Na první pohled nenápadný dům ve vilové zástavbě má zajímavou historii, patří k památkově chráněným skvostům a je dílem významného architekta.

Patrový dům má obdélníkový půdorys a dodnes připomíná venkovskou vilu se zahradou. Původně byla stavba pojata jako kostka zakončená valbovou střechou.

Stěny byly bez ornamentálních ozdob, fasádu kryla hrubá omítka a cihly ze železárenské strusky. Jedinou ozdobou se stal vystupující vchod se stříškou podepřenou sloupy. Ačkoli dům vznikl v letech 1902-1903, tedy v období rané tvorby architekta Hoffmanna, kdy byl jeho autor významným členem uměleckého spolku Vídeňská secese, téměř ji nepřipomíná a svou strohostí a geometrickou syntézou tehdejší veřejnost spíše šokoval.

Poldihaus

Dům projektoval s ústřední obytnou halou, která zasahovala do dvou podlaží, a se schodištěm vedoucím na ochoz, což odpovídalo tradičnímu pojetí anglických rodinných domů. Dodnes je zachována secesní podoba vstupní haly a chodeb, s prosklenými prolamovanými dveřmi v bílé barvě, dekorativním umělecky řešeným kovovým černým zábradlím a s podlahami, kde je kombinovaná černobílá šachovnice.

V roce 1927-1928 došlo k rozšíření vily, takže se z kostky změnila v zajímavě pojatý kvádr.

Josef Hoffmann

Měl na svědomí samozřejmě nejen tuto stavbu. Rodák z moravské Brtnice u Jihlavy se totiž během svého života stal uznávaným českým a rakouským architektem a designérem. Navrhoval látky, nábytek, stříbrné a kovové předměty, šperky, sklo a keramiku. Studoval na Vídeňské akademii výtvarných umění. Díky kvalitní diplomové práci mohl podniknout studijní cestu po Itálii. V roce 1897 založil spolu s Ottou Wagnerem, Gustavem Klimtem, Josephem Mariou Olbrichem a Kolomanem Moserem Sdružení výtvarných umělců Rakouska – Secession.

ČTĚTE TAKÉ:

Zpočátku Josefa Hoffmanna očarovala francouzská a belgická secese a chtěl kráčet v jejích stopách, ale posléze dal přednost anglické jednoduchosti a geometričnosti. K nejznámějším stavbám tohoto druhu, kde hrála prim čistá linie, patřilo především Sanatorium Westend v Purkersdorfu u Vídně, postavené v roce 1904. Vedle těchto větších projektů se však především zabýval rodinným bydlením. Říkával, že každý dům má svou duši, a proto mu nezáleželo jen na holé stavbě, ale i na interiérech. Vily pak zařizoval předměty, jejichž podobu sám navrhl. Pro jejich tvorbu založil dokonce tzv. Wiener Werkstätte (Vídeňské dílny), kde se zpracovávaly kovy, vázaly knihy a vytvářel i nábytek. Případně zval na doplnění vybavení svých projektů Josef Hoffmann i jiné umělce. Tento komplexní přístup ke stavbě byl nazván gesamtkunstwerk.

Na našem území zanechal Hoffmann své stopy díky výstavbě vil pro Sigmunda Berla v Bruntále a pro Fritze Grohmanna ve Vrbně pod Pradědem, domu pro hosty huti Poldi v Kladně a venkovského bydlení pro rodinu olomouckého bankéře Otto Primavesiho v Koutech nad Desnou. Josef Hoffmann přestavěl i rodný dům v Brtnici dle svých představ, dnes je zde jeho muzeum.

Příběh kladenského domu

K jeho stavbě dal podnět generální ředitel Pražské železářské společnosti Karl Wittgenstein. Tento muž založil v Kladně Poldinu huť. Sice už v roce 1898 složil své funkce, ale dál podporoval umělce z okruhu Vídeňské secese. Ředitelem Poldi se po něm stal Alexander Pazzani, příbuzný proslulých vídeňských rodin Hochstätterů a Wittgensteinů, pro něž již Hoffmann pracoval. A tak se stalo, že se tento velký architekt dostal v roce 1902 do Kladna a postavil Dům hostí huti Poldi.

Dnes můžete dům navštívit sami. Je zde totiž hotel, který jemně zrekonstruoval krásu Hoffmannova díla a dokonce je po něm pojmenován – Hotel Hoffmann.