Ladislav Šaloun

Ve Slovenské ulici č. 4, na kraji parku, se objevila v roce 1912 vila významného českého sochaře Ladislava Šalouna.

Tento muž patřil nejen k nejplodnějším českým sochařům první poloviny 20. století , ale byl především významnou postavou secesního symbolismu.

Pokud trochu tápete, stačí jen připomenout, že je autorem monumentálního sousoší Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze. Byl žákem Bohuslava Schnircha (mimo jiné autora Trig na střeše Národního divadla v Praze). Zpočátku napodoboval Josefa Václava Myslbeka a byl ovlivněn setkáním se slavným secesním francouzským sochařem Augustem Rodinem. Ladislav Šaloun se po celý svůj život věnoval především komorní i monumentální plastice a často pracoval na výzdobě významných budov, jako bylo např. Hlavní nádraží v Praze či Obecní dům. Zabýval se i průmyslovým designem – hlavně vytvářel stolní lampy, dózy, šperky i šperkovnice a sám je realizoval v keramice nebo mědi, zabloudil také ke knižní grafice a byl úspěšným autorem návrhů obálek knih. Přátelil se s řadou malířů, sochařů i literátů. Ty pak zvával k spiritistickým seancím do sklepení své vily.

ČTĚTE TAKÉ:

Z centra Prahy na Královské Vinohrady

Řadu let žil a tvořil na Václavském náměstí, ale pak přišel známý architekt František Albert Libra se zajímavým projektem. Navrhl mezi Královskými Vinohrady a Vršovicemi celou kolonii vilek pod názvem Kolonie Svobody. Vymyslel urbanistické rozložení jednotlivých domů tak, aby celá zástavba odpovídala atmosféře této pražské oblasti. Každou jednotlivou stavbu měla obklopovat zahrada oplocená jednoduchými cihlovými pilířky s bíle natřenými latěmi. Architektonický nápad Ladislava Šalouna zaujal natolik, že zakoupil jednu z parcel, vyhotovil vlastní architektonickou představu vily a rozhodl se na Královské Vinohrady přestěhovat.

Šalounova vila

Secesní stavba se symbolistními prvky začala vznikat v letech 1908 – 1910, dostavěna byla v roce 1912. Vila byla postavena ve svahu, v její jižní části se nacházel salon a slovácká jizba, technické zázemí a byt správce. Součástí domu byl také menší pracovní prostor pro drobnější plastiky, který sloužil také jako galerie. Vedle obytné budovy byl postaven ateliér se samostatným vchodem a s rozptýleným severním osvětlením, kde Šaloun vytvářel svá díla, ale také se zde scházely významné osobnosti své doby, jako byli například František Bílek, Otokar Březina, Alfons Mucha, Ema Destinnová, Jan Kubelík nebo Josef Váchal. K původnímu ateliéru byla přistavěná ve 30. letech směrem na jih obytná část. Projekt přízemní vily s kruhovou pracovnou pocházel z roku 1934 a na jeho výtvarném i stavebním řešení se podílel sám Ladislav Šaloun spolu s architektem Josefem Černým, který byl sochařovým zetěm. V roce 1958 byla Šalounova vila prohlášena kulturní památkou.

Další osudy domu

V tomto vinohradském domě bydlela i po sochařově smrti v roce 1946 nadále jeho rodina. V 80. letech 20. století však Šalounovi potomci odprodali ateliér státu. Pak celý objekt začal chátrat. Sochařskou pozůstalost z ateliéru darovali dědicové roku 2002 České republice, která ji předala do sbírek Národního muzea v Praze.

V roce 2001 odkoupila tento prostor od Nadace Českého fondu umění Akademie výtvarných umění za 7,5 milionů Kč. Ateliér byl tehdy již v havarijním stavu, ale Akademie se postarala o jeho celkovou rekonstrukci, na níž se podílel především architekt Michal Bartošek.

Dnes ateliér znovu voní barvami a posedlostí mladých lidí po tvaru a barvě. Pracují zde studenti i zahraniční stážisté. Veřejnosti bývá zpřístupněn ve Dnech evropského kulturního dědictví.