pocházejícího z Florencie. O několik desetiletí později se o letohrádek zajímal Rudolf II., miloval totiž lov i iluzi volné přírody. Nechal stavbu vylepšit dle svých potřeb i estetického vnímání. Dům dostal podobu jednopatrového renesančního zámečku obdélníkového půdorysu. Nově se pravděpodobně objevila terasa a na ní koule z červeného mramoru s astronomickými značkami a latinskými nápisy.

Za třicetileté války při obléhání Prahy Švédy se stal dům dočasným příbytkem švédského generála A. Wittenberga, a díky tomu byla tato stavba ušetřena drancování vojáků.

Pak přišla léta smutku a zapomnění. Slavné dny se staly minulostí a zdálo se, že chátrající budova už nikoho nezajímá. Ale na počátku 19. století bylo rozhodnuto proměnit tuto historickou stavbu v sídlo nejvyššího purkrabího Království českého.

Novogotická přestavba

Českým místodržícím neboli nejvyšším purkrabím byl tehdy Jan Rudolf Chotek z Chotkova a Vojnína, muž velmi činorodý. V roce 1805 navrhl úpravy v tehdy módním novogotickém stylu profesor pražské techniky Jiří Fischer a samotným vedením stavby podle Fischerova projektu byl pověřen Jan Filip Jöndl. Prostor pro originální nápady dostali malíři Matěj Lumenda a Václav Scharchan i sochaři Ignác Platzer a Josef Kranner.

Spolu s úpravou budovy prošla proměnou i rozsáhlá zahrada. Její část byla později proměněna v zahradnictví tvořící pěstební zázemí obory. V roce 1989 bylo zahradnictví opuštěno a od té doby se celý prostor stává smutnou ruinou. Skleníky, z nichž ten největší je památkově chráněn, jsou v troskách. Zatímco Místodržitelský letohrádek, až na drobné stopy plynoucího času, statečně přežívá všechny režimy, jeho nedílná součást, kdysi půvabná zahrada je pravděpodobně již odsouzena k zániku.